Pražský krysařík

České národní plemeno s historií sahající nejméně do 8. století, kdy kronikář Einhard zaznamenal přítomnost malých lovců hlodavců na dvorech středoevropských panovníků. Krysařík sloužil po staletí dvojí roli: hubil krysy a myši v domácnostech šlechty i měšťanů a podle legendy ochraňoval královskou tabuli ochutnáváním pokrmů. Po útlumu v 19. století byl v 80. letech 20. století cíleně obnoven českými a slovenskými chovateli. FCI ho uznala v roce 2019.

Vzhled

Jeden z nejmenších psů na světě s kompaktním, téměř čtvercovým tělesným rámcem. Poměr výšky k délce těla je přibližně 1:1,05. Hlava má hruškovitý tvar, lebka je v profilu zaoblená s viditelným týlním hrbolkem. Stop je zřetelný. Čenich tvoří třetinu až méně než polovinu celkové délky hlavy. Oči jsou středně velké, kulaté, tmavé, posazené široko od sebe, bez nadměrného vystupování. Uši trojúhelníková, pevná, přirozeně vztyčená, nasazená v zadní části hlavy.

Krk je rovný, suchý, středně dlouhý. Hřbet krátký, rovný a pevný. Hrudník oválného průřezu, hloubka tvoří 45 až 50 % výšky v kohoutku. Břicho mírně vtažené s výrazně zakreslenými slabinami. Ocas středně nasazený, rovný, při pohybu nesený výše, může se zahnout nad hřbet do půlkruhu.

Srst existuje ve dvou varietách: krátká (hladká, lesklá, hustá, přiléhající k tělu) a polodlouhá (s delšími chlupy na uších, končetinách, ocasu a mírně delší na hrudi). Základní zbarvení je černé, hnědé nebo modré se znaky (tan markings), dále žlutý recesivní, sytě červený a merle varianty. Znaky se objevují nad očima, na tvářích, hrudi a na zápěstích a tlapkách. Na předprsí tvoří dva symetrické, oddělené trojúhelníky.

Vlastnosti a využití

Jemný, zvídavý a láskyplný pes s přirozenou noblesou. Ke své rodině je oddaný a mazlivý, vytváří hluboké citové pouto a špatně snáší dlouhé odloučení. Vůči cizím se chová zdrženlivě, ale nikdy agresivně. Na rozdíl od mnoha jiných miniaturních plemen je pozoruhodně tichý a štěká jen výjimečně a s důvodem.

Přes svou velikost je aktivní a činorodý. Vyniká v agility, freestyle a obedienci přizpůsobených jeho velikostní kategorii. Má vyvinutý čich a zachovává si původní lovecký instinkt vůči hlodavcům. Je inteligentní, učenlivý a při výcviku ochotně spolupracuje.

Podobná plemena

Od čivavy (FCI 218) se odlišuje štíhlejší stavbou těla, menší a užší hlavou bez jablkovitého tvaru lebky a výrazně klidnější povahou s nižší tendencí ke štěkání. Trpasličí pinč (FCI 185) je robustnější, s charakteristickým „hackney" chodem a obvykle jen v černém se znaky nebo jelením zbarvení. Ruský toy (FCI 352) existuje v hladké a dlouhosrsté varietě podobně jako krysařík, ale má jemnější kostru a výrazněji se liší tvarem hlavy.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo s vysokým podílem masa, přizpůsobené miniaturnímu vzrůstu. Granule by měly být dostatečně malé pro drobný chrup. Denní dávku je vhodné rozdělit do dvou porcí. Prevence obezity je zásadní, protože i malý přírůstek hmotnosti u psa vážícího kolem 2,5 kg představuje výrazné procentuální zatížení kloubů a páteře.

Sebevědomý malý pes s velkým srdcem, který svou rodinu miluje bezpodmínečně a dává to najevo při každé příležitosti. Rád sedí na klíně, ale není to pouhý „gaučový" mazlíček. Je zvídavý, čilý a potřebuje pravidelné zaměstnání. S ostatními členy domácnosti, včetně dětí a jiných zvířat, vychází při správné socializaci výborně.

Vůči cizím lidem je přirozeně ostražitý a potřebuje čas na seznámení, ale nikdy se nechová útočně. Pozoruhodná je jeho tichá povaha. Zatímco mnoho miniaturních plemen má tendenci ke kompenzačnímu štěkání, krysařík se ozývá jen výjimečně a účelově. Přes svou drobnost má silnou osobnost a potřebuje důsledné vedení, jinak si může vypěstovat „syndromy malého psa".

Nenáročné plemeno na údržbu srsti. Krátkosrstá varieta vystačí s kartáčováním jednou za několik dní měkkým kartáčem, polodlouhá varieta vyžaduje pravidelnější česání k prevenci zacuchání delších partií na uších a končetinách. Koupání každých pět až osm týdnů jemným šamponem.

Zvýšenou pozornost vyžaduje chrup. Malá ústa s těsně osazenými zuby vytvářejí predispozici k tvorbě zubního kamene a zánětu dásní. Pravidelné čištění zubů, ideálně denně, a dentální pamlsky jsou důležitou součástí prevence. V zimních měsících potřebuje ochranu před chladem, zejména velkých ušních boltců, které jsou citlivé na mráz.

Inteligentní a učenlivý pes, který při výcviku ochotně spolupracuje. Krátké, pestré a zábavné tréninkové jednotky s pozitivním posilováním přinášejí nejlepší výsledky. Může se uplatnit v agility, obedienci a freestyle přizpůsobených jeho velikostní kategorii.

Včasná socializace je klíčová pro prevenci přílišné ostražitosti a „syndromu malého psa", kdy si drobný pes vypěstuje přehnané sebevědomí a dominantní chování. Návštěvy štěněcích tříd a kontakt s různými lidmi, zvířaty a prostředími od raného věku pomáhají vychovat vyrovnaného společníka. Přivolání k čistotě vyžaduje trpělivost, protože malá plemena mají menší kapacitu močového měchýře.

Celkově odolné plemeno s relativně malou genetickou zátěží, které se při dobré péči běžně dožívá vysokého věku. Nejčastějšími zdravotními problémy jsou luxace čéšky (vyklouznutí kolenní čéšky z její polohy, vrozený a dědičný stav) a onemocnění zubů a dásní, včetně tvorby zubního kamene, paradontitidy (zánětu tkání kolem zubu) a perzistence mléčných zubů (neodpadnutí dočasného chrupu).

Vzhledem k drobnému vzrůstu je plemeno náchylné ke zlomeninám kostí, zejména záprstních kostí a předloktí. Opatrnost je nutná při manipulaci, skákání z výšek a soužití s malými dětmi, které mohou psa neúmyslně zranit. Mezi méně časté stavy patří hypotyreóza (snížená funkce štítné žlázy), epilepsie, alergie a hyperurikosurie (HUU, zvýšená hladina kyseliny močové predisponující ke tvorbě močových kamenů). V letních měsících hrozí přehřátí.

Ideální společník pro jednotlivce, páry i rodiny hledající malého, tichého a přizpůsobivého psa do bytu. Výborná volba pro starší lidi díky nenáročné údržbě a přiměřeným nárokům na pohyb. Vhodný i pro začátečníky v kynologii, kteří jsou ochotni investovat čas do socializace a péče o chrup.

Děti v domácnosti by měly být vedeny k ohleduplnému zacházení, protože i nechtěné pád nebo silnější stisk může drobnému psu způsobit zranění. Soužití s velmi malými dětmi pod pět let vyžaduje vždy dohled dospělého. Není vhodný pro majitele, kteří tráví celé dny mimo domov, protože silně lpí na lidské společnosti.

Pražský krysařík je nejstarším českým národním plemenem s kořeny sahajícími přinejmenším do 8. až 9. století. Kronikář Einhard, životopisec Karla Velikého, zmiňuje malé psy lovící hlodavce na dvorech středoevropských panovníků. Kronikáři uvádějí, že čeští panovníci včetně Boleslava II. a Karla IV. Lucemburského tyto psy chovali a darovali je jako cenné diplomatické dary.

Původní funkcí bylo hubení krys a myší v domácnostech, odtud pochází jméno „krysařík". V 19. století popularita plemene poklesla s příchodem trpasličího pinče, s nímž byl často zaměňován. Obnova chovu začala v 80. letech 20. století zásluhou českých kynologů Jana Findejse a Rudolfa Šilera, přičemž první pes byl zapsán do plemenné knihy v roce 1980.

Cesta k mezinárodnímu uznání trvala téměř čtyřicet let. FCI plemeno oficiálně uznala v roce 2019 a zařadila ho do skupiny 9 s vlastní sekcí sdílenou s kontinentálním toy španělem a ruským toyem. Celosvětově je registrováno přibližně 6 000 jedinců. Vrhy jsou malé, obvykle jedno až tři štěňata.