Greyhound

Greyhound, česky anglický chrt, je nejrychlejší psí plemeno na světě: při dostizích byla zaznamenána rychlost přes sedmdesát dva kilometrů v hodině, což z něj dělá druhé nejrychlejší suchozemské zvíře hned po gepardovi. Psi velmi podobní dnešním chrtům byli známi už před pěti tisíci lety v severní Africe a na Britské ostrovy je přivedly keltské kmeny. Držení chrtích smeček tam bylo výsadou šlechty a za vlády krále Jana Bezzemka platil dokonce zákon, podle kterého se usmrcení chrta trestalo stejně jako usmrcení člověka. Dnes je z něj dostihový a coursingový pes a doma překvapivě klidný společník.

Vzhled

Jde o silně stavěného, velkého psa velkorysých proporcí, silného osvalení a symetrických tvarů, s dlouhým krkem a hlavou, pevnými obrysy, dobře uloženými plecemi, hlubokým hrudníkem, prostorným trupem, klenutými bedry a silnými pánevními končetinami; pružné končetiny mimořádně podtrhují jeho charakteristický typ a eleganci. Hlava je dlouhá, přiměřeně široká, s plochým temenem a lehkým stopem (přechodem čela v čenichovou partii) a se silnými, dobře formovanými čelistmi. Oči jsou oválné, šikmo uložené, pozorné a inteligentní, přičemž přednost se dává tmavým; uši jsou malé, růžicovité a z jemné kůže. Srst je krátká, hladká, jemná a hustá. Standard povoluje zbarvení černé, bílé, červené, modré, pískové nebo žlutohnědé, případně žíhané, a všechny tyto varianty i v kombinaci s bílou. Kohoutková výška se pohybuje zhruba mezi 68 a 76 cm, hmotnost mezi 23 a 40 kg; standard přitom uvádí výšku jen jako doporučenou a hmotnost nestanovuje, takže se výstavní a dostihové linie velikostí dost liší.

Vlastnosti a využití

Odjakživa jde o chrta, tedy psa, který loví zrakem a kořist prostě uštve; kdysi šlo o specialistu na štvanice na zajíce, později se stal komerčně využívaným dostihovým psem. Dnes se chová jako pes společenský, výstavní a sportovní, přičemž ideálním vyžitím jsou pro něj amatérské dostihy pořádané pro radost psů a coursing, tedy terénní dostih napodobující lov pomocí umělé návnady. Je to sprinter: potřebuje možnost naplno se rozběhnout, ale ne dlouhé vytrvalostní zatížení. Doma je naopak pověstný klidem a spánkem, takže se překvapivě dobře hodí i do bytu.

Podobná plemena

Nejsnáze se greyhound zamění s vipetem, který je ovšem zhruba o polovinu menší, a s dlouhosrstým vipetem, jenž nese hedvábnou srst. Vzácnější evropští chrti, jako maďarský, polský nebo španělský chrt, jsou menší, méně ušlechtilí a pomalejší. Deerhound je hrubosrstý a mohutnější, azavak a saluki jsou lehčí a jinak stavění. Právě kombinace obřího vzrůstu, mimořádně silného osvalení, klenutých beder a krátké hladké srsti je pro greyhounda typická.

Výživa a krmení

Vhodné je kvalitní krmivo pro velká plemena s dostatkem kvalitních bílkovin, přizpůsobené věku a aktivitě; u dostihově vedených psů je potřeba dávku odpovídajícím způsobem navýšit. Množství je třeba přizpůsobovat skutečnému pohybu a hlídat kondici: u chrtů je normální štíhlá postava, u které jsou poslední žebra lehce patrná, a překrmování jim nesvědčí. Jako u velkých psů s hlubokým hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm, aby se snížilo riziko torze žaludku (nebezpečného nafouknutí a přetočení žaludku).

Povahou je podle standardu inteligentní, přátelský, oddaný a vyrovnaný pes. Ke svému pánovi je nesmírně příchylný, jemný a mazlivý a doma je z něj tichý, nenápadný společník, který miluje pohodlí a většinu dne prospí; není uštěkaný. K dětem se chová velmi mile a s jinými psy má jen zřídkakdy problémy, k cizím lidem bývá spíš zdrženlivý, nikdy ale agresivní. Zásadní je jeho vrozený pud pronásledovat rychle se pohybující objekty, který se nedá odnaučit; kvůli němu se nehodí do domácnosti s kočkami a drobnými zvířaty.

O krátkou srst greyhounda postačí občas ošetřit jemným kartáčem a pravidelně kontrolovat uši a udržovat krátké drápky. Protože nemá podsadu ani vrstvu podkožního tuku a jeho kůže je tenká, je citlivý na mráz i na spalující horko, takže v zimě potřebuje obleček a měkké lehátko, aby si neodřel klouby. Na pohyb má překvapivě umírněné nároky: potřebuje ale možnost pořádně se rozběhnout v bezpečném, dobře oploceném prostoru. Na volno v nezabezpečeném terénu ho pouštět nelze, protože za pohybující se kořistí vyrazí a přivolání v tu chvíli nefunguje.

Výcvik greyhounda vyžaduje trpělivost a hlavně realistická očekávání. Je to inteligentní pes, který se dokáže učit, zároveň je ale samostatný a nemá potřebu bezvýhradně poslouchat. Nejlépe funguje laskavý, klidný přístup s pozitivní motivací; jde o velmi citlivé plemeno, u kterého tvrdost napáchá jen škodu. Nejobtížnější je přivolání, protože lovecký pud je silnější než jakýkoli povel, takže se pracuje hlavně s prevencí a bezpečným prostředím. Vyplatí se socializace od štěněte a u vysloužilých dostihových psů trpělivé zvykání na běžný domácí život.

Celkově jde o zdravé plemeno, které netrpí mnoha dědičnými chorobami. Zásadní je ovšem citlivost na anestezii a na některé léky, kterou greyhound sdílí s ostatními chrty a která souvisí s nízkým podílem tělesného tuku; na to je nutné vždy upozornit veterináře. Kvůli hlubokému hrudníku hrozí torze žaludku (nebezpečné nafouknutí a přetočení žaludku) a u dostihově vedených psů jsou časté úrazy svalů a kostí. U stárnoucích jedinců se objevují metabolické potíže, opotřebení kloubů a chronický povrchový zánět rohovky, kterému se říká pannus. Odpovědný chovatel vybírá zdravé rodiče. Při dobré péči se greyhound dožívá zhruba 10 až 14 let.

Greyhound je ideální pro klidné lidi s dobře oplocenou zahradou nebo přístupem k bezpečnému výběhu, kteří ocení tichého, jemného a mazlivého společníka a dopřejí mu možnost pořádně se rozběhnout, nejlépe na coursingu nebo amatérských dostizích. Díky pohodové domácí povaze se hodí i do bytu a k dětem. Naopak se vůbec nehodí do domácnosti s kočkami a drobnými zvířaty kvůli silnému loveckému pudu, k celoročnímu pobytu v kotci ani pro toho, kdo hledá bezvýhradně poslušného psa. Předem je dobré počítat s tím, že ho nelze pouštět na volno v nezabezpečeném terénu, s citlivostí na chlad a horko a hlavně s citlivostí na anestezii. Vybírat je vhodné po zdravých rodičích s průkazem původu; zvážit lze i adopci vysloužilého dostihového psa.

Psi velmi podobní dnešním chrtům byli známi už před pěti tisíci lety v severní Africe a ve starověkém Egyptě a jejich vyobrazení se dochovala na hrobkách faraonů. Na Britské ostrovy přišli chrti s keltskými kmeny, kde se stali výsadou šlechty a používali se k lovu drobné i vysoké zvěře; za vlády krále Jana Bezzemka se prý loveckých výprav účastnilo i přes dvě stě chrtů a platil zákon, podle kterého se usmrcení chrta trestalo stejně přísně jako usmrcení člověka. Angličtí chovatelé plemeno dlouhodobě zušlechťovali s důrazem na rychlost a fyzickou odolnost a doložené je i přikřížení buldoka. Ve 20. století se greyhound stal komerčně využívaným dostihovým psem, což s sebou přineslo i stinnou stránku v podobě sázkařské scény; velký počet vysloužilých dostihových psů se dnes prostřednictvím organizací na ochranu zvířat umisťuje do rodin po celé Evropě. FCI ho vede pod číslem 158.