Šarplaninský pastevecký pes

Vzhled

Robustní, dobře stavěný pes s mohutnou kostrou a silnou svalnatou konstitucí. Hlava je velká, úměrná tělu, s lebkou mírně delší než čenich (poměr přibližně 57:43). Oči jsou tmavé, středně velké, s klidným, pronikavým výrazem. Uši visící, trojúhelníkové, nasazené středně vysoko, přiléhající k hlavě. Tělo je mírně protáhlé, s rovným, svalnatým hřbetem a hlubokým hrudníkem. Ocas je dlouhý, nošený nízko v klidu, při vzrušení se zvedá k úrovni hřbetu ve tvaru šavle. Srst je dlouhá (na kohoutku minimálně 10 až 12 cm), plochá, hrubá, s hustou jemnou podsadou. Na hlavě, uších a přední straně končetin je kratší. Na krku, zadku, zadní straně končetin a ocasu tvoří výrazné třásně. Barva je vždy jednobarevná, přípustné jsou všechny odstíny od bílé po tmavě hnědou a téměř černou. Preferovány jsou nazelenale šedá (železná šedá) a tmavě šedá. Směrem ke končetinám barva pozvolna bledne. Skvrny a žíhání jsou diskvalifikující.

Vlastnosti a využití

Klidný, vyrovnaný a spolehlivý pes s přirozeným ochranitelským instinktem. K majiteli je oddaný a neúplatný, nikdy však otrocky poslušný. Rozhoduje se na základě vlastního úsudku a v případě potřeby jedná samostatně, bez čekání na pokyn. V tradičním využití doprovází stáda při sezónních přesunech (transhumanci) mezi horskými a nížinnými pastvinami a chrání je před vlky a medvědy. Teritoriální instinkt je silný, pes hlídá svěřený prostor i bez speciálního výcviku. K cizím osobám je přirozeně nedůvěřivý, ale nekouše zbytečně. Potřebuje pravidelný pohyb (60 až 70 minut denně) a smysluplné zaměstnání. Není hravý v klasickém slova smyslu, preferuje práci a hlídání.

Podobná plemena

Od krašského ovčáka (FCI 278) se odlišuje větší velikostí, mohutnější stavbou a jinou strukturou srsti. Obě plemena byla do roku 1968 považována za jedno (illyrský ovčák), poté se krašský ovčák osamostatnil jako samostatné plemeno. Tornjak (FCI 355) z Bosny a Hercegoviny plní podobnou pasteveckou roli, ale je o něco těžší, s odlišným zbarvením (typicky bíle zbarvený s barevnými skvrnami). Kavkazský pastevecký pes (FCI 328) je výrazně mohutnější a agresivnější, s kratším čenichem a masivnější hlavou.

Výživa a krmení

Středně velké až velké plemeno s přiměřenými nároky na potravu. Kvalitní krmivo pro velká plemena, dávku rozdělenou na dva příděly denně. Plemeno nemá zvláštní sklony k obezitě, ale při nedostatečném pohybu může přibírat, proto kontrolujte kondici pravidelně. V období intenzivní práce (hlídání stád, zimní měsíce) navyšte energetický příjem. Pamlsky započítávejte do celkového denního příjmu.

Klidný, vážný a sebevědomý pes, který nevyhledává zbytečný kontakt, ale k rodině je hluboce loajální. Nemá potřebu se neustále mazlit, svou oddanost projevuje spíše tichým doprovodem a bdělou přítomností. K dětem v rodině je ochranitelský a jemný, ale malé děti by neměly být se psem bez dozoru kvůli jeho velikosti a síle. Cizí osoby na svém území vnímá s ostražitostí a dává jasně najevo, že prostor je střežený. Vůči jiným psům bývá dominantní a reaktivní, zejména vůči psům stejného pohlaví. Samostatný a nezávislý, snáší pobyt venku o samotě lépe než většina plemen. V noci bývá aktivnější a bdělější než ve dne.

Hustá, dlouhá srst s jemnou podsadou vyžaduje kartáčování dvakrát až třikrát týdně, aby se předešlo zacuchání a hromadění nečistot. Na jaře a na podzim probíhá intenzivní línání, kdy je nutné česat denně. Srst by se nikdy neměla stříhat nakrátko ani holit, protože plní termoregulační funkci a v případě nesprávného odstřižení nemusí dorůst do původní kvality. Koupání pouze příležitostně, když je to nezbytné. Uši kontrolujte pravidelně kvůli nečistotám a případným zápalům. Drápy se u aktivních psů obrušují přirozeně, jinak zastřihujte dle potřeby.

Inteligentní, ale výrazně nezávislý pes, jehož výcvik vyžaduje zkušeného a trpělivého majitele. Nemá přirozenou touhu zavděčit se člověku jako ovčácká nebo sportovní plemena. Pokud uzná, že povel nedává v dané situaci smysl, ignoruje ho a rozhodne se sám. Tvrdé metody vedou ke ztrátě důvěry a zvýšení odporu. Klíčem je klidné, důsledné vedení založené na vzájemném respektu, nikoli na dominanci. Socializace v raném věku je naprosto zásadní, zejména kontakt s různými lidmi, zvířaty a prostředími, protože dospělý nesocializovaný šarplaninec může být nebezpečně nedůvěřivý. Tradičně se výcvik omezoval na základní poslušnost a spolupráci se stádem, kde pes pracoval převážně samostatně.

Díky přírodnímu výběru v drsných horských podmínkách patří mezi zdravější velká plemena s očekávanou délkou života 11 až 13 let. Mezi dokumentované zdravotní problémy patří dysplazie kyčelního kloubu (DKK, nepravidelný vývoj kloubní jamky vedoucí k uvolnění kloubu a artróze) a dysplazie loketního kloubu. Luxace čéšky (patelární luxace, vychýlení kolenní čéšky z její drážky) se vyskytuje jako méně závažný problém. Torze žaludku (život ohrožující přetočení žaludku) představuje riziko jako u všech velkých plemen s hlubokým hrudníkem. Obezita může zhoršovat kloubní problémy, proto je důležité kontrolovat váhu. Doporučuje se rentgenové vyšetření kyčlí a loktů před zařazením do chovu. Chovatelská základna byla značně zredukována válkami při rozpadu Jugoslávie v 90. letech, což je třeba zohlednit při výběru chovných párů.

Plemeno výhradně pro zkušené majitele s prostorným oploceným pozemkem, ideálně ve venkovském prostředí. Nejlépe se uplatní ve své původní roli strážce stád nebo jako hlídač rozsáhlého pozemku. Zcela nevhodný do bytu, do městského prostředí bez zahrady a pro začátečníky. Vyžaduje majitele, který respektuje jeho nezávislost a nepotřebuje otrocky poslušného psa. Rodinám s malými dětmi pouze za předpokladu pečlivé socializace od štěněcího věku a dohledu nad interakcí. Nevhodný do domácnosti s jinými psy, zejména stejného pohlaví. V některých zemích (např. Dánsko) je plemeno na seznamu zakázaných plemen, proto je třeba před pořízením ověřit legislativu v místě bydliště.

Prastaré pastevecké plemeno pojmenované po pohoří Šar Planina (Šar Mountains) na pomezí dnešního Srbska, Severní Makedonie a Kosova. Přesný původ není dokumentován, ale psi tohoto typu doprovázeli balkánské pastevce po staletí při sezónních přesunech stád mezi horskými a nížinnými pastvinami. Za osmanské éry putovali se stády z pohoří Šar Planina až do řecké Thesálie, kde byli známi jako řečtí pastevečtí psi. FCI plemeno uznala v roce 1939 pod názvem Illyrský ovčák (Ilirski Ovčar). V roce 1957 bylo na žádost jugoslávské federace přejmenováno na Jugoslávský pastevecký pes – šarplaninec. V roce 1968 se od něj oddělil krašský ovčák (FCI 278) jako samostatné plemeno. Války spojené s rozpadem Jugoslávie v 90. letech 20. století značně zredukovaly populaci. Po rozpadu federace byly jako země původu uznány Srbsko a Severní Makedonie. Šarplaninec je vyobrazen na jednodenárové makedonské minci jako symbol národního dědictví.