Novofundlandský pes

Na drsném pobřeží Newfoundlandu, kde se střetává Atlantik s ledovými větry, vznikl jeden z nejušlechtilejších psích obrů. Novofundlandský pes se po staletí vyvíjel po boku rybářů jako nepostradatelný pomocník, který tahal sítě plné ryb, vozil těžké náklady a zachraňoval tonoucí z ledových vod. Přes svou mohutnost je to mimořádně jemné a citlivé stvoření, které standard FCI poeticky popisuje jako ztělesnění „laskavosti a mírnosti" s „důstojnou, radostnou a tvůrčí" povahou.

Vzhled

Mohutný, svalnatý pes silné konstituce s kompaktní stavbou, kde délka těla převyšuje výšku v kohoutku. Hlava je masivní s širokým čenichem, oči relativně malé a tmavě hnědé, uši malé, trojúhelníkovité a přiléhající k hlavě. Tlapky jsou velké s plovacími blánami mezi prsty, které z něj dělají výjimečného plavce. Ocas je silný a hustě osrstěný, při plavání slouží jako kormidlo. Srst je dvojitá a vodoodpudivá: svrchní vrstva středně dlouhá, rovná (lehká vlna přípustná), podsada hustá a měkká. Na hlavě, čenichu a uších je srst krátká a jemná, na nohách tvoří třásně. Zbarvení je černé, hnědé (od čokoládové po bronzovou) nebo bíločerné (tzv. landseer). Černí a hnědí jedinci mohou mít bílé znaky na hrudi, prstech a špičce ocasu.

Vlastnosti a využití

Původně tažný a vodní záchranný pes rybářů na Newfoundlandu. Mohutná plíce mu umožňují plavat na dlouhé vzdálenosti a jeho záchranářský instinkt se projevuje i bez formálního výcviku. Dodnes se využívá v italské škole vodní záchrany společně s leonbergery a retrívry. Je také vynikající tažný pes pro mushing a carting. V domácnosti překvapí svým klidem a tichostí. Téměř neštěká a vyzařuje vnitřní pohodu.

Podobná plemena

Od landseera (FCI 226), který z novofundlandského psa přímo vychází, se liší tím, že landseer je samostatné plemeno uznávané FCI s výhradně bíločerným zbarvením a lehčí konstitucí. Od bernardýna, dalšího obřího molosoidního plemene, se odlišuje vodoodpudivou srstí, plovacími blánami a výrazně silnějším vztahem k vodě. Od leonbergera je mohutnější a méně sportovní, s klidnější povahou.

Výživa a krmení

Obří plemeno s pomalejším metabolismem a sklonem k obezitě. Vhodné je kvalitní krmivo pro obří rasy s kontrolovaným obsahem tuku a vápníku, zejména v období růstu štěněte, kdy je třeba dbát na pomalý, rovnoměrný vývoj kostí a kloubů. Krmení by mělo probíhat ve dvou až třech menších dávkách denně, nikoliv v jedné velké, kvůli riziku torze žaludku (GDV). Po jídle je vhodná alespoň hodinová klidová pauza.

Klidný, laskavý a mimořádně trpělivý pes, jehož jemnost je pověstná. K dětem projevuje „až svatou trpělivost" a patří k plemenům nejčastěji doporučovaným pro rodiny. S ostatními psy i menšími zvířaty vychází mírumilovně a jen zřídka se zapojuje do konfliktů. K cizím lidem je přátelský a otevřený, nemá tendenci k agresivnímu hlídání. Přes svou obří velikost je citlivý a vnímavý ke svému okolí. Téměř neštěká. Ke svým lidem je hluboce oddaný a nerad tráví dlouhé hodiny o samotě. Charakteristické je výrazné slintání, na které musí být budoucí majitel připraven.

Hustá dvojitá srst vyžaduje důkladné rozčesávání minimálně jednou týdně, aby se nezplstila. Dvakrát ročně plemeno intenzivně líná a v tomto období je třeba česat téměř denně. Srst se nestříhá, protože plní ochrannou funkci před chladem i horkem. Koupání přibližně jednou měsíčně, ale ne častěji než jednou za dva týdny, aby se zachovala přirozená vodoodpudivost srsti. Pravidelná kontrola a čištění visících uší je důležité kvůli náchylnosti k zánětu. Slintání vyžaduje časté utírání okolí tlamy. U štěňat je třeba pohyb dávkovat opatrně, aby nedošlo k poškození vyvíjejících se kloubů.

Inteligentní a učenlivý pes, který reaguje výborně na pozitivní posilování. Příkazy plní „s rozvahou", nikoliv s bleskovou rychlostí ovčáckých plemen, ale spolehlivě a ochotně. Včasný a důsledný výcvik základní poslušnosti je zásadní, protože nevychovaný pes o hmotnosti přes 60 kg je neovladatelný. Socializace od štěněcího věku pomáhá rozvíjet přirozeně vyrovnanou povahu. Tvrdé metody jsou kontraproduktivní u tohoto citlivého plemene. Vyniká ve vodní práci, cartingu a obedience.

Kratší dožití typické pro obří rasy, přibližně 8 až 10 let. Studie z roku 2024 (UK) uvádí průměrnou délku života 11 let, švédská studie zjistila, že 62 % novofundlandských psů umírá do věku 10 let. Nejzávažnějším akutním rizikem je torze žaludku (GDV, gastric dilatation-volvulus), život ohrožující stav, který je příčinou asi 10 % úmrtí plemene. Dysplazie kyčlí postihuje 17 až 25 % jedinců, což je jeden z nejvyšších výskytů ze všech plemen. Dysplazie loktů se vyskytuje u přibližně 23 % populace. Dalšími riziky jsou dilatační kardiomyopatie (DCM, onemocnění srdečního svalu vedoucí k srdečnímu selhání), osteosarkom (zhoubný nádor kostí), ruptura předního zkříženého vazu (9 % prevalence), hypotyreóza (snížená funkce štítné žlázy), ichtyóza (dědičné onemocnění kůže s nadměrným olupováním) a alergie kůže.

Plemeno je vhodné pro trpělivé, klidné majitele, kteří disponují dostatečným prostorem. Dům se zahradou je nutností, v městském bytě se novofundlandskému psu nedaří. Vynikající volba pro rodiny s dětmi díky legendární trpělivosti a jemnosti. Pro začátečníky je přijatelný díky klidné a přátelské povaze, pokud jsou připraveni na nároky spojené s obří velikostí: velké množství srsti, intenzivní slintání, vysoké náklady na krmení a veterinární péči. Majitelé musí počítat s kratším dožitím a být připraveni na zdravotní problémy typické pro obří rasy. Přístup k vodě (rybník, řeka, moře) je pro toto plemeno ideální a naplňuje jeho přirozené instinkty.

Novofundlandský pes se vyvíjel na ostrově Newfoundland z původních domácích psů a psů, které na ostrov přivezli vikingové po roce 1100. Evropští rybáři, kteří od 16. století na ostrově působili, plemeno dále formovali. Kolem roku 1610 již měli tito psi rozpoznatelný vzhled blízký dnešnímu standardu. Sloužili rybářům k tahání sítí, přepravě nákladů a záchraně tonoucích. Z menšího typu novofundlandského psa se v 18. století vyvinul dnešní labradorský retrívr. Plemeno proslavil malíř sir Edwin Landseer, jehož obrazy bíločerných novofundlandských psů daly jméno barevné variantě „landseer". J. M. Barrie se svým novofundlandským psem Luathem inspiroval při vytvoření postavy Nany, psí chůvy v Petru Panovi. Během světových válek počty plemene výrazně poklesly, ale od 50. let 20. století popularita opět roste. Mezi slavné jedince patří Seaman, průvodce expedice Lewise a Clarka (1804 až 1806), a Gander, válečný pes vyznamenáný Dickinovou medailí za hrdinství v bitvě o Hongkong.