Afghánský chrt

Afghánský chrt (anglicky: Afghan Hound) je plemeno psa, pocházející z Afghánistánu. Tito psi jsou samostatní, elegantní a vznešení, péče o jejich srst je velmi náročná, obzvláště, pokud se s nimi chce psovod věnovat vystavování.

Vzhled plemene

Afghánský chrt je typický představitel chrtů, kteří pocházejí z Asie. Původně se vyskytoval ve dvou variantách barvy srsti, dnes jsou u tohoto plemene přípustné všechny barvy. Má dlouhou čenichovou partii, čenich černý nebo temně hnědý. Jeho uši přiléhají k hlavě, má tmavé až zlaté oči. Kohoutkovou výšku má pes 68–74 cm a feny 63–69 cm. Dožívá se zhruba 12–14 let. Končetiny má silné a rovné, hřbet je rovněž rovný, hrudník je hluboký, ocas nízko posazený na konci se smyčkou. Je to dobrý běžec, jehož pohyb je plynulý a lehký. Srst má jemnou a dlouhou, v obličejové části ji má krátkou. Poněvadž je jeho srst dlouhá, vyžaduje náročnou a každodenní péči, údržbu a pročesávání.

Podobná plemena

Afghánský chrt je specifické psí plemeno, které lze jen těžko zaměnit. Vzdáleně podobný mu je ruský barzoj. Ten je afghánskému chrtovi vzdáleně příbuzný, jinak je ale vyšší, těžší, jinak zbarvený a má typický klabonos, zatímco afghánský chrt má čenich rovný.

Vlastnosti a využití plemene

Afghánský chrt působí působivým, důstojným a vznešeným dojmem. K cizím se chová odtažitě a přehlíživě, není ale agresivní a vůči svému majiteli je loajální a věrný. Není to pes vhodný pro začínající chovatele a prakticky u nich nejde potlačit lovecký instinkt, který jim velí pronásledovat rychle se pohybující předměty i zvířata. Vyžaduje citlivé zacházení, pochopení své uzavřenější povahy a velkou toleranci. Ale i když jsou tyto podmínky dodrženy, majitel od něj nemůže očekávat absolutní poslušnost. Vyžaduje mnoho pohybu a volnosti, je vhodný pro sportovní činnost. Je to dobrý lovecký, hlídací, společenský a závodní pes.

Afghánský chrt je plemeno plné kontrastů. Navenek působí hrdě, vznešeně a rezervovaně, ale oficiální standard ho popisuje jako „odtažitého a důstojného", aniž by byl bázlivý. K cizím lidem bývá zdrženlivý a spíš je ignoruje, než aby je nadšeně vítal. Ke své rodině si však vytváří hluboké a oddané pouto. V důvěrném kruhu překvapí hravostí až šaškovskou povahou. Je citlivý, nezávislý a má výrazný lovecký pud, na který je dobré myslet venku i při výcviku. Povahou bývá přirovnáván ke kočce: čistotný, nezávislý a svůj. Do hektické domácnosti se nehodí a kvůli své citlivosti vyžaduje klidné, trpělivé vedení.

Nejnáročnější na péči je dlouhá, jemná a hedvábná srst, která se snadno plstnatí a zacuchává. Je potřeba ji několikrát týdně důkladně pročesávat a plemeno pravidelně koupat; mnoho majitelů proto využívá profesionálního groomera. U afghánského chrta se srst nestříhá nakrátko, ale nechává se v celé délce, což údržbu ještě zvyšuje. Naopak línání je u afghánského chrta mírné, obzvlášť při pravidelné péči. Pravidelně kontrolujte a čistěte uši, které jsou kvůli dlouhé srsti náchylné k zánětům, a stříhejte drápy. Pohybově jde o vytrvalého sprintera, který potřebuje možnost se pořádně proběhnout, ale výhradně v bezpečně oploceném prostoru nebo na dlouhém vodítku, protože kvůli silné lovecké vášni je spolehlivé přivolání na volno spíš výjimkou. Plot musí být dostatečně vysoký, protože afghánský chrt umí skákat.

Afghánský chrt je inteligentní, ale samostatně uvažující a paličatý pes, který nepatří k typicky poslušným plemenům. V testech zaměřených na poslušnost se umisťuje nízko, nové povely se učí pomalu a potřebuje časté opakování. Není to ale známka hlouposti, spíš nezávislosti a vlastního názoru. Je velmi citlivý na tvrdé korekce, které u něj často vyvolají odmítnutí spolupráce; nejlépe reaguje na jemné vedení v kombinaci s klidnou důsledností. Funguje výhradně trpělivý přístup založený na pozitivní motivaci. Klíčová je včasná a důsledná socializace už od štěněte. Vzhledem k silné lovecké vášni patří spolehlivé přivolání k nejnáročnějším disciplínám.

Afghánský chrt je celkově poměrně zdravé plemeno s dožitím zhruba 12 až 14 let. Jako u většiny plemen se ale objevuje několik dědičných predispozic. Mezi nejčastěji uváděné patří dysplazie kyčelního kloubu (dědičná vada, kdy hlavice nedoléhá správně do kloubní jamky, což vede k bolesti a kulhání), oční vady (šedý zákal a další onemocnění očí), snížená funkce štítné žlázy a některé autoimunitní stavy. Kvůli tvaru hrudníku, který je hluboký a úzký, patří mezi plemena ohrožená torzí žaludku (GDV), akutním a život ohrožujícím stavem, jehož příznaky jsou nafouklé břicho, opakované neúspěšné dávení, nadměrné slinění, neklid a slabost; dlouhá srst přitom může zduřelé břicho zamaskovat. Objevit se mohou i kožní potíže včetně demodikózy (přemnožení kožních roztočů), vzácně dědičná myelopatie, tzv. afghánská neuropatie (degenerativní onemocnění míchy se slabostí zadních nohou), nebo u starších psů obrna hrtanu (zhoršené otevírání hrtanu ztěžující dýchání). Kvůli štíhlé stavbě a malému množství tělesného tuku bývají citlivější na některá anestetika, což je vhodné s veterinářem probrat předem. Doporučená vyšetření před zařazením do chovu zahrnují kyčle, oči a štítnou žlázu.

Afghánský chrt je krásné, ale náročné plemeno, které se hodí spíš pro zkušenější a trpělivé majitele. Než si ho pořídíte, počítejte s časem i penězi investovanými do péče o srst, s potřebou bezpečně oploceného prostoru a s tréninkem, který vyžaduje jemnost a důslednost. Daří se mu v klidné domácnosti; hlučné prostředí a velmi malé děti mu kvůli citlivé povaze nemusí vyhovovat, proto je u kontaktu s dětmi vhodný dohled. Při výběru štěněte sázejte na odpovědného chovatele, který má rodiče vyšetřené alespoň na kyčle, oči a štítnou žlázu.

Afghánský chrt je velice starobylé plemeno původem z oblasti dnešního Afghánistánu. Tradičně se uvádí, že jeho předkové se objevují už na starověkých vyobrazeních a v egyptských papyrech starých přes 4000 let, pro toto spojení ale chybí přímé důkazy a jde spíš o legendu. Geneticky jde o tzv. bazální plemeno, které se vyvinulo dávno před moderními plemeny 19. století, a nejblíže příbuzné je salukovi. Afghánský chrt se v zemi původu využívá k lovu antilop a gazel, ale i leopardů, vlků a šakalů. S příchodem do Evropy se stal afghánský chrt symbolem vysokého společenského postavení a často byl chován na šlechtických dvorech. Jeho moderní podoba je výsledkem práce britských chovatelů, kteří si jej dovezli do Spojeného království koncem 19. století, aby byl v roce 1907 utvrzen plemenný standard. Během šlechtění plemene se afghánský chrt objevoval v několika geografických variantách, dnes se rozlišují především dva základní typy: ghazni (horský typ, který je hojně osrstěný) a bell-murray – někdy nazýván také jako kalagh (stepní typ, osrstěný jen řídce). První afghánský chrt se dostal do tehdejšího Československa díky řediteli zoologické zahrady v Liberci Jiřímu Badalcovi v roce 1965. V současné době je poměrně početná populace tohoto plemene zastoupená v široké škále barev a typů.