Bígl

Bígl (anglicky beagle) je malý anglický honič ze skupiny honičů, vyšlechtěný ke smečkovému lovu zajíců a králíků při pěším honu. Proslul jako veselý, přátelský a nezmarně energický pes s vynikajícím čichem a zvučným hlasem. Po staletí doprovázel na štvanicích i anglickou šlechtu, počátkem 20. století se rozšířil do USA a odtud do celého světa. Dnes je z něj vedle loveckého psa hlavně oblíbený rodinný společník, který si ale uchoval silný lovecký pud, chuť jít za stopou a velkou potřebu pohybu i společnosti.

Vzhled

Jde o malého, ale robustního a kompaktního psa atletické stavby, který působí kvalitně, aniž by byl hrubý. Hlava je středně dlouhá a silná (u fen jemnější), bez vrásek, s mírně klenutou lebkou a přiměřeným stopem (přechodem čela v čenichovou partii). Oči jsou velké, tmavě hnědé či oříškové, s mírným, prosebným výrazem. Uši jsou dlouhé, nízko nasazené a svěšené, se zaoblenými špičkami, dosahující zhruba ke špičce nosu. Krk je silný, hřbet rovný, hrudník hluboký. Ocas je středně dlouhý, vysoko nasazený a nesený vzhůru, nikdy stočený nad hřbetem, s bílou špičkou, díky které je pes vidět i ve vysoké trávě. Srst je krátká, hustá a odolná vůči počasí. Zbarvení je přípustné v jakékoli honičské kombinaci kromě játrové, nejčastěji tříbarevné (černá, pálení a bílá) nebo dvoubarevné. Kohoutková výška se pohybuje zhruba od 33 do 40 cm, hmotnost mezi 8 a 14 kg.

Vlastnosti a využití

Vyšlechtěn byl jako smečkový honič pro pěší lov, hlavně na zajíce a králíky, jejichž stopu sleduje vytrvale, cílevědomě a s hlasitým doprovodem. Právě vynikající nos a nadšení pro stopu jsou pro plemeno určující dodnes: jakmile bígl zavětří, jde za pachem a na okolí, včetně přivolání, přestává dbát. Ve smečce se často loví dodnes. Kromě myslivosti se z něj stal oblíbený rodinný pes a díky spolehlivému čichu se osvědčil i jako vyhledávací pes, třeba při kontrole zavazadel na letištích. Je to živý, vytrvalý a hravý pes, který potřebuje hodně pohybu a nejlépe i čichovou práci; bez dostatečného vyžití se nudí a hledá si zábavu sám.

Podobná plemena

Vzhledem připomíná bígl zmenšeninu anglického foxhounda, ze kterého také vznikl; foxhound je ovšem výrazně větší a vysokonožší. Podobně velký je harrier, který stojí velikostí mezi bíglem a foxhoundem. Kvůli svěšeným uším a tříbarevnému zbarvení bývá bígl někdy srovnáván s basetským honičem, ten je ale výrazně těžší, krátkonohý a dlouhý, kdežto bígl je lehčí, vysokonožší a atletický. Právě kompaktní, atletická postava se středně dlouhými běhy a vesele neseným bíle zakončeným ocasem bígla mezi malými honiči odlišuje.

Výživa a krmení

Hlídání porcí je u bígla naprosto zásadní, protože jde o pověstného mlsouna a velkého jedlíka, který dokáže jídlo i ukrást. Vhodné je kvalitní krmivo přizpůsobené věku a aktivitě, s pamlsky započítanými do denní dávky, obzvlášť při výcviku, kde se odměna hodí. Sklon k obezitě je u plemene velký a nadváha mu zbytečně zatěžuje klouby i celkové zdraví, takže se vyplatí psa pravidelně vážit a kondici hlídat. Množství je třeba přizpůsobovat skutečnému pohybu.

Povahou je to veselý, laskavý a přátelský pes vyrovnané nátury, bez agresivity i bázlivosti. Je nesmírně společenský: jako smečkový honič miluje společnost lidí i jiných psů a špatně snáší samotu, kdy se dokáže nudit, výt a být ničivý. K dětem je hravý a tolerantní, k cizím lidem přátelský, takže z něj není hlídač. Je bystrý a inteligentní, zároveň ale samostatný a svéhlavý, protože byl šlechtěn k práci bez neustálého vedení člověka. Má silný lovecký pud a zvučný hlas; jakmile zachytí zajímavou stopu, jde za ní a hůř se přivolává. Je to prostě věčný optimista plný energie a nápadů.

O krátkou, hustou srst bígla je péče snadná, stačí ji jednou týdně vykartáčovat. Hlavní pozornost si žádají dlouhé svěšené uši, ve kterých se snadno drží vlhkost a nečistoty, takže je potřeba je pravidelně kontrolovat a čistit, aby nedocházelo k zánětům. Zásadní jsou u bígla nároky na pohyb: je to energický pes, který potřebuje dlouhé procházky, běh a nejlépe i čichové hry, jinak se nudí a zlobí. Kvůli silnému nosu a nespolehlivému přivolání je na vycházkách jistější na vodítku nebo v dobře zabezpečeném prostoru, protože za stopou dokáže utéct i přehrabat plot. Hlídat je dobré i váhu.

Výcvik bígla vyžaduje trpělivost a důslednost, protože jde sice o inteligentního, ale samostatného a svéhlavého psa, kterého navíc snadno rozptýlí každá zajímavá stopa. Nejlépe funguje laskavý, důsledný přístup a pozitivní motivace, u tak velkého mlsouna hlavně pomocí pamlsků, jen je třeba je započítat do denní dávky. Vyplatí se od štěněte trénovat přivolání a ovladatelnost, i když u honiče se stoprocentní spolehlivosti na volno dosahuje jen těžko. Bígl ocení, když se výcvik spojí s čichovou prací a hrou, které ho baví. Důležitá je i socializace a zvykání na krátká odloučení, aby lépe snášel samotu.

Celkově jde o zdravé, odolné a poměrně dlouhověké plemeno, několik rizik u něj ale stojí za pozornost. Úplně největším praktickým problémem je sklon k obezitě, protože bígl je nenapravitelný mlsoun; nadváha pak zhoršuje další potíže. Kvůli dlouhým svěšeným uším je náchylný k zánětům zvukovodu. Objevit se může epilepsie (záchvatové onemocnění), snížená činnost štítné žlázy (hypotyreóza) nebo oční choroby, jako je zelený zákal či výhřez slzné žlázy třetího víčka. Odpovědný chovatel vybírá zdravé rodiče. Při dobré péči a přiměřené váze se bígl dožívá zhruba 12 až 15 let.

Bígl je ideální pro aktivní rodinu nebo jednotlivce, kteří mu dopřejí hodně pohybu, čichové práce a hlavně společnost, a kteří ocení veselého, přátelského a nekonfliktního psa vhodného k dětem i jiným psům. Do bytu se hodí, pokud se dostatečně vyběhá, domku se zahradou dá přednost, na celoroční pobyt v kotci ale rozhodně zapomeňte, protože bígl potřebuje být s rodinou. Naopak se nehodí pro lidi, kteří jsou často a dlouho pryč, pro milovníky naprostého klidu (umí být hlasitý) ani pro toho, kdo čeká bezpodmínečně poslušného psa nebo nechce řešit zabezpečení proti útěku za stopou. Předem je dobré počítat se silným loveckým pudem, chutí štěkat a mlsností. Vybírat je vhodné štěně po zdravých rodičích s průkazem původu.

Bígl patří ke starým anglickým honičům; předci malých loveckých honičů se na Britských ostrovech používali už ve středověku a plemeno vzniklo zmenšením větších honičů, hlavně foxhounda, pro pěší lov s honcem. Za vlády Jindřicha VIII. a Alžběty I. existovali i drobní drsnosrstí bíglové, z nichž nejmenší se prý vešli do kapsy loveckého kabátu. Chovali se hlavně k smečkovému lovu zajíců. První oficiální standard vznikl spolu s anglickým Beagle Clubem v roce 1890. Počátkem 20. století se bígl dostal do USA, kde se stal jedním z nejoblíbenějších plemen, a odtud do celého světa; do Československa se dostal v roce 1965. Dnes je bígl ceněný jako lovecký, vyhledávací i rodinný pes. Mezinárodní kynologická federace ho vede pod číslem 161.