Pekingský palácový psík

Vzhled

Malý, dobře vyvážený pes lví vizáže s důstojným a sebevědomým vystupováním. Výška se pohybuje kolem 15 až 23 cm, hmotnost od 3 do 5,5 kg. Hlava je poměrně velká, proporcionálně širší než hluboká, s plochým temenem a výrazným stopem. Čenich je široký, krátký, se široce otevřenými nozdrami a černou pigmentací na nose, rtech a okrajích víček. Oči jsou velké, kulaté a tmavé, s inteligentním výrazem. Uši srdcovitého tvaru, nasazené v úrovni lebky, pokryté dlouhou srstí. Tělo je relativně krátké s širokým hrudníkem a dobře klenutými žebry. Srst je dlouhá, rovná a bohatá, s výraznou hřívou na krku a ramenou připomínající lví hřívu. Povolené je jakékoliv zbarvení a kresba kromě albínů a játrového odstínu.

Vlastnosti a využití

Výhradně společenské plemeno, po tisíciletí chované v čínském císařském paláci jako symbol prestiže a luxusu. Přes malý vzrůst je překvapivě odvážný, sebevědomý a rozhodný. Povahově je odtažitý k cizím lidem, ale hluboce oddaný své rodině. Nemá potřebu nadměrného pohybu, spokojí se s krátkými procházkami a odpočinkem na pohodlném místě. Jako brachycefalické (krátkohlavé) plemeno špatně snáší horko a intenzivní fyzickou zátěž. Vhodný jako klidný společník pro jednotlivce nebo rodiny se staršími dětmi, které respektují jeho přirozenou důstojnost.

Podobná plemena

Od japonského čina se liší robustnější stavbou, těžším kostěným rámcem a bohatší srstí. Lhasa apso má podobný typ srsti, ale je výrazně větší a energičtější. Shih tzu, s nímž bývá často zaměňován, má přátelštější a otevřenější povahu a méně plochý čenich. Tibetský španěl je lehčí, s kratší srstí a aktivnějším temperamentem.

Výživa a krmení

Nenáročné plemeno na množství krmiva, s ohledem na nízkou aktivitu je nutné důsledně hlídat porce, aby pes nepřibíral. Nadváha je u tohoto plemene zvláště nebezpečná, protože zvyšuje zátěž dýchacího systému i kloubů. Vhodná je kvalitní strava v menších dávkách dvakrát denně. Suché krmivo pomáhá udržovat čistotu zubů, které bývají slabým místem malých plemen. Misek s vodou by mělo být vždy dostatek, zejména v teplém počasí.

Sebevědomý, nezávislý a důstojný pes, který si zachovává aristokratické manýry svých palácových předků. K majiteli je hluboce oddaný a rád tráví čas v jeho blízkosti, ale na mazlení si vybírá chvíle sám. K cizím se chová rezervovaně až chladně, projevům důvěry si nelze vynutit. Přes svou malou velikost je překvapivě odvážný a neváhá se postavit i výrazně větším psům. S dětmi vychází obtížně, zvláště s malými, které nerespektují jeho hranice a mohou ho neúmyslně zranit hrubým zacházením. Temperamentem je klidný, ale svéhlavý. Jako hlídač je pozorný a okolí monitoruje výrazným štěkáním.

Srst Bohatá dlouhá srst vyžaduje péči minimálně hodinu týdně, ideálně s kartáčováním obden, aby se netvořily zacuchané shluky. Profesionální úprava srsti každých šest až osm týdnů pomáhá udržovat plášť ve zdravém stavu. Kožní záhyby na obličeji je nutné denně čistit a udržovat v suchu, jinak hrozí záněty a dermatitida. Oči je potřeba denně otírat od výtoku vlhkým hadříkem. Uši kontrolovat a čistit jednou týdně. Zuby čistit ideálně denně, minimálně několikrát týdně, protože malá plemena jsou obzvlášť náchylná k tvorbě zubního kamene. Koupat maximálně dvakrát měsíčně, aby se nenarušil přirozený charakter srsti. je rovná a dlouhá, nestříhá se. Vyžaduje časté pročesávání, ale je samočisticí, proto časté mytí vodou není potřeba. Pekinézové jsou velice citliví na vysoké teploty a není vhodné je jim vystavovat. Pokud je pes chován v suchém a teplém prostředí, časem se své dlouhé srsti zbaví, nechá si jen krátkou srst o jednom centimetru a dlouhá mu již nikdy nenaroste. Vyžaduje laskavou a vlídnou výchovu, fyzické tresty na něj neplatí. Cvičí se těžko a i v dospělosti většina těchto psů zvládá jen základní povely. Jen těžko snáší samotu. a nejspokojenější je s majiteli uvnitř domu či bytu, rozhodně se nehodí pro celoročně venkovní pobyt.

Inteligentní, ale svéhlavé plemeno, které se nechá motivovat pouze tehdy, když vidí smysl ve spolupráci. Klasický výcvik založený na opakování a drilu tohoto psa nudí a vede k odmítání. Nejlépe reaguje na krátké, pestré výcvikové jednotky s pozitivním posilováním a pamlsky. Trpělivost je klíčová, jakákoliv tvrdost ve výchově je kontraproduktivní. Základní poslušnost zvládne bez potíží, ale na bezchybné plnění povelů nelze vždy spoléhat. Socializace od štěněcího věku je důležitá, aby se přirozená rezervovanost k cizím lidem neprohloubila v plachostnebo agresivitu.

Největší zdravotní riziko představuje brachycefalický syndrom dýchacích cest (strukturální vady horních cest dýchacích způsobené plochým čenichem), projevující se hlučným dýcháním, chrápáním a sníženou tolerancí tepla a fyzické zátěže. V těžších případech může vyžadovat chirurgický zákrok. Z očních onemocnění se vyskytuje syndrom suchého oka (keratokonjunktivitida, nedostatečná produkce slz vedoucí k zánětům a vředům na rohovce) a progresivní atrofie sítnice (PRA, postupné odumírání fotoreceptorů vedoucí ke slepotě). Luxace pately (vykloubení čéšky) je častý kloubní problém malých plemen, projevující se poskakováním a občasným zvedáním zadní nohy. Zubní onemocnění jsou u tohoto plemene téměř pravidlem, prevencí je pravidelná dentální hygiena. Průměrná délka života je 12 až 14 let.

Ideální společník pro klidnější jednotlivce, páry nebo rodiny se staršími dětmi, kteří ocení jeho nezávislou a důstojnou povahu. Výborně se hodí do bytu, nemá potřebu velkého prostoru ani intenzivního pohybu. Nevhodný pro rodiny s malými dětmi kvůli křehké tělesné stavbě a nízké toleranci hrubého zacházení. Vyžaduje majitele, který je ochotný věnovat čas péči o srst a obličejové záhyby. Špatně snáší horké počasí, v létě je nutné zajistit klimatizované prostředí. Pro začátečníky může být vhodný po stránce fyzické nenáročnosti, ale svéhlavá povaha vyžaduje trpělivost a pochopení pro nezávislé myšlení tohoto plemene.

Jedno z nejstarších a nejurozenějších psích plemen, jehož historie sahá nejméně dva tisíce let zpět do čínského císařského dvora. V Zakázaném městě v Pekingu byl chován výhradně pro císařskou rodinu, běžným lidem bylo vlastnictví tohoto psa zakázáno pod trestem smrti. Říkalo se mu „lví pes" pro jeho hřívu a odvahu. Během Druhé opiové války v roce 1860 britští vojáci dobyli Letní palác v Pekingu a nalezli zde pět pekingských psů. Kapitán John Hart Dunne jednoho z nich přivezl do Anglie a daroval královně Viktorii, která ho pojmenovala „Looty". Odtud se plemeno rozšířilo po celé Evropě. FCI ho registruje pod číslem 207 ve skupině 9. V České republice spadá pod Pekinéz klub, ČMKU ho eviduje na stránce /256.