Americký foxhound

Americký foxhound byl vyšlechtěný v koloniální Americe k lovu lišky po stopě. Je proslulý vytrvalostí, výborným čichem a zvučným, daleko slyšitelným hlasem. Díky přátelské a společenské povaze je z něj dobrý rodinný pes pro aktivní domácnost, kvůli vysoké potřebě pohybu a hlasitosti se ale nehodí do města. Je státním psem Virginie.

Vzhled plemene

Velký, štíhlý a dobře osvalený pes atletické, na běh stavěné postavy s hlubokým hrudníkem a dlouhými, silnými nohami. Hlava je poměrně dlouhá, s mírně klenutou lebkou a rovným čenichem. Oči jsou velké, hnědé nebo oříškové, s jemným, „houndím" výrazem. Uši jsou nízko nasazené, dlouhé a svěšené, přiléhající k tvářím. Srst je krátká, hustá a tvrdší, přípustná je jakákoli barva, nejčastější je trikolorní kombinace černé, bílé a pálové.

Vlastnosti a využití plemene

Americký foxhound je čistokrevný honič, vyšlechtěný k lovu lišky po stopě, často ve smečkách a při parforsních honech na koni. Má vynikající čich a nezdolnou vytrvalost a je proslulý zvučným, melodickým hlasem, který je při lovu slyšet na míle daleko. Vyvinulo se několik loveckých linií (Walker, Trigg, July, Penn-Marydel a další), které se liší podle stylu lovu. Dnes slouží jako lovecký i společenský pes.

Podobná plemena

Nejčastěji bývá zaměňován s anglickým foxhoundem, se kterým je blízce příbuzný. Americký foxhound je oproti němu vyšší, lehčí a ušlechtilejší, má delší nohy a jemnější kostru, protože byl šlechtěn na rychlost a velký akční rádius v členitém americkém terénu; anglický foxhound je podsaditější a mohutněji stavěný. Zaměnit ho lze i s bíglem, který má sice podobné trikolorní zbarvení, ale v mnohem menším vzrůstu.

Výživa a krmení

Jako aktivní a vytrvalý honič potřebuje americký foxhound kvalitní krmivo, které pokryje jeho vysoký energetický výdej, u pracujících psů v lovecké sezoně obzvlášť. Zároveň má ale sklon k obezitě, hlavně pokud nemá dost pohybu, takže je důležité hlídat porce a nepřekrmovat. Jako pes s hlubokým hrudníkem je ohrožen torzí žaludku, proto se doporučuje rozdělit denní dávku do více porcí a po jídle ho nezatěžovat prudkým pohybem. Foxhound je navíc pověstný jídelníček, který se rád dostane k jídlu navíc, takže se vyplatí mít odpadky i krmivo mimo jeho dosah.

Přátelský, veselý a společenský pes s vyrovnanou, laskavou povahou. Jako smečkový honič se cítí nejlíp ve společnosti, ať už lidí, nebo jiných psů, a špatně snáší, když je dlouho sám. K cizím lidem je většinou otevřený a přívětivý, takže z něj není hlídací pes. Je nezávislý a při sledování stopy umí být tvrdohlavý; když zachytí zajímavý pach, jde po něm a na okolí přestane dbát. Má výrazný lovecký pud a je hlasitý, jeho zvučný štěkot je slyšet daleko. Potřebuje hodně pohybu, jinak z nudy a přebytku energie začne zlobit.

Péče o krátkou srst je nenáročná, stačí ji jednou týdně přečesat, aby se omezilo línání. Zvýšenou pozornost ale vyžadují dlouhé svěšené uši, které jsou náchylné k zánětům, proto je potřeba je pravidelně kontrolovat a čistit. Nezapomínejte ani na drápy a zuby. Pohybově jde o velmi náročné plemeno, které potřebuje zhruba hodinu až hodinu a půl vydatného pohybu denně. Kvůli silnému loveckému pudu a chuti sledovat pach bývá na volno nespolehlivý a je zdatný útěkář, proto je nutné vysoké, bezpečné oplocení. Kvůli hlasitosti se nehodí do bytu ani do těsné zástavby.

Americký foxhound je inteligentní, ale nezávislý pes, jehož výcvik komplikuje silný lovecký pud, protože jakmile zachytí zajímavý pach, ztrácí pozornost. Vyžaduje trpělivost a důslednost, naučit jednu dovednost mu může trvat i desítky opakování. Funguje u něj pozitivní motivace a krátké, časté lekce, ne tvrdé metody. Nejdůležitější a zároveň nejtěžší disciplínou je spolehlivé přivolání, na kterém se vyplatí pracovat od štěněte. Důležitá je i včasná socializace.

Americký foxhound patří k celkově zdravým a odolným plemenům, přesto se u něj objevují některé predispozice. Kvůli dlouhým svěšeným uším je náchylný k zánětům uší a jako pes s hlubokým hrudníkem k torzi žaludku (GDV), akutnímu život ohrožujícímu stavu. Objevuje se také dysplazie kyčelního kloubu (vadné utváření kyčle vedoucí k bolesti a kulhání) a plemenně specifická trombocytopatie, tedy porucha funkce krevních destiček, která zhoršuje srážlivost krve. Dožívá se přibližně 10 až 13 let. Před chovem se doporučuje vyšetření kyčlí a očí.

Americký foxhound je pes pro aktivního člověka nebo rodinu, kteří tráví hodně času venku a dokážou naplnit jeho velkou potřebu pohybu. Než si ho pořídíte, zvažte tři věci: máte podmínky pro každodenní vydatný pohyb a bezpečně, vysoko oplocený pozemek; snesete (a snesou to sousedé) jeho hlasitý štěkot, kvůli kterému se nehodí do bytu; a počítáte s tím, že jako smečkový pes nerad zůstává sám a ocení psího společníka. Kvůli loveckému pudu není spolehlivý na volno, proto počítejte s vodítkem a oploceným prostorem.

Kořeny amerického foxhounda sahají do 17. století, kdy angličtí osadníci přivezli do Ameriky své honiče. V roce 1650 připlul Robert Brooke z Anglie do Marylandu se smečkou loveckých psů, kteří se stali základem několika amerických linií. Na vyšlechtění plemene se výrazně podílel i George Washington, který choval jednu z nejlepších smeček v koloniální Americe, křížil anglické honiče s francouzskými, jež dostal darem od markýze de Lafayette, a vedl si o chovu podrobné záznamy. V 19. století se přidala krev irských honičů, aby se zvýšila rychlost a vytrvalost. Plemeno se vyvinulo hlavně v Marylandu a Virginii, jejímž je od roku 1966 státním psem. AKC ho uznala v roce 1886 jako jedno z prvních plemen vůbec.