Baset

Baset (basset hound) je krátkonohý britský honič, který vznikl z francouzských basetů a k dokonalosti byl dochován ve Velké Británii. Původně sloužil k vytrvalému stopování zajíce a jiné zvěře v hustém porostu, kdy díky nízké postavě drží nos těsně u země a stopu sleduje neúnavně a v pomalém tempu. Proslul svým nezaměnitelným vzhledem, dlouhýma ušima a smutným výrazem, i hlubokým, melodickým hlasem. Povahou je to klidný, laskavý a nesmírně oddaný pes, který je dnes oblíbený hlavně jako rodinný společník, přestože si zachoval loveckou vášeň i svéhlavost.

Vzhled

Jde o krátkonohého, ale mohutného psa značné substance s dlouhým, nízko posazeným tělem a těžkou kostrou; přes svůj vzhled má být silný, aktivní a vytrvalý. Hlava je ušlechtilá, s klenutou lebkou, výrazným týlním hrbolem a volnou, mírně vrásčitou kůží. Nezaměnitelné jsou velmi dlouhé, nízko nasazené a sametové uši, spadající hluboko pod úroveň nosu, a smutný výraz, který podtrhuje trochu převislé dolní víčko. Hrudník je hluboký s výraznou předhrudí, hřbet dlouhý a rovný, kůže volná a pružná. Ocas je nesený vzhůru v mírném oblouku, tlapy velké se silnými polštářky. Srst je krátká, hladká a přiléhavá, nikoli příliš jemná. Zbarvení je zpravidla tříbarevné (černá, bílá a hnědá) nebo dvoubarevné (citronově bílé), přípustné je ale jakékoli běžné honičí zbarvení. Kohoutková výška se pohybuje mezi 33 a 38 cm; hmotnost standard neuvádí, v praxi bývá zhruba 20 až 29 kg.

Vlastnosti a využití

Jde o vytrvalého a houževnatého honiče s vynikajícím čichem a hlubokým, zvučným hlasem, kterým na stopě dává o sobě vědět. Původně stopoval zajíce a další zvěř, často ve smečce, a i drobná postava mu umožňovala pracovat v hustém porostu, kam se větší psi nedostali. Jeho silný sklon jít za pachovou stopou přetrvává dodnes: jakmile baset zavětří, nos ho vede dál a na okolí i na povely přestává dbát, takže na volno se dá pustit jen v zabezpečeném prostoru. V terénu je překvapivě vytrvalý, doma naopak spíš klidný až pohodlný. Dnes se z něj stal hlavně oblíbený rodinný společník, kterého ale těší i čichové hry a stopování.

Podobná plemena

Patří mezi krátkonohé honiče a bývá zaměňován s dalšími basety. Od francouzských basetů, jako je baset artéský normandský (jeden z jeho předků) nebo hrubosrstý vendéeský baset, se liší mohutnější stavbou, těžší kostrou, volnější kůží a ještě delšíma ušima; francouzské basety jsou celkově lehčí a rychlejší. S bloodhoundem (svatohubertským psem), který stál u jeho vzniku, sdílí typ hlavy, dlouhé uši a vynikající čich, je ale nesrovnatelně menší a krátkonohý. Od bígla, se kterým sdílí tříbarevné zbarvení, ho odliší právě velmi krátké nohy, delší tělo a mnohem delší uši.

Výživa a krmení

U baseta je zásadní hlídat váhu. Je totiž nesmírně mlsný a zároveň málo pohyblivý, takže snadno ztloustne, a každé kilo navíc přetěžuje jeho dlouhá záda i klouby. Vhodné je kvalitní krmivo přizpůsobené věku a aktivitě, s pevně danými porcemi a střídmostí v pamlscích. Jako u psů s hlubokým hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročnějším pohybem i po něm, aby se předešlo torzi žaludku (nebezpečnému nafouknutí a přetočení žaludku). U štěňat je vzhledem k těžké kostře důležitý řízený růst.

Povahou je baset klidný, laskavý a vyrovnaný pes s příslovečně dobráckou povahou; není agresivní ani bázlivý. Ke své rodině je nezvykle oddaný a přítulný, přátelský bývá i k cizím lidem, k dětem a k jiným psům, se kterými coby smečkový honič vychází výborně. Zároveň je ale svéhlavý a samostatný a jeví zřetelnou nechuť k bezpodmínečné poslušnosti. Má hluboký, melodický hlas, kterým dokáže být poměrně hlasitý, hlavně když se ozve honičské vytí. Doma působí často až flegmaticky a pohodlně, špatně ale snáší dlouhou samotu, protože je společenský a nerad zůstává sám.

O krátkou srst je péče snadná, stačí ji několikrát týdně vykartáčovat; baset ale středně líná a trochu slintá. Hlavní pozornost si žádají dlouhé, těžké uši: špatně se v nich větrá, snadno se v nich drží vlhkost a jsou náchylné k zánětům, proto je nutné je pravidelně kontrolovat a čistit a hlídat, aby se nemáčely v misce. Pečovat je třeba i o kožní záhyby a okolí očí, kde se hromadí nečistoty. Pohybu potřebuje baset přiměřeně, pravidelné procházky ho udrží v kondici a pomáhají proti nadváze, přehnané skákání a schody ale jeho dlouhým zádům škodí. Kvůli silnému nosu je na procházkách jistější na vodítku.

Výcvik baseta chce trpělivost, důslednost a smysl pro humor. Je to chytrý, ale samostatný a svéhlavý pes, který nemá potřebu poslouchat na slovo a snadno ho přebije zajímavý pach. Nejlépe funguje krátký, pestrý trénink s pozitivní motivací, u tak mlsného psa hlavně s pamlsky. Zásadní je od štěněte socializace a základní ovladatelnost. Nejobtížnější bývá přivolání: jakmile baset chytí stopu, na povely přestává reagovat, proto se spolehlivost buduje jen postupně a raději v zabezpečeném prostoru. Skvělým vyžitím pro něj jsou čichové hry a stopování, při kterých může naplno využít svůj vynikající nos.

Řada zdravotních rizik baseta plyne z jeho stavby. Dlouhý hřbet a krátké nohy ho predisponují k onemocnění meziobratlových plotének (výhřezu ploténky s bolestí a poruchou hybnosti), dlouhé uši k zánětům zvukovodu a kožní záhyby k zánětům kůže. Časté jsou oční potíže, jako je vyhřeznutí slzné žlázy třetího víčka (takzvané cherry eye) nebo zelený zákal. Kvůli mlsnosti a malé pohyblivosti hrozí obezita, která další potíže zhoršuje, a jako u plemene s hlubokým hrudníkem i torze žaludku. Objevit se mohou i kloubní vady a poruchy krevní srážlivosti. Odpovědný chovatel vybírá zdravé rodiče a hlídá kondici. Při dobré péči se baset dožívá zhruba 11 až 13 let.

Baset je ideální pro klidnou rodinu nebo jednotlivce, kteří ocení laskavého, pohodového a oddaného společníka a nevadí jim jeho svéhlavost ani hlubší hlas. Díky přátelské povaze se výborně hodí k dětem i k jiným psům a zvládne ho i méně zkušený majitel, který nezanedbá výchovu a péči. Naopak se méně hodí pro lidi, kteří jsou často pryč (špatně snáší samotu), pro milovníky bezpodmínečné poslušnosti a pro ty, kdo nechtějí hlídat váhu a pravidelně pečovat o uši a záhyby. Předem je dobré počítat s náchylností k problémům se zády, ušima a s obezitou, takže baset potřebuje majitele, který mu udrží štíhlou linii a ušetří ho zbytečného skákání a schodů.

Předky baseta byli krátkonozí francouzští honiči, které podle tradice ve středověku chovali mniši k lovu v hustém porostu; jméno pochází z francouzského bas, tedy nízký. Rysy hlavy a vynikající čich naznačují, že plemeno vzešlo z trpasličí mutace většího barváře. Ve Velké Británii se baset objevil až ve druhé polovině 19. století, poprvé se představil na výstavě ve Wolverhamptonu v roce 1875 a v roce 1883 vznikl britský klub. Právě v Británii se z francouzských basetů dochoval dnešní typ, a proto nad plemenem převzala patronát; Mezinárodní kynologická federace ho vede se zemí původu Velká Británie. Kromě lovu si baset díky svému nezaměnitelnému vzhledu brzy získal velkou oblibu i jako společenský pes.