Velký hrubosrstý vendéeský baset

Vzhled

Středně velký, mírně protáhlý honič s rovnými předními končetinami a elegantní, vyváženou stavbou. Lebka je konvexní a protáhlá, stop dobře vymezený, čenich hranatý. Oči jsou tmavé, oválné, s přátelským výrazem. Výrazné obočí je jedním z typických znaků plemene. Uši jsou úzké, měkké, nízko nasazené a sahají za špičku nosu. Hřbet je dlouhý, široký a rovný, bedra pevná a klenutá, hrudník široký a hluboký, sahající k loktům. Ocas je silný u kořene, zúžený, nesen šavlovitě nebo mírně zakřiveně. Srst je tvrdá, plochá, středně dlouhá, nikdy hedvábná nebo vlnitá; na uších a končetinách tvoří výrazné třásně. Zbarvení je pestré: bíločerné, černopalé, plavobílé, trikolorní a různé kombinace včetně zajícího, vlčího nebo jezevčího zbarvení.

Vlastnosti a využití

Standard FCI ho popisuje jako vášnivého lovce, rychlého a hlasitého, odvážného a milujícího drsný terén, přitom trochu tvrdohlavého, ale přesto dobře vychovaného. Byl vyšlechtěn jako ideální pomocník lovce s puškou v revírech střední velikosti, kde svou vytrvalostí a rychlostí vyniká při honu na zajíce. V terénu pracuje s velkým nadšením a svým hlasem průběžně informuje lovce o poloze zvěře. Oproti malému hrubosrstému vendéeskému basetu (Petit) je větší a rychlejší, s delšími končetinami umožňujícími práci ve vyšší vegetaci. Doma je veselý, společenský a přátelský, ale jeho lovecké instinkty a nezávislé myšlení vyžadují důsledné vedení.

Podobná plemena

Od malého hrubosrstého vendéeského baseta (Petit Basset Griffon Vendéen, FCI 67) se odlišuje větší velikostí (38 až 45 cm oproti 34 až 38 cm) a delšími končetinami. Velkého vendéeského grifona (Grand Griffon Vendéen, FCI 282) lze považovat za vysokonohého příbuzného. Basset hound je mohutnější a pomalejší s hladkou srstí. Otterhound sdílí drsnou srst a lovecké zaměření, ale je výrazně větší. Artésko-normandský baset je hladkosrstý a klidnější povahy.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo pro středně aktivní plemena odpovídá potřebám tohoto vytrvalého honiče. Denní dávka se pohybuje kolem 200 až 300 g suchého krmiva, rozděleného do dvou porcí. V období lovecké aktivity je vhodné dávku přizpůsobit zvýšené zátěži. Mimo pracovní sezónu je třeba porce snížit, protože plemeno může přibírat na váze. Převislé uši ztěžují krmení z úzkých misek; širší a mělčí miska je praktičtější.

Veselost, společenskost a nezávislé myšlení tvoří jádro povahy tohoto baseta. Je přátelský prakticky ke všem lidem a rád je středem pozornosti. S dětmi vychází dobře díky své hravé a tolerantní povaze. K cizím lidem je otevřený a vstřícný, což z něj nedělá hlídacího psa, ale příjemného společníka. S ostatními psy se cítí ve své kůži, protože jako smečkový honič je na psí společnost zvyklý. Silný lovecký pud však činí soužití s kočkami a drobnými zvířaty problematickým. Tvrdohlavost je legendární; vendéeský baset přesně ví, co chce, a přesvědčit ho o opaku vyžaduje trpělivost a důvtip. Hlasový projev je výrazný a častý, zejména při zachycení zajímavého pachu nebo z nudy.

Drsná srst vyžaduje kartáčování jednou až dvakrát týdně k odstranění nečistot a odumřelých chlupů; zacuchání třásní na uších a končetinách je třeba řešit průběžně. Koupání podle potřeby, obvykle po práci v terénu. Uši jsou náchylné k zánětům kvůli délce a převislosti; kontrola a čištění minimálně jednou týdně je nezbytné. Zuby a drápy vyžadují standardní pravidelnou péči. Pohybové nároky jsou vysoké; tento baset potřebuje denně minimálně hodinu intenzivního pohybu, ideálně v přírodě, kde může využít svůj čich. Zabezpečený pozemek je nutností, protože jakmile zachytí stopu, je prakticky nesvolatelný.

Nezávislé myšlení a tvrdohlavost činí výcvik náročnějším než u většiny plemen. Vendéeský baset je inteligentní a schopný, ale poslouchá jen tehdy, když ho to baví nebo vidí jasný důvod. Pozitivní motivace s hodnotnými odměnami a krátké, pestré lekce přinášejí nejlepší výsledky. Tvrdý nebo autoritativní přístup je kontraproduktivní a vede k ještě většímu odporu. Raná socializace a brzký začátek výcviku jsou klíčové, protože standard FCI výslovně doporučuje časný nácvik poslušnosti s pevným vedením. Spolehlivé přivolání je jedním z nejobtížnějších prvků kvůli silnému loveckému pudu. V loveckém výcviku naopak vyniká přirozenými instinkty.

Celkově zdravé a relativně dlouhověké plemeno s průměrnou délkou života kolem 12 let, ale s některými dědičnými predispozicemi. Ušní problémy (zánět zvukovodu, nadměrná tvorba mazu, ušní roztoči) patří mezi nejčastější zdravotní potíže kvůli stavbě dlouhých uší. Kožní problémy (dermatitida, alergie) se vyskytují častěji než u průměru. Dysplazie kyčelních a loketních kloubů (vývojové vady kloubů) jsou možné, zejména u jedinců z nedostatečně testovaných linií. Epilepsie (opakované záchvaty) je hlášena v některých liniích. Nejčastější příčinou úmrtí jsou nádorová onemocnění (33 % případů), následovaná stářím (24 %) a srdečními problémy (7 %).

Vendéeský baset je vhodný pro zkušenější majitele, kteří rozumí povaze honičích plemen a dokáží sladit tvrdohlavost tohoto psa s trpělivým a důsledným přístupem. Ideální je pro aktivní lovce nebo sportovní kynology, kteří mu nabídnou práci pro čich. Rodiny se staršími dětmi s ním mohou mít výborný vztah díky jeho veselé povaze. Dům se zabezpečenou zahradou je nutností; byt je nevhodný kvůli hlasovému projevu a potřebě pohybu. Není vhodný pro domácnosti s kočkami nebo malými zvířaty. Pro začátečníky představuje výzvu kvůli tvrdohlavosti a loveckému pudu; zkušenější majitel si však jeho nezávislou a veselou osobnost zamiluje.

Plemeno pochází z regionu Vendée na západním pobřeží Francie, kde bylo vyšlechtěno ze starého velkého vendéeského grifona (Grand Griffon Vendéen) zmenšením na basetí formát pro lov zajíce v hustém a členitém terénu. V 19. století hrabě d'Elva provedl první selekci ve prospěch psů s rovnými končetinami, ale rozhodující podíl na fixaci typu měl chovatel Paul Dézamy, který stanovil ideální výšku kolem 43 cm pro efektivní lov zajíce. Dlouhou dobu byli velký a malý vendéeský baset chováni společně a kříženi, ale v roce 1975 byly definitivně odděleny jako dvě samostatná plemena. AKC uznalo plemeno teprve v roce 2018. FCI vede velkého hrubosrstého vendéeského baseta pod číslem 33.