Srbský trikolorní honič

Vzhled

Středně velký, robustně stavěný honič s tělem mírně delším než vysokým (délka převyšuje výšku přibližně o 10 %). Hlava je úměrná tělu, její délka odpovídá 45 % výšky v kohoutku. Končetiny jsou dlouhé s dobrou kostrou. Stavbou je o něco lehčí než černohorský horský honič. Srst je krátká, bohatá, lesklá, mírně hrubá a přiléhavá, s dobře vyvinutou podsadou poskytující ochranu před nepříznivým počasím. Zbarvení je trojbarevné: základem je sytě červená nebo liščí červená s černým sedlem či pláštěm na hřbetě a bílými znaky na hlavě, hrudi a končetinách. Bílá nesmí tvořit více než třetinu celkového povrchu těla. Ideální výška psa je 51 cm, feny 49 cm.

Vlastnosti a využití

Oddaný a živý honič s mimořádnou houževnatostí a výdrží. Pracuje na stopě čichem i zrakem, tradičně byl nasazován v malých smečkách k lovu zajíců, lišek, jelenů a divočáků v náročném balkánském terénu po dlouhé hodiny. Při práci hlásí zvěř hlasem. Doma se chová klidně a vyrovnaně, ale bez dostatečného pohybu může být destruktivní. Ke své rodině si vytváří mimořádně silnou vazbu a je výjimečně láskyplný. Na rozdíl od srbského honiče bývá přátelštější i k cizím lidem.

Podobná plemena

Od srbského honiče, se kterým sdílí společný původ, se odlišuje přítomností bílých znaků jako třetí barvy. Srbský honič má pouze červenou a černou. Černohorský horský honič je robustnější a těžší. Posávský honič z Chorvatska má světlejší, pšeničně červené zbarvení a odlišné rozložení barev. Istrijský krátkosrstý honič je bílo-oranžový, tedy s zcela jiným barevným vzorcem.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo s dostatkem bílkovin odpovídající vysoké energetické náročnosti loveckého plemene. Denní dávku rozdělit do dvou porcí. V období intenzivní práce nebo tréninku navýšit kalorický příjem. Plemeno nemá tendenci k obezitě díky svému aktivnímu založení, ale při omezeném pohybu je třeba porce přizpůsobit.

Láskyplný, oddaný a veselý pes, který si ke svému majiteli vytváří mimořádně silnou vazbu. K celé rodině je něžný a pozorný, s dětmi vychází výborně. K cizím lidem se chová přátelsky, není typickým hlídačem. S ostatními psy si rozumí dobře díky smečkovému původu. Doma je klidný a vyrovnaný za předpokladu dostatečné denní aktivity. Bez pohybu se projevuje neklidem a destruktivním chováním. V terénu se mění v soustředěného, energického a neúnavného stopaře. Lovecký pud je silný, proto je třeba dbát opatrnosti v blízkosti menších zvířat.

Krátká, hustá srst vyžaduje minimální údržbu. Týdenní kartáčování stačí k udržení srsti v dobrém stavu. Koupání jen výjimečně. Pokud se pes zašpiní v terénu, je lepší nechat bláto zaschnout a pak ho vykartáčovat, než ho často koupat. Visící uši pravidelně kontrolovat a čistit kvůli riziku zánětu. Zuby čistit, drápy zkracovat. Plemeno potřebuje jednu až dvě hodiny intenzivního pohybu denně, ideálně s možností volného běhu, turistiky nebo práce na stopě. Výborný společník pro běžce nebo cyklisty.

Inteligentní a v základu ochotný pes, ale s honickou svéhlavostí. Výcvik vyžaduje trpělivost, důslednost a pestrost. Jednotvárné opakování ho rychle přestane bavit a začne hledat vlastní zábavu. Pozitivní posilování a motivace odměnami fungují nejlépe. Přivolání na volno je kvůli silnému loveckému pudu náročné a vyžaduje systematický trénink od štěněcího věku. Socializace by měla začít brzy, aby se přirozená otevřenost plemene vůči lidem i psům upevnila. Pro nelovecké využití se osvědčují nosework, stopování nebo mantrailing.

Celkově zdravé plemeno bez rozsáhlého seznamu specifických dědičných onemocnění. Dysplazie kyčelního kloubu (vrozená vada kloubní jamky vedoucí k bolestivé artróze) je nejčastěji zmiňovaným zdravotním rizikem. Doporučuje se rentgenové vyšetření chovných jedinců. Visící uši predisponují k ušním infekcím. Díky dlouhému přirozenému vývoji a selekci na pracovní výkon si plemeno uchovalo robustní celkové zdraví. Vzhledem k malé populaci mimo Srbsko je důležité hlídat koeficient příbuznosti při plánování krytí.

Plemeno pro aktivního majitele, nejlépe myslivce nebo sportovního kynologa. Není vhodný do bytu ani do městského prostředí. Ideální je venkovský dům se zahradou a přístupem do přírody. Rodiny s dětmi ocení jeho láskyplnou a trpělivou povahu, ale musí mu poskytnout dostatečný denní pohyb. Pro domácnosti s kočkami nebo drobnými zvířaty není vhodný. Začátečníkům se nedoporučuje kvůli potřebě zkušeného vedení a řešení loveckého pudu. Mimo Srbsko je plemeno extrémně vzácné a v České republice se s ním prakticky nesetkáte. Potenciální majitelé musí počítat s obtížným sháněním štěněte a nutností kontaktovat chovatele přímo v Srbsku. V ČR spadá pod Klub chovatelů honičů.

Srbský trikolorní honič pochází ze Srbska a jeho předci se pravděpodobně rozšířili po Balkánu díky středomořským obchodníkům, kteří přiváželi honičí psy přes jadranské přístavy. Po staletí byl považován za barevnou varietu srbského honiče. V roce 1946 mu srbský kennel klub (Kinološki savez Srbije) přiznal samostatný standard a oddělil ho jako vlastní plemeno. FCI ho uznala v roce 1961. Původně nesl název Jugoslávský trikolorní honič, po rozpadu Jugoslávie byl přejmenován na Srbský trikolorní honič. Tradičně sloužil k lovu v malých smečkách v náročném balkánském terénu, kde pronásledoval zajíce, lišky, jeleny i divočáky. Dnes je mimo svou vlast mimořádně vzácný a mezi nejohroženějšími honickými plemeny na světě.