Štýrský brakýř - vyměnit foto!

Vzhled

Středně velký, svalnatý pes pevné konstituce s vážným, ale nikoliv zlým výrazem. Lebka je mírně klenutá s patrným stopem. Čenich je silný a rovný, nos černý. Oči hnědé, uši ploché, přiléhající k hlavě a pokryté jemnou srstí. Hrudník je hluboký a široký, hřbet rovný. Ocas je středně dlouhý, silný u kořene, nesen srpovitě vzhůru, na spodní straně s kartáčem. Srst je drsná, hrubá, tvrdá a bez lesku, na hlavě kratší, kde tvoří výrazné vousy. Zbarvení je červené nebo plavé (jelení), přípustná je bílá skvrna na hrudi.

Vlastnosti a využití

Vášnivý a houževnatý lovecký pes, původně vyšlechtěný pro lov černé zvěře ve strmých alpských terénech Štýrska. Při práci neúnavně sleduje stopu a hlasitě oznamuje její průběh, což z něj činí cenného pomocníka myslivce. Ke svému pánovi je loajální a oddaný, k cizím osobám přistupuje s přirozenou rezervovaností. Disponuje silným loveckým pudem, který komplikuje soužití s menšími domácími zvířaty. Vyžaduje značný objem pohybu a mentální zátěže, v opačném případě se může projevovat destruktivně.

Podobná plemena

Od Tyrolského brakýře (FCI 68) se odlišuje drsnou, drátovitou srstí (oproti hladké nebo hrubé srsti tyrolského příbuzného) a celkově robustnější stavbou. Od Hannoverského barváře (FCI 213), jednoho ze svých předků, se liší menší velikostí, drátovitou srstí a vyšší energičností. Od Istrijského hrubosrstého honiče (FCI 152), druhého předka, se odlišuje tmavším červeným zbarvením a větší přizpůsobivostí vysokohorskému terénu.

Výživa a krmení

Aktivní lovecký pes s vysokými energetickými nároky. Krmná dávka by měla odpovídat intenzitě zátěže, zejména v lovecké sezóně, kdy spotřeba energie výrazně stoupá. Doporučuje se kvalitní krmivo s vyšším obsahem bílkovin, rozdělené do dvou denních porcí.

Neúnavný a odhodlaný pracovní pes s přirozenou vášní pro lov. Ke svému majiteli projevuje hlubokou oddanost a loajalitu, zatímco k cizím lidem zůstává zdrženlivý. S dětmi vychází dobře, lépe se staršími, které respektují jeho potřebu prostoru. S ostatními psy se snáší bez větších obtíží při správné socializaci, avšak menší domácí zvířata může vnímat jako kořist. Povaha je celkově vyrovnaná, přesto u některých jedinců může být patrná dominantní tendence vyžadující jasné vedení.

Drsná, drátovitá srst vyžaduje minimální údržbu. Pravidelné kartáčování jednou až dvakrát týdně postačuje k odstranění volných chlupů a nečistot. Línání je mírné celoročně, s mírným zesílením na jaře a na podzim. Převislé uši vyžadují pravidelnou kontrolu a čištění, protože snížené proudění vzduchu zvyšuje riziko ušních infekcí (zánětu zevního zvukovodu). Stříhání drápků a péče o zuby doplňují základní hygienu.

Inteligentní plemeno s dobrou schopností učení, které však zároveň disponuje silnou samostatností typickou pro honiče. Při výcviku reaguje nejlépe na pozitivní motivaci a krátká, pestrá cvičení. Přivolání zůstává celoživotní výzvou kvůli silnému čichovému pudu, který může při zachycení zajímavé stopy převážit nad poslušností. Včasná a důsledná socializace je klíčová. Nejlepších výsledků dosáhne v rukou zkušenějšího kynologa, který rozumí specifikům loveckých plemen.

Celkově robustní a zdravé plemeno, které si zachovává odolnost díky tradičnímu osvěžování krve (outcrossing). Mezi občas uváděné predispozice patří dysplazie kyčelního kloubu (DKK, abnormální vývoj kyčelní jamky), dysplazie loketního kloubu (DLK) a katarakta (šedý zákal). Převislé uši zvyšují náchylnost k ušním infekcím. Průměrná doba života se pohybuje mezi 10 a 12 lety, což odpovídá středně velkým loveckým plemenům.

Jednoznačně pes pro aktivního majitele, ideálně myslivce nebo sportovního kynologa se zázemím na venkově nebo v domě se zahradou. Do bytu se nehodí. Pro úplné začátečníky v kynologii není nejvhodnější volbou kvůli samostatné povaze a vysokým nárokům na pohyb. Vyžaduje každodenní intenzivní zátěž v délce minimálně dvou hodin, ideálně s možností volného pohybu a práce s čichem. Není vhodný do domácností s malými zvířaty jako kočky, králíci nebo fretky.

Plemeno vzniklo v 70. letech 19. století v rakouské spolkové zemi Štýrsko. Průmyslník Karl Peintinger se rozhodl vytvořit odolného honicího psa přizpůsobeného drsnému vysokohorskému terénu Alp. Zkřížil svou fenu hannoverského barváře jménem Hela I s istrijským hrubosrstým honičem a z potomků selektivně vybíral jedince s drsnou srstí, vytrvalostí a pevnou konstitucí. Plemeno bylo poprvé uznáno v roce 1889. Standard FCI je veden pod číslem 62. Díky tradičnímu přístupu k chovu, zahrnujícímu občasné osvěžování krve, si plemeno udrželo zdravotní robustnost. V České republice spadá pod Klub chovatelů honičů.