Šetlandský ovčák

Vzhled

Malý, harmonicky stavěný pes s dlouhou, bohatou srstí, působící dojmem zmenšené kolie. Hlava má tvar zjemnělého klínu, zužujícího se od uší k nosu. Lebka je plochá, s mírným, ale zřetelným stopem. Nos je černý. Oči jsou středně velké, mandlového tvaru, šikmo posazené, tmavě hnědé; u merle jedinců mohou být modré nebo modře skvrnité. Uši jsou malé, v klidu složené dozadu, při pozornosti nesené polověztýčeně se špičkami padajícími dopředu. Srst je dvojitá: krycí vlas dlouhý, rovný a tvrdý na dotek, podsada měkká, krátká a hustá. Výrazná hříva a límec kolem krku. Na předních nohách bohaté praporce. Zbarvení zahrnuje sobolí (od světle zlaté po sytý mahagon), trikolóru (černou s pálením), blue merle (stříbřitě modrá s černým mramorováním), černobílou a černou s pálením. Bílé znaky jsou přípustné na lbi, límci, hrudi, nohách a špičce ocasu. Ocas je nízko nasazený, dosahuje minimálně po hlezno, s bohatým osrstěním.

Vlastnosti a využití

Původně pastevecký pes na Šetlandských ostrovech, kde hlídal malá stáda ovcí a chránil zahrady před dobytkem. Dnes vyniká jako rodinný společník a sportovní pes. V žebříčku psí inteligence podle Stanleyho Corena zaujímá 6. místo; nové povely chápe zpravidla do pěti opakování. Dominuje v agility, obedience, flyballu a trackingu ve své velikostní kategorii. Je mimořádně vnímavý vůči náladám majitele a reaguje citlivě na atmosféru v domácnosti. Zachovává si pastevecký instinkt a má tendenci pronásledovat pohybující se objekty.

Podobná plemena

Od kolie dlouhosrsté se liší především velikostí (kolie je výrazně větší, 51 až 61 cm) a těžší konstitucí. Border kolie je atletičtější, s vyšší pracovní intenzitou a menší potřebou „líbit se" majiteli. Australský ovčák je robustnější a nezávislejší. Papillon sdílí vysokou inteligenci a malou velikost, ale má zcela odlišný typ srsti a stavbu těla.

Výživa a krmení

Dospělý sheltie prospívá na dvou denních porcích kvalitního krmiva přizpůsobeného jeho aktivitě a hmotnosti. Štěňata potřebují tři až čtyři porce denně. Plemeno nemá extrémní sklon k obezitě, ale přesto je důležité kontrolovat příjem kalorií, zejména u méně aktivních jedinců. Pamlsky se započítávají do celkového denního příjmu.

Bystrý, jemný, inteligentní a aktivní pes, oddaný své rodině. Ke svému majiteli je mimořádně citlivý a vnímavý, ochotně se přizpůsobuje jeho náladě. K cizím lidem je zdrženlivý, ale nikdy nervózní ani agresivní. S dětmi vychází dobře a rád se zapojuje do společných her. S ostatními psy i kočkami se zpravidla dobře snese. Výrazně rád štěká, což může být v bytě rušivé, ale dá se regulovat výcvikem. Nesnáší dobře samotu a při dlouhém odloučení od rodiny může být úzkostný.

Bohatá dvojitá srst vyžaduje kartáčování minimálně dvakrát týdně, v období línání (dvakrát ročně, velmi intenzivní) i denně. Zvláštní pozornost je třeba věnovat oblasti za ušima, pod předními nohami a na „kalhotách" na zadních nohách, kde se snadno tvoří zplstky. Koupání jen dle potřeby. Uši je třeba pravidelně kontrolovat a čistit veterinárně schváleným roztokem. Oči otírat měkkým vlhkým hadříkem. Drápy zkracovat, pokud se přirozeně neopotřebovávají.

Jeden z nejlépe trénovatelných psů vůbec. Učí se rychle, rád pracuje a dělá svému majiteli radost. Reaguje výborně na pozitivní posilování; tvrdé metody jsou kontraproduktivní a mohou u tohoto citlivého psa způsobit úzkostné chování. Včasná socializace je důležitá, aby se přirozená zdrženlivost vůči cizím neproměnila v plachost. Vyniká v agility, obedience, flyballu, noseworku a dalších psích sportech. Tendenci ke štěkání je vhodné regulovat od štěněcího věku přesměrováním a učením povelu „ticho".

Kolie oční anomálie (CEA, vrozená vývojová vada cévnatky oka) je hlavním dědičným onemocněním, v těžkých případech vedoucím ke slepotě. Existuje genetický test. Mutace genu MDR1 způsobuje přecitlivělost na některá běžná léčiva, například ivermektin; před podáním jakýchkoli léků je vhodné znát MDR1 status psa. Von Willebrandova choroba (dědičná porucha krevní srážlivosti) se u plemene vyskytuje. Hypotyreóza (snížená funkce štítné žlázy) vyžaduje celoživotní substituční léčbu. Plemeno má čtyřnásobně vyšší riziko rakoviny močového měchýře (tranzitní buněčný karcinom). Epilepsie (opakující se záchvaty křečí) se může vyskytnout. Takzvaný „sheltie skin syndrom" (dermatomyozitida, zánětlivé onemocnění kůže a svalů) je specifický pro toto plemeno a kolie.

Výborný pes pro aktivní rodiny i jednotlivce, kteří hledají inteligentního a oddaného společníka. Hodí se do bytu i domu se zahradou, pokud dostane dostatek pohybu a mentální stimulace. Začátečníkům v kynologii může dobře vyhovovat díky ochotě ke spolupráci a snadné trénovatelnosti. Není vhodný pro majitele, kteří tráví většinu dne mimo domov, protože špatně snáší samotu. Potenciální majitelé by měli počítat s intenzivním línáním a hlasitým štěkáním. V České republice je plemeno dobře zastoupeno a Klub chovatelů collií a sheltií při ČMKU zajišťuje chovatelský servis.

Plemeno pochází ze Šetlandských ostrovů severně od Skotska, kde malí pastevečtí psi hlídali stáda ovcí a drůbež po staletí. Drsné klima a omezené pastviny ostrovů přirozeně favorizovaly menší zvířata včetně psů. Předky dnešního sheltieho byli malí skotští koliové, pravděpodobně křížení se španěly Krále Karla, špicovatými psy a islandskými psy přivezenými velrybáři. Kennel Club plemeno uznal v roce 1909 pod názvem Shetland Collie, ale po protestech chovatelů kolií byl název změněn na Shetland Sheepdog. AKC plemeno zaregistroval v roce 1911. Po většinu 20. století patřil sheltie k velmi oblíbeným plemenům v anglosaských zemích a dodnes si udržuje stabilní základnu příznivců po celém světě.