Pyrenejský mastin

Původem z aragonských Pyrenejí, kde po staletí chránil stáda ovcí před vlky a medvědy. Navzdory impozantní velikosti je to klidný, laskavý a inteligentní pes, který si k rodině vytváří silné pouto. Odvaha a přirozená ostražitost z něj činí spolehlivého hlídače, ale mimo službu se projevuje mírně a přátelsky.

Vzhled

Velmi velký pes harmonické stavby, výrazně silný a svalnatý, přesto nikdy nepůsobí těžkopádně. Hlava je mohutná s poměrem lebky k čenichu 5:4, velký černý nos a tmavě hnědé oči mandlového tvaru vyjadřují klidný, pozorný výraz. Lalok je dvojitý, ale ne přehnaně volný. Srst je hustá, tvrdá (nikoli vlnitá) o ideální délce 6 až 9 cm na hřbetě, delší na krku, ramenech, břichu, končetinách a ocase. Zbarvení je vždy bílé se zřetelně vymezenou maskou a skvrnami v šedé, zlatožluté, hnědé, černé nebo stříbřité. Trojbarevné zbarvení nebo čistě bílá srst jsou nežádoucí. Ocas je silný, posazen nízko a v klidu sahá k patním kloubům, v pozornosti se zvedá do tvaru šavle s výrazným hákem na konci. Tlapky jsou kočičího typu se silně klenutými prsty.

Vlastnosti a využití

Klidná, sebevědomá a dobromyslná povaha předurčuje tohoto mastina ke strážení stád i k roli rodinného společníka. Vůči cizím lidem je ostražitý a nedůvěřivý, ale bez bezdůvodné agresivity. K ostatním psům se chová přátelsky. Energetické nároky jsou pro takto velkého psa překvapivě nízké, stačí pravidelné procházky střední intenzity. Díky nízké úrovni loveckého pudu dobře snáší přítomnost dalších zvířat v domácnosti.

Podobná plemena

Od Pyrenejského horského psa (FCI 137) se liší původem (Španělsko oproti Francii), těžší stavbou těla a výraznými barevnými skvrnami na bílém podkladu, zatímco horský pes je převážně bílý s minimálním zbarvením. Mastin má také volnější kůži na hlavě a výrazněji vyvinutý lalok, což s sebou nese podstatně vyšší míru slintání. Od Španělského mastina (FCI 91) se odlišuje lehčí konstitucí a povinným bílým zbarvením s maskou. Bernardýn má podobnou velikost, ale je robustnější, s kratším čenichem a odlišným vzorem srsti.

Výživa a krmení

Jako obří plemeno vyžaduje kvalitní krmivo formulované pro velká plemena s dostatečným obsahem bílkovin (kolem 30 %). Denní dávka se pohybuje kolem 6 až 10 hrnků granulí rozděleně do dvou porcí. Štěňata rostou pomalu a potřebují kontrolovanou výživu, aby se předešlo příliš rychlému růstu kostí. Doplňky s glukosaminem a chondroitinem podporují zdraví kloubů. Kvůli riziku torze žaludku (GDV) je důležité nekrmit těsně před ani po zátěži a rozdělit denní porci na více menších jídel.

Klidný a vyrovnaný obr s přirozenou autoritou. K rodině je hluboce oddaný, k dětem mimořádně laskavý a trpělivý. Vědomí vlastní síly mu dodává sebejistotu bez potřeby ji dokazovat. Před cizími lidmi se drží rezervovaně, ale nikdy neuhýbá a v případě ohrožení rodiny dokáže být rozhodný obránce. S ostatními psy vychází dobromyslně. Nezávislost zděděná po generacích samostatně pracujících strážců stád znamená, že si zachovává vlastní úsudek a nepotřebuje neustálou pozornost majitele.

Hustou polodlouhou srst je třeba kartáčovat minimálně třikrát týdně, v období línání (jaro a podzim) i denně. Koupání stačí přibližně jednou měsíčně. Pravidelná kontrola uší je důležitá kvůli sklonu k hromadění vlhkosti pod převislými boltci. Zuby je vhodné čistit dvakrát týdně. Drápky obrušuje přirozeně málo, proto vyžadují pravidelné zkracování. Slintání je u tohoto plemene výrazné a vyžaduje časté otírání okolí tlamy i čištění záhybů na hlavě. Pohybově nenáročný, denně mu postačí 30 až 60 minut procházek.

Inteligentní a přístupný výcviku, ale díky nezávislé povaze vyžaduje trpělivý a důsledný přístup. Reaguje nejlépe na pozitivní motivaci s hodnotnými odměnami. Rané zahájení socializace a výcviku je zásadní, protože dospělý pes o hmotnosti přes 80 kg se obtížně koriguje fyzickou silou. Štěně bývá ochotné spolupracovat, u dospělého jedince se může projevit větší tvrdohlavost. Opakující se cviky ho nudí, proto je vhodné výcvik obměňovat. Hrubé zacházení nebo nátlak výrazně poškozují vztah a důvěru.

Mezi hlavní zdravotní rizika patří dysplazie kyčelního kloubu (abnormální vývoj kyčle vedoucí ke kulhání a bolesti). Data z Finska ukazují, že přibližně polovina testovaných jedinců má normální až dobré kyčle, ale značná část vykazuje mírnou až střední dysplazii. Dysplazie loketního kloubu je méně častá, přes 90 % testovaných psů má normální lokty. Degenerativní myelopatie (postupné odumírání míchy, projevující se slábnutím zadních končetin) je geneticky podmíněná, dědičnost je autozomálně recesivní a existuje genetický test. Srdeční onemocnění, včetně dilatační kardiomyopatie (rozšíření srdečních komor se sníženou pumpovací funkcí), jsou u plemene evidována s průměrným věkem úhynu kolem 6 až 7 let. Z očních problémů se vyskytuje perzistentní pupilární membrána (zbytky fetální tkáně v oku), entropion (vtočení víčka dovnitř) a ektropion (vytočení víčka ven). Torze žaludku (GDV, náhlé rozšíření a otočení žaludku) představuje akutní ohrožení života. Osteosarkom (zhoubný nádor kostí) se u obřích plemen vyskytuje častěji. Doporučené testy zahrnují OFA vyšetření kyčlí a loktů, genetický test na degenerativní myelopatii a kardiologické vyšetření.

Vhodný pro zkušené majitele velkých a obřích plemen, kteří mají dostatek prostoru, ideálně dům se zahradou. Nevhodný do bytu ani pro začátečníky. Skvělý rodinný pes pro rodiny s dětmi, pokud majitel počítá s výrazným slintáním, sezónním línáním a náklady spojenými s krmením a veterinární péčí u obřího plemene. Ideální majitel oceňuje klidného, nezávislého společníka s přirozenými strážními instinkty a má čas na důslednou, ale laskavou výchovu od štěněcího věku. Není vhodný pro majitele, kteří hledají sportovního partnera nebo psa s vysokou poslušností na úrovni služebních plemen.

Předkové Pyrenejského mastina přišli na Pyrenejský poloostrov s fénickými obchodníky přibližně před 3 000 lety. V aragonských Pyrenejích na severovýchodě Španělska se tito mohutní psi postupně vyvinuli ve specializované strážce stád, kteří doprovázeli ovce při sezónních přesunech (transhumanci) a chránili je před vlky a medvědy. Plemeno prosperovalo po staletí, ale ve 20. století jeho počty dramaticky poklesly kvůli vymizení vlků z regionu a ekonomickým potížím spojeným s držením tak velkého psa. V 70. letech 20. století začali španělští chovatelé systematicky obnovovat populaci z posledních kvalitních jedinců ve vzdálených horských oblastech. Club del Mastín del Pirineo de España byl založen roku 1977 a plemeno bylo oficiálně uznáno FCI. Do Spojených států se dostal v 90. letech, kde roku 1996 vznikla Pyrenean Mastiff Club of America.