Pudl velký

Velký pudl je původní formou plemene, z níž byly postupně vyšlechtěny menší variety. FCI standard výslovně uvádí, že střední pudl má být „zvětšenou a vyvinutou replikou" velkého. Původně sloužil jako lovecký vodní pes specializovaný na aport vodní zvěře, což dodnes odráží jeho láska k vodě, vynikající plavecké schopnosti a atletická stavba těla.

Vzhled

Harmonicky stavěný, středně těžký pes s hrdým, vzpřímeným držením těla a lehkým, pružným pohybem. Hlava ušlechtilá, přímočará, proporční k tělu. Lebka mírně konvexní při pohledu z boku, šířka menší než polovina délky hlavy. Stop jen mírně naznačený. Čenich rovného profilu dosahuje 9/10 délky lebky. Nos vyvinutý, svislý, černý (u hnědých pudlů hnědý). Oči mandlového tvaru, tmavé, s bystrým výrazem, posazené v úrovni stopu. Uši poměrně dlouhá, visící podél tváří, pokrytá velmi dlouhou vlnitou srstí, při natažení ideálně sahají k ústním koutkům.

Krk silný, mírně klenutý za záhlavím, střední délky, bez laloku. Hřbet krátký a pevný. Záď zaoblená, ale neklesající. Hrudník dosahuje k loktům, šířka odpovídá dvěma třetinám hloubky. Specifickým požadavkem pro velkou varietu je, že obvod hrudníku měřený za lopatkami musí převyšovat výšku v kohoutku o nejméně 10 cm. Ocas nasazený poměrně vysoko v úrovni beder, kupírování již není povoleno.

Srst existuje ve dvou varietách: kudrnaté (bohatá, jemná, vlnitá, pružná, odolná vůči tlaku) a šňůrové (tvořící charakteristické provazce o délce nejméně 20 cm). Zbarvení zahrnuje jednobarevné (černé, bílé, hnědé, šedé, plavé od světlé po oranžovo-červenou), dvoubarevné (kombinace s bílou), trojbarevné (černé s bílou a plavými znaky) a žíhané varianty. Dvoubarevná, trojbarevná a žíhovaná zbarvení byla přijata aktualizovaným standardem z roku 2024.

Vlastnosti a využití

Výjimečně inteligentní a všestranný pes, který se v žebříčcích psí inteligence pravidelně umisťuje na druhém místě hned za border kolií. Původní lovecké instinkty se projevují láskou k vodě a přirozeným aportem. Pudl vyniká prakticky ve všech kynologických disciplínách: obedience, agility, nosework, freestyle, vodní záchrana, canisterapie a asistenční služba.

Ke své rodině je hluboce oddaný, mazlivý a citlivý k náladám domácnosti. Je přátelský prakticky ke všem, s dětmi se cítí výborně. Přes svou eleganci je plný energie a potřebuje pravidelné fyzické i mentální zaměstnání.

Podobná plemena

Od portugalského vodního psa (FCI 37) se odlišuje lehčí, elegantnější stavbou těla, mandlovýma očima a výrazně širší škálou zbarvení. Irský vodní španěl (FCI 124) je robustnější s charakteristickým „krysím" ocasem a výhradně játrově hnědým zbarvením. Barbet (FCI 105), považovaný za jednoho z předků pudla, má masivnější hlavu, kratší čenich a výrazně hustší, vlnitou srst tvořící provazce.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo s vyváženým poměrem živin přizpůsobené velikosti a aktivitě. Denní dávku rozdělit do dvou porcí, orientační potřeba 70 až 80 kalorií na kilogram tělesné hmotnosti. Jako velké plemeno je náchylný k torzi žaludku (GDV), proto se důrazně doporučuje nekrmit těsně před ani po intenzivní fyzické zátěži a vyhnout se zvýšeným miskám. Plemeno má tendenci k nadváze, je nutné hlídat porce a započítávat pamlsky do denního příjmu.

Veselý, energický a přátelský pes, ze kterého neustále vyzařuje dobrá nálada. Ke všem členům rodiny je mazlivý a oddaný, s dětmi si rozumí výborně. Díky své velikosti a robustnosti je méně křehký než menší variety, což ho činí vhodnějším do rodin s mladšími dětmi. S ostatními psy i kočkami vychází při správné socializaci bez problémů.

Vůči cizím lidem se chová přátelsky a otevřeně, i když si typicky vybírá jednoho hlavního člověka, ke kterému si vytvoří nejsilnější pouto. Je neobyčejně citlivý a špatně snáší napjatou atmosféru nebo hrubé zacházení. Silně lpí na lidské společnosti a nerad zůstává sám. Při nedostatku pozornosti a zaměstnání může projevovat úzkostné nebo destruktivní chování.

Srst pudla vyžaduje pravidelnou a poměrně náročnou údržbu, ale odměnou je téměř nulové línání. Kudrnatou srst je třeba kartáčovat a pročesávat třikrát až čtyřikrát týdně, aby se předešlo plstnatění. Profesionální stříhání každých šest až osm týdnů je nezbytné, protože srst roste nepřetržitě. Pro výstavy existují čtyři povolené úpravy (lví, moderní, anglická a skandinávská), pro domácí chov je střih volný.

Uši vyžadují pravidelnou kontrolu a čištění alespoň jednou týdně. U velkého pudla je obzvlášť důležitá hygiena uší, protože dlouhá srst na ušních boltcích zadržuje vlhkost. Zuby čistit jednou až dvakrát týdně. Oči pravidelně otírat od slzných stop. Drápy stříhat podle potřeby, obvykle jednou za měsíc.

Jeden z nejsnáze trénovatelných psů na světě. Velký pudl kombinuje výjimečnou inteligenci se soustředěností a přirozenou touhou spolupracovat s člověkem. Zvládá i složité povely a triky, učí se rychle a s radostí. Vyniká v obedienci, agility, freestyle, vodní práci, nosework, canisterapii a jako asistenční pes.

Reaguje nejlépe na pozitivní posilování a pestrý, zábavný trénink. Monotónní opakování ho nudí a vede k nezájmu. Díky citlivé povaze nesnáší tvrdé metody. Socializace od štěněcího věku je důležitá, ale probíhá přirozeně, protože velký pudl je od přírody zvídavý a přátelský.

Velký pudl je oproti menším varietám náchylnější k některým závažným onemocněním, která souvisejí s jeho velikostí a genetickým základem.

Torze žaludku (GDV, přetočení žaludku kolem své osy) patří k nejzávažnějším akutním stavům. Bez okamžitého chirurgického zákroku je smrtelná. Prevencí je krmení menšími porcemi, vyhýbání se fyzické zátěži po jídle a rozpoznání varovných příznaků (nadýmání, neúspěšné pokusy o zvracení, neklid).

Sebaceózní adenitida (zánětlivé autoimunitní onemocnění mazových žláz) postihuje velké pudly výrazně častěji než jiná plemena. Projevuje se vypadáváním srsti, šupinatěním kůže a charakteristickým zápachem. Addisonova choroba (nedostatečná funkce nadledvin) se u velkých pudlů vyskytuje častěji než u většiny ostatních plemen. Bývá označována jako „velký imitátor", protože její příznaky (letargie, zvracení, průjem, úbytek hmotnosti) napodobují řadu jiných onemocnění.

Dalšími stavy jsou progresivní atrofie sítnice (postupná degenerace sítnice vedoucí ke slepotě), von Willebrandova choroba (dědičná porucha srážlivosti krve), dysplazie kyčelního kloubu (vývojová vada kloubní jamky), epilepsie, hypotyreóza (snížená funkce štítné žlázy) a nádorová onemocnění, která jsou jednou z hlavních příčin úmrtí u starších velkých pudlů. Pro PRA a von Willebrandovu chorobu existují DNA testy.

Výborná volba pro aktivní rodiny s dětmi hledající inteligentního, nelinajícího a všestranného velkého psa. Zvláště vhodný pro rodiny, kde někdo trpí alergií na psí srst. Ideální majitel je člověk ochotný investovat čas do pravidelné péče o srst a do každodenního mentálního i fyzického zaměstnání.

Oproti střední varietě vyžaduje více prostoru a pohybu, proto je vhodnější do domu se zahradou nebo do většího bytu s pravidelným přístupem k přírodě. Pro úplné začátečníky může být náročnější kvůli své velikosti a energii, ale s ochotou učit se a věnovat čas výcviku zvládne i méně zkušený majitel. Není vhodný pro pasivní domácnosti nebo majitele, kteří tráví celé dny mimo domov.

Velký pudl je původní formou plemene, ze které byly postupně vyšlechtěny všechny menší variety. Název pochází z německého „Pudelhund" (šplouchající pes), francouzský „Caniche" odkazuje na „canard" (kachna). Obojí připomíná jeho lovecký původ jako specialisty na aport vodní zvěře.

Předci dnešního pudla se pravděpodobně vyvinuli ze středoevropských vodních psů, příbuzných s barbetem a dalšími vodními plemeny. V 16. a 17. století se pudl stal oblíbencem francouzské šlechty a postupně se z loveckého psa proměňoval ve společníka. Francie ho přijala za národní plemeno. Charakteristický lví střih původně sloužil praktickému účelu: odkrytá záď usnadňovala pohyb ve vodě, zatímco ponechaná srst na hrudi chránila životně důležité orgány před chladem.

V 18. a 19. století se pudl stal oblíbeným cirkusovým psem díky své inteligenci a schopnosti učit se složité triky. Z velkého pudla byly postupně vyšlechtěny menší variety (střední, trpasličí, toy) jako společenští psi. FCI registruje všechny čtyři velikosti pod standardem 172. Aktualizovaný standard z roku 2024 nově přijal dvoubarevná, trojbarevná a žíhovaná zbarvení, čímž zásadně rozšířil paletu přípustných barev.