Bullmastif

Bulmastif (anglicky bullmastiff) je mohutný, ale překvapivě hbitý britský hlídací pes molossoidního typu, který vznikl v Anglii křížením staroanglického mastifa a buldoka; poměr se tradičně uvádí zhruba šedesát procent mastifa a čtyřicet procent buldoka. V 19. století ho chovali hajní k ochraně zvěře před pytláky: měl pytláka vytrvale dostihnout, srazit a přidržet, dokud nepřišla pomoc. Nezaměnitelný je velkou hranatou hlavou, černou maskou a impozantní, přesto atletickou postavou. Dnes je z něj hlavně oddaný rodinný pes a spolehlivý strážce, který svou rodinu miluje a bez váhání brání. Patří ovšem do rukou zkušeného, sebejistého majitele.

Vzhled

Jde o mohutného, silného a souměrného psa, který přes svou sílu nepůsobí těžkopádně a je solidní i aktivní; je menší a hbitější než anglický mastif, kterému se jinak podobá, a tělo má téměř čtvercové. Nejnápadnější je hlava: velká a hranatá při pohledu ze všech stran, široká a hluboká, s výrazným stopem (přechodem čela v čenichovou partii); obvod hlavy má odpovídat kohoutkové výšce. Zajímavé je, že v klidu je čelo hladké, ale jakmile psa něco zaujme, objeví se na něm vrásky. Čenich je krátký, široký a plochý, ne špičatý a nesměřuje nahoru, s povinnou černou maskou. Krk je mimořádně silný a svalnatý, velikostí podobný hlavě, hrudník široký a hluboký. Uši mají tvar písmene V, jsou vysoko nasazené a složené dozadu. Srst je velmi krátká, tvrdá a odolná vůči počasí. Zbarvení je pískové, červené nebo žíhané, vždy jasné a čisté, s černou maskou; bílé znaky jsou nežádoucí, přípustná je jen malá skvrna na hrudi. Psi měří v kohoutku 64 až 69 cm a váží 50 až 59 kg, feny 61 až 66 cm a váží 41 až 50 kg.

Vlastnosti a využití

Vyšlechtěn byl jako hlídací a ochranný pes a přesně k tomu se hodí i dnes. Je inteligentní, pozorný a naprosto spolehlivý fyzicky i psychicky, dokáže rychle vyhodnotit situaci a jeho odvaha při obraně proti nezvaným hostům je pověstná. Své teritorium i rodinu ochraňuje, přitom málo štěká a nepovolané osoby často odradí už svým vzhledem a přísným pohledem. Přes klidný dojem je to skutečný atlet s nemalou potřebou pohybu a zaměstnání; výstižně se u něj mluví o líné pozornosti, protože působí, jako by lenošil, přitom vše bedlivě sleduje. Nehodí se do kotce, protože špatně snáší odloučení a chce být s rodinou.

Podobná plemena

Nejblíž má bulmastif ke svému předkovi anglickému mastifovi, od kterého se liší menším vzrůstem a hbitější, atletičtější stavbou. Krátkým čenichem a hranatou hlavou trochu připomíná boxera, je ale mnohem mohutnější. Podobné strážní molossy jsou i bordeauxská doga, která je červená a vrásčitější, nebo kane corso. Právě kombinace mohutné, ale hbité postavy, velké hranaté hlavy, krátkého plochého čenichu, černé masky a pískového, červeného nebo žíhaného zbarvení je pro bulmastifa typická.

Výživa a krmení

Jako velké plemeno potřebuje bulmastif kvalitní a vyváženou stravu pro velká plemena, přizpůsobenou věku a aktivitě. U štěňat je zásadní řízený růst: nepřekrmovat a nepřetěžovat vyvíjející se kostru a klouby, aby se předešlo vývojovým vadám. Jako u velkých psů s hlubokým hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm, aby se snížilo riziko torze žaludku (nebezpečného nafouknutí a přetočení žaludku). Kloubům může prospět doplněk s glukosaminem a chondroitinem a je dobré hlídat kondici, aby pes nepřibíral.

Povahou je vyrovnaný, odvážný, věrný a ostražitý pes, který je fyzicky i psychicky naprosto spolehlivý. Ke svému majiteli a rodině je hluboce oddaný a milující a je vždy připraven je bránit, i když navenek působí, jako by o dění kolem nejevil zájem. Přes svou sílu je to citlivý pes a k dětem bývá tolerantní, takže se mu právem říká něžný obr. K cizím lidem je zdrženlivý a ke svému teritoriu ostražitý, k jiným psům, obzvlášť stejného pohlaví, může být dominantní. Málo štěká, spíš zasáhne, až když je to opravdu potřeba. Je to sebejistý, klidný pes, ve kterém ale vždy dřímá spolehlivý strážce.

O velmi krátkou srst bulmastifa je péče minimální, stačí ji jednou týdně vykartáčovat. Pozornost si žádají oči a víčka, u kterých se mohou objevit vady, a kvůli pyskům pes občas slintá. Přes klidnou povahu je bulmastif atlet, který potřebuje pravidelný pohyb a zaměstnání, jen se ve štěněcím věku nesmí přetěžovat, aby se nepoškodily rostoucí klouby. Vzhledem ke kratšímu čenichu hůř snáší velké horko, takže je v parnu dobré ho nepřetěžovat. Naprosto zásadní je počítat s tím, že bulmastif nepatří do kotce: chce být s rodinou a odloučení nese špatně.

Výchova bulmastifa patří do rukou zkušeného, klidného a důsledného člověka s přirozenou autoritou. Je to inteligentní a učenlivý pes, který ale umí být svéhlavý a dominantní, takže potřebuje harmonické, důsledné vedení a jasná pravidla od štěněte; přes svou sílu je citlivý, takže tvrdost se nevyplácí. Naprosto zásadní je od útlého věku důkladná socializace a základní poslušnost, obzvlášť kvůli síle dospělého psa, jeho strážnímu pudu a možné dominanci k jiným psům. Vzhledem k rozměrům je důležité naučit ho ovladatelnost a chození na vodítku včas. Náročné sporty nepotřebuje, ocení spíš přiměřený pohyb, práci a společný čas s rodinou.

Za poměrně zdravé plemeno je bulmastif považován, nevyhýbají se mu ale neduhy typické pro velké molossy a bohužel se dožívá jen krátce. Objevit se může dysplazie kyčelního nebo loketního kloubu (vývojová vada kloubu) a kvůli hlubokému hrudníku hrozí torze žaludku (nebezpečné nafouknutí a přetočení žaludku). Poměrně častá jsou srdeční onemocnění, snížená činnost štítné žlázy (hypotyreóza) a nádorová onemocnění, zejména rakovina mízních uzlin (lymfom). Objevit se mohou i vady víček. Odpovědný chovatel vybírá zdravé, testované rodiče. Průměrně se bulmastif dožívá jen zhruba 8 až 10 let.

Bulmastif je ideální pro zkušené, sebejisté a rozvážné majitele se zázemím pro velkého psa, kteří ocení oddaného, spolehlivého strážce i něžného obra a dokážou mu dát důsledné vedení, dostatek pohybu a hlavně blízkost rodiny. Díky vyrovnané a tolerantní povaze se hodí i do rodiny s dětmi (za dohledu kvůli velikosti a síle). Naopak se nehodí pro úplné začátečníky, pro pohodlné nebo často nepřítomné lidi, do kotce ani do bytu bez dostatečného prostoru. Předem je dobré počítat s ostražitostí k cizím, možnou dominancí k jiným psům, s odpovědností, kterou tak silný strážný pes obnáší, a s kratším věkem plemene. V některých zemích je navíc chov velkých molossů omezen, což je vhodné si ověřit. Vybírat je vhodné po zdravých, testovaných rodičích s průkazem původu.

Bulmastif se vyvinul v Anglii ze staroanglického mastifa a buldoka. Vznik plemene souvisí s pytláctvím: neutěšená hospodářská situace na počátku 19. století vedla k jeho prudkému nárůstu a přistižení pytláci často hajné zranili nebo i zabili. Hajní proto potřebovali psa, který by byl dost rychlý, aby pytláka dostihl, dost silný, aby ho srazil a přidržel, a přitom ovladatelný. Tak vznikl kříženec mastifa a buldoka, ceněný pro sílu, velikost i rychlost. Jako samostatné plemeno byl bulmastif oficiálně uznán v roce 1924. V roce 1928 dovezla těžařská společnost De Beers bulmastify do Jižní Afriky, aby střežili diamantové doly. Dnes je z něj hlavně rodinný a hlídací pes. Mezinárodní kynologická federace ho vede pod číslem 157.