Tornjak

Vzhled

Velký, silný a dobře proporčně stavěný pes téměř čtvercového formátu, jehož délka těla nepřesahuje výšku o více než 8 %. Hlava je protáhlá s poměrem lebky a čenichu 1:1, mírně naznačeným stopem a mandlovýma tmavýma očima. Uši jsou středně velké, trojúhelníkovité, vysoko nasazené a přiléhající k hlavě. Hrudník je hluboký, široký a oválný, sahající minimálně k loktům. Záda jsou krátká a pevná, záď středně dlouhá a mírně skloněná. Ocas je dlouhý, pohyblivý a při pohybu nesen nad hřbetem. Srst je dlouhá, hustá, hrubá a rovná s bohatou vlnitou podsadou; kolem krku tvoří hřívu, na zadní straně stehen kalhoty a na předloktí třásně. Na obličeji a dolních končetinách je srst krátká. Zbarvení je vždy vícebarevné, nejčastěji na bílém podkladě s černými, hnědými nebo rezavými znaky.

Vlastnosti a využití

Klidná, vyrovnaná a sebevědomá povaha je základem tohoto plemene. Standard FCI popisuje tornjaka jako přátelského, odvážného, poslušného a inteligentního psa plného důstojnosti. V přítomnosti rodiny je laskavý a oddaný, při ohrožení se proměňuje v ostražitého a rozhodného strážce. Původním posláním bylo hlídání stád ovcí a koz v drsných horách Dinarského pohoří, kde pes samostatně chránil zvířata proti vlkům a medvědům. Dnes se uplatňuje i jako rodinný hlídací pes a společník pro aktivní rodiny se zahradou. Učí se rychle a pamatuje si naučené, ale má vlastní hlavu, což vyžaduje trpělivé a důsledné vedení.

Podobná plemena

Od kavkazského ovčáka se tornjak liší výrazně klidnější povahou, menší agresivitou vůči cizím a lepší ovladatelností. Šarplaninec, geograficky nejbližší příbuzný, je tmavě zbarvený a uzavřenější; tornjak je naopak vícebarevný a přístupnější k rodině. Středoasijský ovčák je mohutnější a nezávislejší, zatímco tornjak si zachovává těsnější vazbu na svého majitele. Od krašského ovčáka, dalšího balkánského strážce, se odlišuje větší velikostí a bohatší srstí.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo pro velká plemena s kontrolovaným obsahem bílkovin odpovídá potřebám tornjaka, protože někteří jedinci jsou citliví na vysoce proteinové diety. Denní dávka se pohybuje kolem 400 až 600 g suchého krmiva, rozděleného do dvou porcí. Během růstu je důležité krmit granulemi pro štěňata velkých plemen, které podporují pomalý a rovnoměrný vývoj kostí a kloubů. Přílišná hmotnost zatěžuje pohybový aparát, proto je nutné hlídat tělesnou kondici a omezovat pamlsky.

Vyrovnanost a klidné sebevědomí jsou hlavními rysy této povahy. V rodinném prostředí se tornjak chová přátelsky, láskyplně a překvapivě něžně vzhledem ke své velikosti. Na svého majitele si vytváří silnou vazbu a je mu věrně oddaný. K dětem je trpělivý a ochranitelský, což z něj dělá spolehlivého rodinného společníka. Vůči cizím lidem zůstává přirozeně rezervovaný a ostražitý, ale bez bezdůvodné agrese. V případě skutečného ohrožení však jedná rázně a rozhodně. S ostatními psy vychází zpravidla dobře, zvláště pokud je od mala zvyklý na jejich společnost. Navenek působí jako klidný, téměř lhostejný pes, ale svému okolí věnuje stálou pozornost.

Dlouhá a hustá srst s bohatou podsadou vyžaduje pravidelné kartáčování alespoň dvakrát až třikrát týdně, při jarním a podzimním línání nejlépe denně. Bez průběžného rozčesávání se srst snadno plstnatí, zejména za ušima, v podpaží a na kalhotách. Koupání stačí podle potřeby, obvykle jednou za dva až tři měsíce. Uši je třeba kontrolovat a čistit každý týden, zuby ideálně čistit dvakrát až třikrát týdně a drápy stříhat podle opotřebení. Tornjak je přizpůsobený životu venku a dobře snáší chladné počasí díky své husté podsadě, ale potřebuje přístup do zastřešeného útočiště.

Inteligence a dobrá paměť usnadňují výcvik, ale samostatné myšlení typické pro pastevecké strážce vyžaduje trpělivý a důsledný přístup. Tornjak se učí rychle a naučené příkazy si dlouhodobě pamatuje, ale pokud nevidí smysl v opakovaném procvičování, může projevit nezájem. Pozitivní motivace a pestrost cvičení udržují jeho pozornost lépe než mechanické opakování. Raná socializace je klíčová, protože nedostatečně socializovaný jedinec může být příliš nedůvěřivý k novým situacím a lidem. Seznamování se s různými prostředími, zvuky, lidmi a zvířaty by mělo začít co nejdříve. Přirozený hlídací instinkt není třeba posilovat, naopak je vhodné naučit psa rozlišovat běžné návštěvy od skutečných hrozeb.

Celkově robustní a odolné plemeno s několika dědičnými predispozicemi. Dysplazie kyčelních kloubů (vývojová vada kloubní jamky) představuje nejčastější ortopedický problém velkých plemen a u tornjaka se vyskytuje v mírné až střední míře. Dysplazie loketních kloubů (nesprávný vývoj loketního spojení) je méně častá, ale rovněž se může objevit. V období růstu je důležité vyhnout se nadměrné fyzické zátěži, včetně častého běhání po schodech, aby se snížilo riziko poškození kloubů. Někteří jedinci jsou náchylní k dermatologickým problémům, jako jsou alergie a kožní záněty. Díky relativně malé chovatelské základně je důležité sledovat koeficient příbuznosti a provádět zdravotní vyšetření rodičů před chovem.

Tornjak je vhodný pro zkušenější majitele, kteří rozumí potřebám velkých pasteveckých plemen a dokáží poskytnout důsledné, ale klidné vedení. Ideální je život v domě se zahradou, nejlépe na venkově nebo v předměstské zástavbě s dostatkem prostoru. Pro byt ve městě se nehodí. Aktivní rodiny s dětmi školního věku ocení jeho trpělivost a ochranitelský přístup. Majitelé by měli počítat s pravidelnou péčí o srst a s potřebou každodenního pohybu v podobě dlouhých procházek nebo práce na pozemku. Není vhodný pro člověka, který hledá bezproblémového společníka do malého bytu nebo nemá čas na socializaci a výcvik. Naopak vynikne u lidí, kteří oceňují nezávislého a loajálního psa se silným strážním instinktem.

Nejstarší písemné zmínky o psech tohoto typu v oblasti Bosny a Chorvatska pocházejí z 11. století. Kronika Petra Horvata z roku 1374 popisuje velké pastevecké psy chránící stáda v horách, a další zmínky se objevují v díle chorvatského biskupa Petra Bakiče z roku 1752, kde je pes popisován jako inteligentní strážce. Název „tornjak" pochází od slova „tor", což znamená ohrada pro ovce. Po staletí tito psi plnili svou úlohu v drsných podmínkách Dinarského pohoří, ale s úbytkem tradičního pastevectví ve 20. století se jejich počty dramaticky snížily. V 70. letech 20. století zahájili kynologové v Bosně a Hercegovině a Chorvatsku cílený průzkum odlehlých oblastí a identifikovali zbývající jedince odpovídající historickým popisům. Čistokrevný chov začal v roce 1978 a postupně vedl k obnovení populace. FCI plemeno uznalo definitivně v roce 2017 pod číslem 355. V Česku spadá pod Klub chovatelů šarplaninců, krašáků a tornjaků z. s.