Sedmihradský honič - vyměnit foto!

Vzhled

Atletický, středně velký pes s tělem tvořícím ležatý obdélník. Hlava je protáhlá, ale ne špičatá, s mírně klenutou lebkou a sotva znatelným stopem. Nos je černý, s pohyblivými, širokými nozdrami. Oči jsou mandlového tvaru, středně velké, mírně šikmé, tmavě hnědé. Uši nasazená ve střední výšce, přiléhající k tvářím, směrem ke konci se zužují a zaoblují. Srst je krátká, přiléhavá, rovná a hustá, na dotek hrubá a lesklá, s podsadou. Na krku, kohoutku, zadní straně stehen a spodní straně ocasu je srst delší. Základní barva je černá s pálením (tan) nad očima, na čenichu a končetinách. Bílé znaky jsou přípustné na nose, lbi, hrudi, dolních končetinách, tlapkách a špičce ocasu, ale na více než pětině těla jsou nežádoucí. Ocas je silný, v klidu dosahuje za hlezna, dolní třetina se mírně ohýbá vzhůru.

Vlastnosti a využití

Vynikající stopařský pes schopný pracovat samostatně, i ve velké vzdálenosti od vůdce. Při nalezení čerstvé stopy vydává charakteristický kňouravý zvuk, při pronásledování zvěře pak zvučný, vysoký a zvonivý hlas. Původně sloužil středověké maďarské aristokracii k lovu velké zvěře včetně zubrů, medvědů, divokých prasat a rysů. Dnes se používá především k loveckým účelům na menší zvěř a jako rodinný společník pro aktivní majitele. Je vytrvalý a odolný vůči extrémním povětrnostním podmínkám.

Podobná plemena

Od slovenského kopova se liší zbarvením (černé s pálením versus černo-hnědé) a větší stavbou těla. Polský honič (Ogar Polski) je těžší a mohutnější. Maďarský chrt (Magyar agár) patří ke zcela jinému typu loveckého psa, protože loví zrakem, nikoli čichem. Bavorský barvář je menší, lehčí a specializovaný na dohledávku poraněné zvěře, zatímco sedmihradský honič je univerzálnějším honičem určeným k pronásledování a hnání.

Výživa a krmení

Aktivní, svalnatý pes vyžaduje kvalitní krmivo s dostatečným obsahem bílkovin. Denní dávku je vhodné rozdělit na dvě porce. Pracující jedinci mají vyšší energetické nároky zejména v lovecké sezóně. Plemeno má tendenci k přibírání při nedostatku pohybu, proto je důležité přizpůsobit velikost porcí aktuální aktivitě.

Dobromyslný, odvážný a vytrvalý pes s klidným a vyrovnaným naturelem. Ke své rodině je oddaný a láskyplný, vyhledává blízkost lidí a nesnáší dlouhé odloučení. K cizím bývá zdrženlivý a mírně nedůvěřivý. Jako smečkový honič vychází velmi dobře s ostatními psy. S dětmi je trpělivý a přátelský, pokud je s nimi socializován od mládí. Má silný lovecký pud a výborný orientační smysl, proto je na volných procházkách bez vodítka nutná obezřetnost.

Krátká, hustá srst nevyžaduje náročnou údržbu. Stačí kartáčování jednou týdně, v období jarního línání častěji. Koupání jen dle potřeby. Uši je třeba pravidelně kontrolovat, protože přiléhavé převislé uši jsou náchylné k zánětům zvukovodu (otitis externa). Drápy se u aktivních jedinců opotřebovávají přirozeně, u méně aktivních je nutné je zkracovat. Zuby je vhodné čistit pravidelně.

Inteligentní a učenlivý pes, který reaguje velmi dobře na důsledný, ale vlídný přístup. Pozitivní posilování přináší nejlepší výsledky. Potřebuje smysluplnou náplň, ideálně spojenou s využitím čichu, například stopování nebo nosework. Včasná socializace je důležitá, aby se zdrženlivost vůči cizím neproměnila v přílišnou plachość. Vyžaduje minimálně hodinu intenzivní aktivity denně; pouhý přístup na zahradu nestačí.

Pozoruhodně zdravé plemeno bez známých specifických dědičných onemocnění. Jako u většiny středně velkých až velkých plemen se může vyskytnout dysplazie kyčelního a loketního kloubu (vývojová vada kloubních ploch). Dále je třeba sledovat chrup, protože standard vyžaduje kompletní nůžkový skus. Při nedostatku pohybu hrozí obezita. Pravidelné veterinární prohlídky jednou ročně jsou dostačující.

Plemeno je vhodné pro aktivní majitele se zkušenostmi s loveckými nebo pracovními psy. Ideální je dům se zahradou, nejlépe v přírodním prostředí. Pro bytové bydlení se nehodí kvůli vysokým nárokům na pohyb a zvučnému štěkání. Začátečníkům v kynologii nedoporučujeme, protože silný lovecký pud a potřeba důsledného vedení vyžadují zkušenost. Dobře se hodí do rodin se staršími dětmi, které se aktivně podílejí na venčení a hrách. V České republice je plemeno vzácné, ale Klub chovatelů honičů při ČMKU ho zastřešuje.

Sedmihradský honič pochází z historického Sedmihradska (Transylvánie), dnes součásti Rumunska, ale jako plemeno je veden pod Maďarskem. Jeho předky přinesli Maďaři (Maďyaři) při přechodu Karpat v 9. století. Ve středověku se stal oblíbeným loveckým psem uherské aristokracie. Postupně se vyvinuly dvě variety: vysoká pro lov velké zvěře v lesích a na loukách, a nízká pro lov menší zvěře v nepřístupném terénu. Počátkem 20. století plemeno téměř vymřelo, situaci zhoršila druhá světová válka a následná politická situace v regionu. Záchranný chov začal v roce 1968. Nízká varieta bohužel zanikla, ale vysoká se podařila stabilizovat a dnes existuje v přiměřených počtech v Maďarsku i Rumunsku. FCI plemeno uznala roku 1963.