Francouzský buldoček

Francouzský buldoček je malý moloss, který podle standardu pochází, jako všechny dogy, od starověkých molossů a je příbuzný s předky anglického buldoka, se středověkými alanskými psy a s velkými i malými francouzskými dogami. Dnešní podobu mu dali zkušení chovatelé kolem roku 1880 v dělnických čtvrtích Paříže, kde se z něj rychle stal miláček nejen dělníků, ale i umělecké bohémy. Nezaměnitelný je velkou hranatou hlavou, vztyčenýma netopýříma ušima a podsaditým, svalnatým tělem. Je to veselý, přítulný a přizpůsobivý společník, který se stal jedním z nejoblíbenějších městských plemen na světě.

Vzhled

Jde o typického molossoida malého formátu, který je přes svůj malý vzrůst silný, ve všech proporcích krátký, podsaditý a kompaktní, s krátkou srstí, krátkým tuponosým obličejem, vztyčenýma ušima a přirozeně krátkým ocasem; musí působit dojmem živého, bystrého a velmi svalnatého psa s pevnou kostrou. Standard přitom výslovně žádá, aby žádný znak nebyl přehnaný natolik, aby narušoval harmonii psa ve vzhledu i v pohybu. Hlava je velmi silná, široká a hranatá, s krátkou tlamou, výraznými symetrickými vráskami a mírným předkusem; uši jsou středně velké, u kořene široké, na špičce zaoblené a nesené vztyčeně, čemuž se říká netopýří uši. Tlapky jsou malé a kulaté, takzvané kočičí. Srst je krátká, hustá, lesklá a měkká. Standard uznává zbarvení plavé (žíhané i nežíhané) a strakaté v podobě takzvané křepelky; oblíbené módní barvy, jako čokoládová, modrá nebo merle, uznávané nejsou a bývají spojené se zdravotními riziky. Hmotnost nesmí být nižší než 8 kg a vyšší než 14 kg, výška bývá zhruba 24 až 35 cm a má být úměrná hmotnosti.

Vlastnosti a využití

Podle standardu jde o společenského, hlídacího a doprovodného psa a přesně k tomu se hodí i dnes: je z něj typický městský pes, který se přizpůsobí bytu i cestování a nepotřebuje sportovní zátěž. Přes malý vzrůst je ostražitý, takže návštěvu spolehlivě ohlásí, aniž by byl uštěkaný. Je hravý, veselý a společenský, ocení procházky i hry, jeho možnosti ale omezuje stavba těla: kvůli krátké tlamě se rychle zadýchá a špatně snáší horko a většina buldočků neumí plavat, protože je těžká přední část stahuje pod hladinu. Právě proto se aktivity plánují s ohledem na počasí i na jeho dýchání.

Podobná plemena

Nejsnáze se francouzský buldoček zamění s anglickým buldokem, který je ovšem výrazně těžší, mohutnější a má svěšené uši ve tvaru růže, kdežto buldoček je menší, lehčí a nese vztyčené netopýří uši. Podobný je i bostonský teriér, jenž je elegantnější, vysokonožší a nese nezaměnitelné smokingové zbarvení. Vzdáleněji připomíná mopse, který je menší, s ocasem stočeným nad hřbetem. Právě kombinace malého podsaditého těla, hranaté hlavy a vztyčených netopýřích uší je pro francouzského buldočka nezaměnitelná.

Výživa a krmení

Vhodné je kvalitní krmivo pro malá plemena, přizpůsobené věku a spíše nižší aktivitě psa. Zásadní je hlídat porce a kondici, protože buldočci snadno přibírají a nadváha jim výrazně zhoršuje dýchání i zatěžuje páteř a klouby; postava má zůstat svalnatá a štíhlá. Mnoho buldočků má citlivé trávení a sklon k plynatosti, takže se vyplatí lehce stravitelné krmivo, případně krmivo pro citlivé psy, a krmení v menších dávkách. Kvůli krátké tlamě se hodí vhodný tvar granulí a pomalejší miska; po jídle je dobré dopřát psovi klid.

Povahou je to společenský, veselý, hravý a čilý pes, který je podle standardu obzvlášť milý ve styku se svým majitelem a s dětmi. Ke své rodině je nesmírně přítulný a upnutý a nejraději je co nejblíž svým lidem, takže dlouhou samotu snáší velmi špatně. K cizím lidem se chová otevřeně a přátelsky, bez sklonů k agresivitě. Je sebevědomý a umí být tvrdohlavý, přitom citlivý a vnímavý. K jiným psům bývá většinou přátelský, někteří jedinci ale dokážou být neurvalí a nemají odhad na svou velikost. Ovládá pestrou škálu chrochtavých a bručivých zvuků.

O krátkou srst francouzského buldočka je péče snadná, stačí ji jednou týdně přejet kartáčem. Pravidelnou pozornost si žádají kožní vrásky v obličeji, které je potřeba udržovat čisté a hlavně suché, aby se nezanítily, dále uši a oči. Klíčová je ovšem opatrnost daná stavbou těla: buldoček špatně snáší horko a hrozí mu přehřátí, takže v létě je nutné venčit ráno a večer, nikdy ho nenechávat v autě a nepřetěžovat ho; problémy mu dělá i velký mráz. Většina buldočků neumí plavat, proto je u vody nezbytný dohled. Pohyb má být pravidelný, ale přiměřený.

Výcviku francouzského buldočka není nutné věnovat mimořádnou pozornost, základní poslušnost a slušné chování se ale vyplatí nepodcenit. Je inteligentní a rychle chápe, zároveň umí být tvrdohlavý a dělá věci po svém, takže potřebuje důslednost a jasná pravidla od štěněte. Nejlépe funguje laskavý přístup s pozitivní motivací a krátké lekce; jako citlivé plemeno špatně snáší tvrdost. Vzhledem k silné vazbě na rodinu je dobré psa od štěněte zvykat na krátká odloučení. Při jakékoli aktivitě je zásadní sledovat dýchání a nepřetěžovat ho, zvlášť v teple.

Zdraví je u tohoto plemene tématem, které je potřeba brát vážně. Nejzávažnější je brachycefalický syndrom, tedy soubor vad horních cest dýchacích daných krátkou lebkou (zúžené nozdry, prodloužené měkké patro, zmenšená nosní dutina), který se projevuje chrápáním, dušností a zhoršenou termoregulací a někdy vyžaduje chirurgické řešení. Objevují se také vady obratlů (motýlí či srostlé obratle) a výhřezy meziobratlových plotének, luxace čéšky (vykloubení kolenní čéšky), kožní záněty v řasách, alergie a oční choroby. Feny často rodí císařským řezem. U nestandardních módních barev se navíc přidávají další zdravotní rizika. Odpovědný chovatel vybírá zdravé rodiče a dbá na volné dýchání. Průměrně se francouzský buldoček dožívá zhruba 10 až 13 let.

Francouzský buldoček je ideální pro rodiny s dětmi, jednotlivce i seniory, kteří hledají veselého, přítulného a nenáročného společníka do bytu, jsou hodně doma a nevadí jim chrápání ani chrochtání. Díky pohodové povaze ho zvládne i úplný začátečník. Naopak se nehodí pro sportovně založené lidi hledající parťáka na běh, pro často nepřítomné majitele ani do domácnosti, kde by nešlo hlídat teplotu a zátěž. Předem je dobré počítat s tím, že jde o plemeno s krátkou tlamou se všemi riziky, která z toho plynou, a s možnými náklady na veterinární péči. Kvůli obrovské popularitě je plemeno cílem množitelů, proto vybírejte výhradně od chovatele s průkazem původu, který dbá na volné dýchání a zdraví rodičů, a vyhněte se nestandardním módním barvám.

Jako všechny dogy pochází i francouzský buldoček pravděpodobně od molossů z Epiru a z římského císařství a je příbuzný s předky anglického buldoka, se středověkými alanskými psy a s velkými i malými francouzskými dogami. Francouzští buldočci, jak je známe dnes, jsou výsledkem různých křížení, která prováděli zkušení chovatelé kolem roku 1880 v dělnických čtvrtích Paříže; svou roli sehráli i angličtí dělníci, kteří s sebou do Francie přivezli malé buldoky. Zpočátku šlo o psa řezníků, vozků a pařížských trhovců, který hubil krysy, brzy si ho ale oblíbila i umělecká bohéma a vyšší společnost a plemeno se rozšířilo do celého světa. Dnes patří francouzský buldoček k nejoblíbenějším městským plemenům vůbec, což s sebou nese i velký tlak množitelů. FCI ho vede pod číslem 101.