Coton de Tulear

Coton de Tuléar je malý společenský pes původem z Madagaskaru, kde se malí bílí psíci připomínají už od 17. století a kde si vydobyli přední místo mezi mazlíčky. Jméno nese po přístavním městě Tuléar (dnešní Toliara) a po struktuře své srsti, která domorodcům připomínala chomáčky bavlny. Podle jedné z pověstí prý předci plemene doplavali ke břehům ostrova jako jediní přeživší ztroskotané lodi. Do Francie se dostal dlouho před oficiálním uznáním v roce 1970 a odtud se rozšířil do celého světa. Standard u něj zvlášť vyzdvihuje povahu: je veselý, vyrovnaný a mimořádně družný k lidem i psům.

Vzhled

Jde o malého společenského psa s dlouhou bílou srstí vatové, bavlníkové struktury, kulatýma tmavýma očima a živým, inteligentním výrazem. Tělo je mírně obdélníkové, poměr kohoutkové výšky k délce těla je 2 ku 3; hřbet je pevný a horní linie velmi mírně klenutá. Hlava je krátká a shora trojúhelníková, se slabě znatelným stopem (přechodem čela v čenichovou partii) a rovným čenichem; poměr délky lebky k čenichové partii je 9 ku 5. Uši jsou trojúhelníkové, vysoko nasazené a svěšené, s tenkým boltcem. Krk je silný, bez laloku, hrudník dobře vyvinutý, sahající k loktům. Klíčovým znakem je srst: dlouhá, jemná, hustá a nezaměnitelně vatové struktury, nikdy hedvábná ani kudrnatá; nelíná. Zbarvení je bílé, na uších se tolerují světlé šedé nebo plavé odstíny. Psi měří v kohoutku 26 až 28 cm a váží 4 až 6 kg, feny měří 23 až 25 cm a váží 3,5 až 5 kg, v obou případech s tolerancí 2 cm nad a 1 cm pod stanovenou míru.

Vlastnosti a využití

Odjakživa jde o čistě společenského psa a přesně k tomu se hodí i dnes. Standard u něj přímo uvádí, že se dokonale přizpůsobí každému životnímu stylu, což je jeho největší předností: je stejně spokojený v městském bytě jako na venkově, u aktivní rodiny i u klidnějšího seniora. Je veselý, hravý a čilý, přitom vyrovnaný a nekonfliktní, takže si výborně rozumí s dětmi, jinými psy i zvířaty. Bývá označován za psa, který zvedá náladu, a uplatňuje se i v canisterapii. Je bystrý a učenlivý, takže zvládne triky i drobné psí sporty. Na pohyb má přiměřené nároky, stačí mu procházky a hra.

Podobná plemena

Toto plemeno je blízké skupině bišonů, i když má v systému Mezinárodní kynologické federace vlastní sekci. Nejsnáze se zamění s bišonkem, který nosí spirálovité kudrny upravené do kulaté pudrovky, kdežto cotonek má srst rovnou a vatovou, nijak netvarovanou. Maltézský psík je bílý s dlouhou hladce splývající hedvábnou srstí a boloňský psík má srst nadýchaně vločkovitou. Havanský psík bývá barevný. Právě nezaměnitelná bavlníková struktura srsti, po které plemeno nese jméno, je jeho hlavním poznávacím znamením.

Výživa a krmení

Vhodné je kvalitní krmivo pro malá plemena, přizpůsobené věku a aktivitě psa; malí psi mají rychlejší látkovou výměnu, takže jim svědčí menší, ale častější porce, obvykle dvakrát denně. Hlídat je dobré porce i kondici, protože i malý přebytek je u tak drobného psa znát. Vzhledem k drobnému vzrůstu se hodí i vhodný tvar granulí a pravidelná péče o chrup, protože malá plemena bývají náchylná k zubnímu kameni. Kvůli bílé srsti kolem tlamy je vhodné po krmení otřít vous, aby se nebarvil a neplstnatěl.

Povaha je u tohoto plemene považována za jeden z nejdůležitějších znaků: cotonek je veselý, vyrovnaný a mimořádně družný k lidem i k ostatním psům a dokáže se přizpůsobit každému životnímu stylu. Ke své rodině je nesmírně přítulný a oddaný, miluje společnost a rád je u všeho, co se doma děje; k dětem se chová hravě a trpělivě, k cizím vstřícně, takže z něj není hlídač. Je bystrý, učenlivý a citlivý na náladu svých lidí. Není uštěkaný ani nervózní. Dlouhou samotu ovšem snáší špatně, protože se na své lidi silně upíná. Je to prostě pohodový optimista, se kterým je veselo.

Hlavním nárokem cotonka je péče o srst. Dlouhá vatová srst sice vůbec nelíná, o to snáz se ale plstnatí, takže potřebuje pročesávání ideálně každý den, případně obden, a pravidelné koupání, aby zůstala pěkně bílá a bez uzlů; zvlášť náročné bývá období, kdy štěně přebarvuje do dospělé srsti. Mnoho majitelů, kteří s psíkem nechodí na výstavy, ho nechává sestříhat nakrátko. Pozornost si žádají oči, pod kterými se na bílé srsti tvoří stopy po slzách, a svěšené uši. Na pohyb je nenáročný, stačí mu každodenní procházky a hra, takže se skvěle hodí do bytu.

Výcvik cotonka je vděčný, protože jde o inteligentního, učenlivého a ochotného psa, který se rád učí a chce svému člověku vyhovět. Nejlépe funguje laskavý, důsledný přístup s pozitivní motivací; jako citlivé plemeno špatně snáší tvrdost. Vzhledem k silné vazbě na rodinu je dobré od štěněte psa zvykat na krátká odloučení, aby později lépe zvládal samotu. U malých plemen se vyplatí nepodcenit nácvik čistotnosti. Cotonka potěší triky, hry i drobné psí sporty, jako je agility nebo dogdancing, při kterých může být středem pozornosti.

Celkově jde o zdravé, odolné a dlouhověké plemeno bez velkého množství dědičných zátěží. Jako u malých plemen se může objevit luxace čéšky (vykloubení kolenní čéšky) a sklon k tvorbě zubního kamene. Popisují se také oční choroby, jako je progresivní atrofie sítnice (postupné slepnutí), a u některých linií dědičná ataxie, tedy porucha koordinace pohybu, na kterou existuje genetický test. Kvůli svěšeným uším je vhodné kontrolovat uši. Odpovědný chovatel vybírá zdravé, testované rodiče. Při dobré péči se coton de Tuléar dožívá zhruba 13 až 16 let.

Coton de Tuléar je ideální pro rodiny s dětmi, jednotlivce i seniory, kteří hledají veselého, přítulného a mimořádně přizpůsobivého společníka a mohou s ním trávit hodně času; hodí se do bytu i na venkov. Díky nekonfliktní, vyrovnané povaze vychází dobře s lidmi i zvířaty a je to jedno z plemen, které bez potíží zvládne i úplný začátečník. Naopak se nehodí pro lidi, kteří jsou často a dlouho pryč, protože špatně snáší samotu, ani pro toho, kdo nechce nebo nestíhá řešit každodenní péči o srst, případně pravidelné stříhání v salonu a náklady na něj. Vybírat je vhodné štěně po zdravých, testovaných rodičích s průkazem původu.

Coton de Tuléar pochází z ostrova Madagaskar, kde malí bílí psíci žili po staletí a kde se první zmínky o nich objevují v 17. století; jméno nese po přístavním městě Tuléar, dnešní Toliaře. O jeho původu existují jen domněnky. Podle nejpravděpodobnější verze jsou jeho předky psi přivezení na ostrov obchodníky a námořníky, patrně příbuzní evropských bišonů; podle romantické pověsti prý kolem roku 1500 u Madagaskaru ztroskotala loď a jedinými přeživšími byl párek bílých psíků, kteří doplavali k jižnímu pobřeží a stali se prapředky plemene. Označení coton, tedy bavlna, dostali psi podle struktury srsti, která domorodcům připomínala chomáčky bavlníku. Do Francie se plemeno dostalo dlouho před svým oficiálním uznáním v roce 1970 a rychle si získalo přední místo mezi společenskými psy. Dnes je rozšířené po celém světě. Mezinárodní kynologická federace ho vede pod číslem 283.