Trpasličí pudl

Vzhled

Kompaktní, harmonicky stavěný pes středních proporcí, který musí podle standardu vypadat jako zmenšený střední pudl bez jakýchkoli projevů nanismu. Hlava je ušlechtilá s mírně klenutou lebkou, nevýrazným stopem a rovným čenichem. Oči jsou mandlové, tmavé a živé. Uši jsou dlouhé, ploché, přiléhající k hlavě a pokryté vlnitou srstí. Tělo je dobře proporční s rovným hřbetem, krátkými bedry a hlubokým hrudníkem. Ocas je vysoko nasazený, nesen šikmo vzhůru. Srst je hustá, jemná, vlnitá a pružná v kadeřavé variantě, nebo tvořící provázky minimálně 20 cm dlouhé ve šňůrové variantě. Přípustné jednobarevné zbarvení: černá, bílá, hnědá, šedá, meruňková a červenoplavá.

Vlastnosti a využití

Trpasličí pudl sdílí s ostatními varietami výjimečnou inteligenci, díky které patří pudl mezi tři nejchytřejší psí plemena. Oproti toy varietě je robustnější, odolnější a energičtější, což z něj dělá vhodnějšího partnera pro aktivnější rodiny a sportovní kynologii. V agility, obedience, nosní práci a dogdancingu dosahuje vynikajících výsledků. Standard FCI ho charakterizuje jako loajálního psa schopného učit se, což se v praxi projevuje rychlým osvojováním povelů i složitých triků. Původní lovecké instinkty vodního aportéra se projevují radostí z vody a přinášení předmětů. Jako společník je přizpůsobivý a vnímavý k náladám svého majitele.

Podobná plemena

Od toy pudla se liší pouze velikostí a o něco vyšší robustností a energií. Střednímu pudlu (moyen, 35 až 45 cm) se blíží proporčně, ale je menší a vhodnější do bytu. Bišonek (bichon frisé) má podobnou kudrnatou srst, ale odlišný typ těla a méně variabilní zbarvení. Kokršpaněl je srovnatelně velký, ale s rovnou srstí a silnějšími loveckými instinkty. Bedlington teriér má podobnou texturu srsti, ale zcela odlišný tvar těla a teriérskou povahu.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo pro malá aktivní plemena pokryje energetické potřeby trpasličího pudla. Denní dávka se pohybuje kolem 80 až 150 g suchého krmiva, rozděleného do dvou porcí. Aktivní jedinci, kteří se věnují sportu, mohou potřebovat o něco více. Zubní problémy jsou u menších plemen častější, proto je vhodné zařazovat suché krmivo a dentální pochoutky. Sledování hmotnosti je důležité, protože nadváha zatěžuje klouby a zvyšuje riziko luxace pately.

Veselá, společenská a výrazně orientovaná na člověka je povaha trpasličího pudla. Je o něco energičtější a nezávislejší než toy varieta, ale stejně oddaný svému majiteli. S dětmi vychází výborně a rád se zapojuje do společných her; jeho odolnější stavba oproti toy varietě mu umožňuje lépe zvládat dětskou hravost. K cizím lidem je vstřícný a přátelský, ačkoli někteří jedinci mohou být zpočátku mírně ostýchaví v neznámém prostředí. S ostatními psy i domácími zvířaty vychází zpravidla dobře. Samotu nesnáší a může při delším odloučení projevovat separační úzkost. Potřebuje pravidelný kontakt s rodinou a zapojení do domácího dění. Vnímavost k náladám majitele je mimořádná, což z něj činí citlivého a empatického společníka.

Kudrnatá srst, která prakticky nelíná, je hlavní výhodou i hlavním nárokem tohoto plemene. Denní nebo obdenní kartáčování je nezbytné pro prevenci zacuchání a plstnatění. Profesionální stříhání každých čtyři až šest týdnů udržuje srst v hygienickém a estetickém stavu. Koupání přibližně jednou za měsíc. Uši vyžadují pravidelnou kontrolu a čištění, protože dlouhé ušní boltce a hustá srst kolem zvukovodu vytvářejí vlhké prostředí příznivé pro záněty. Zuby čistit ideálně denně, minimálně několikrát týdně. Pohybové nároky jsou vyšší než u toy variety; trpasličí pudl potřebuje minimálně hodinu denní aktivity včetně procházek, hry a ideálně i plavání nebo sportovní kynologie.

Výjimečná učenlivost a touha spolupracovat s člověkem řadí trpasličího pudla mezi nejsnáze trénovatelná plemena vůbec. Na pozitivní motivaci reaguje nadšeně a s radostí se učí nové dovednosti po celý život. V agility, obedience, rally, nosní práci a dogdancingu dosahuje skvělých výsledků díky kombinaci inteligence, pohyblivosti a pracovní motivace. Trénink by měl být pestrý a zábavný; monotónní opakování ho nudí. Socializace by měla začít co nejdříve, aby se předešlo případné ostýchavosti v neznámém prostředí. Nácvik čistotnosti je u trpasličí variety zpravidla snazší než u toy, protože má větší kapacitu měchýře. Tendenci ke štěkání lze korigovat důsledným přesměrováním pozornosti od štěněcího věku.

Dlouhověké plemeno s průměrnou délkou života kolem 14 let, ale s několika specifickými dědičnými predispozicemi. Mitrální valvulární choroba (degenerace mitrální chlopně vedoucí k srdečnímu selhání) se vyskytuje zejména u jedinců starších osmi let a vyžaduje pravidelné kardiologické kontroly. Addisonova choroba (nedostatečná funkce nadledvin projevující se únavou, zvracením a kolapsem) je u pudlů diagnostikována častěji než u jiných plemen. Progresivní atrofie sítnice (postupný zánik světločivných buněk vedoucí ke ztrátě zraku) vyžaduje genetické testování rodičů. Luxace pately (vykloubení čéšky) patří mezi časté ortopedické problémy malých plemen. Legg-Calvé-Perthesova choroba (odumírání hlavice stehenní kosti) postihuje zejména mladé jedince. Hypothyreóza (snížená funkce štítné žlázy) se v populaci rovněž vyskytuje.

Trpasličí pudl je vynikající volbou pro širokou škálu majitelů, od aktivních seniorů přes páry po rodiny s dětmi. Díky robustnější stavbě oproti toy varietě je vhodnější pro domácnosti s mladšími dětmi. Výborně se hodí do bytu i domu, ale potřebuje pravidelný pohyb a mentální stimulaci. Vhodný i pro začátečníky díky snadné trénovatelnosti a přátelské povaze; je však nutné počítat s náročnou péčí o srst a s finanční investicí do pravidelného profesionálního stříhání. Nevhodný pro majitele, kteří tráví většinu dne mimo domov, protože silná vazba na člověka činí samotu pro pudla stresující. Ideální je pro člověka, který hledá inteligentního, přizpůsobivého a hypoalergenního společníka ochotného se učit a sportovat.

Původně byl tento pes vyšlechtěn jako aportér – aportoval z vody lovci sestřelené kachny nebo jiné vodní ptáky. Časem se ale začal používat více jako společník. Slovo „pudl“ v překladu z německého Pudelnaas znamená „promoklý na kost“. Existuje domněnka, že mezi předky pudla patří retrívr a irský vodní španěl. Amatérští chovatelé se snažili vyšlechtit trpasličí psíky, velmi často však získávali jen slabé a neduživé jedince. Odborníci pak dosáhli normálních ukazatelů a stanovili standard. Ze standardního pudla byla odvozena trpasličí a miniaturní forma. Chov pudlů je v Česku veden ve dvou plemenných knihách (I. a III. plemenná kniha) a je zastřešován třemi různými chovatelskými kluby.