Tibetský španěl

Vzhled

Malý, aktivní a dobře vyvážený pes s tělem mírně delším než vyšším. Hlava je malá v poměru k tělu, nesená hrdě, lebka mírně klenutá. Stop je mírně výrazný, čenich středně dlouhý a tupý, bez vrásek. Nos je přednostně černý. Skus je mírně předkusný (spodní čelist lehce přesahuje horní), což je u tohoto plemene standardem, nikoli vadou. Oči jsou středně velké, oválné, tmavé a výrazné, posazené poměrně daleko od sebe. Uši jsou středně velké, převislé, přiléhající k lícím, s bohatými třásněmi. Srst je dvojitá: krycí vlas hedvábný, přiléhající, středně dlouhý, podsada jemná a hustá. Na uších, zadní straně předních končetin, ocasu a zadních partiích se tvoří bohaté praporce. Kolem krku se vytváří hříva, výraznější u psů. Přední končetiny jsou mírně prohnuté. Tlapky jsou „zaječí" (protáhlé). Ocas je vysoko nasazený, bohatě osrstěný a nesen vesele stočený nad hřbetem. Přípustná jsou všechna zbarvení a jejich kombinace.

Vlastnosti a využití

Veselý, sebevědomý a inteligentní pes s výraznou nezávislostí. V tibetských klášterech sedával na vysokých zdech a svým bystrým zrakem pozoroval okolí, aby mnichy včas upozornil na příchozí. Odtud pochází jeho přezdívka „malý lev" podle mytického sněžného lva. Ke své rodině projevuje hlubokou oddanost a citlivě vnímá nálady majitele. Vůči cizím lidem je přirozeně zdrženlivý, na neznámé zvuky a pohyby reaguje varovným štěkáním. Přes malou velikost má sebevědomé vystupování a nedává se zastrašit většími psy.

Podobná plemena

Od Pekingského palácového psíka (FCI 207) se odlišuje delším čenichem bez výrazného zploštění, lehčí stavbou a aktivnějším temperamentem. Od Lhasa Apso (FCI 227) se liší kratší srstí, menší velikostí a otevřenější povahou. Od Tibetského teriéra (FCI 209) se odlišuje výrazně menší velikostí (přibližně 25 cm oproti 36 až 41 cm) a kratší srstí. Všechna čtyři plemena sdílejí tibetský původ a nezávislý charakter.

Výživa a krmení

Nenáročné plemeno bez specifických dietních požadavků. Kvalitní krmivo odpovídající věku a aktivitě v jedné až dvou malých porcích denně postačuje. Pozornost je třeba věnovat prevenci obezity, protože malá plemena mají tendenci přibírat při nedostatku pohybu, a kontrole zubního kamene.

Veselý, sebevědomý a inteligentní společník s výraznou nezávislou povahou. Ke své rodině projevuje hlubokou oddanost a citlivost, rád tráví čas v blízkosti majitele a je vnímavý k jeho náladám. Zároveň si zachovává vlastní hlavu a ne vždy plní příkazy na první zavolání. S dětmi vychází dobře, s ostatními psy i kočkami se snáší bez větších problémů při správné socializaci. Vůči cizím lidem je zpočátku zdrženlivý, ale po seznámení se otevírá. Na neznámé zvuky a příchozí reaguje varovným štěkáním, čímž plní roli malého hlídače. Špatně snáší dlouhodobé odloučení od rodiny.

Hedvábná srst středně dlouhá s hustou podsadou vyžaduje pravidelné, ale ne náročné ošetřování. Kartáčování jednou až dvakrát týdně postačuje k prevenci zacuchání, zvláštní pozornost si zaslouží oblast za ušima, pod pažemi a na ocasu, kde se srst snáze plstnatí. Třásně na uších je vhodné pročesávat jemným hřebenem. Srst se nestříhá, pouze se zarovnávají chloupky mezi polštářky tlapek. Koupání podle potřeby. Pravidelná kontrola uší, péče o chrup a stříhání drápků doplňují základní hygienu.

Inteligentní plemeno, které se učí rychle, ale zachovává si typicky tibetskou nezávislost. Ne vždy plní příkazy s nadšením a ochotou, což může vypadat jako tvrdohlavost. Pozitivní motivace a krátká, pestrá cvičení přinášejí nejlepší výsledky. Včasná socializace je důležitá pro budování sebejistoty a předcházení nadměrnému štěkání na cizí osoby a neznámé podněty. Přes svou nezávislost je to citlivé plemeno, které špatně reaguje na tvrdé metody. Vhodný i pro méně zkušené majitele ochotné respektovat jeho povahu.

Celkově zdravé a dlouhověké plemeno s průměrnou dobou života 12 až 15 let, britská studie z roku 2024 zaznamenala průměr 15,2 roku. Mezi hlavní predispozice patří progresivní retinální atrofie (PRA, dědičné oční onemocnění vedoucí k postupné ztrátě zraku) a luxace pately (vykloubení čéšky). Méně častým, ale závažným problémem je portosystemický zkrat (PSS, vrozená cévní anomálie, při které krev obchází játra a nedochází k její správné filtraci). Ojediněle se vyskytuje cherry eye (výhřez žlázky třetího víčka) a nadměrné slzení.

Výborný společník pro jednotlivce, páry i rodiny s dětmi, kteří hledají malého, ale osobnostně výrazného psa. Skvěle se hodí do bytu díky malé velikosti a nízkým nárokům na pohyb. Vhodný i pro méně zkušené majitele, pokud jsou ochotni akceptovat jeho občasnou nezávislost. Nevhodný pro majitele, kteří tráví většinu dne mimo domov, protože silně lpí na lidské společnosti. Ideální majitel ocení inteligentního psa s vlastním charakterem, který není pouhým „plyšákem", ale aktivním a vnímavým společníkem.

Tibetský španěl patří mezi nejstarší tibetská plemena s historií sahající více než dva tisíce let. V buddhistických klášterech sloužil jako hlídač, který sedával na vysokých zdech a pozoroval okolí svým bystrým dálkovým zrakem. Podle tradice také otáčel modlitebními mlýnky a v noci zahříval mnichy svým tělem. Díky své podobnosti s mytickým sněžným lvem, symbolem Buddhy, byl považován za posvátného. Tibetští mnichové posílali tyto psy jako dary do palácovských dvorů Číny a dalších buddhistických zemí, což přispělo k jejich rozšíření po Asii. Do Velké Británie se dostali na konci 19. století, první ověřený vrh v USA se datuje do roku 1965. AKC plemeno plně uznal v roce 1984, FCI v roce 1987 pod číslem 231 ve skupině 9. V České republice chov zastřešuje Klub chovatelů tibetských španělů.