Německá doga

Největší plemeno psa na světě, které kombinuje mohutnou stavbu se šlechetným, elegantním zjevem a klidnou, přátelskou povahou. Německá doga vznikla z loveckých psů středověké Evropy a v 19. století byla cíleně přetvořena z lovce divokých prasat ve vyrovnaného, důstojného společníka. Přezdívka „Apollón mezi psy" vystihuje ideál plemene: síla a velikost v harmonii s grácií a vznešeností. Navzdory impozantním rozměrům je to pes s mimořádně jemnou povahou, který vyhledává těsný kontakt s rodinou.

Vzhled

Velký, silný, harmonicky stavěný pes téměř čtvercového formátu s hrdým držením hlavy. Hlava dlouhá, úzká, výrazná, se zřetelně definovaným stopem. Vzdálenost od špičky čenichu ke stopu odpovídá vzdálenosti od stopu k týlnímu hrbolu (poměr 1:1). Horní linie lebky a tlamy jsou rovnoběžné. Temeno ploché a hranaté s dobře vyvinutými nadočnicovými oblouky. Čenich dobře vyvinutý, široký, s velkými nosními dírkami, černý (u skvrnitých tolerován motýlí nebo masový nos, u modrých antracitový). Tlama hluboká, obdélníkového tvaru. Oči středně velké, mandlové, co nejtmavší. Uši přirozeně visící, trojúhelníková, nasazená vysoko, přiléhající k tvářím. Krk dlouhý, svalnatý, nikdy krátký nebo silný, mírně klenutý, nošený vzpřímeně s lehkým předklonem. Hřbet krátký, pevný, svalnatý, téměř v přímé linii s nepatrným klesáním dozadu. Hrudník sahající k loktům s dobře klenutými žebry. Ocas dosahující hlezen, nasazený vysoko a široce, v klidu visící přirozeně, v pozornosti lehce srpovitě zvednutý. Srst velmi krátká, hustá, hladká, přiléhavá a lesklá. Tři barevné variety: plavá a žíhaná; černá, skvrnitá (harlekýn) a merle; modrá.

Vlastnosti a využití

Původně lovecký pes na velkou zvěř (divočáka, medvěda, jelena) a strážce panství. Dnes výhradně společník a rodinný pes s přirozenými strážními instinkty. Pohyb je harmonický, lehký, pokrývající velký prostor, lehce pružný. Přes svou velikost často neodhaduje vlastní rozměry, což může vést k neúmyslné nemotornosti v domácnosti. Může si zachovávat lovecký pud a honit pohybující se předměty. Není vhodná pro vytrvalostní sporty ani fyzicky náročné aktivity kvůli riziku poškození kloubů.

Podobná plemena

Od neapolského mastina (FCI 197) se liší výrazně vyšší a štíhlejší stavbou, absencí kožních záhybů a elegantním zjevem. Irský vlkodav (FCI 160) dosahuje podobné nebo větší výšky, ale má drsnou srst a lehčí, obloukovitější stavbu. Anglický mastif (FCI 264) je těžší a kompaktnější, s širší hlavou a méně elegantním profilem. Cane corso (FCI 343) je menší, atletičtější italský molos.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo určené pro obří plemena s podporou kostí a kloubů. Během růstu (do 18 až 24 měsíců) je zásadní kontrolované krmení se správným poměrem vápníku a fosforu, aby se předešlo ortopedickým problémům. Dospělí dva jídla denně. Kvůli extrémně vysokému riziku torze žaludku (nejvyšší ze všech plemen, přibližně 37 %) se doporučuje krmit z podlahové úrovně (nikoli ze zvýšené misky), rozdělit porce, používat misku na pomalé krmení a dodržovat klid minimálně 40 až 60 minut před jídlem a po něm. Náklady na krmivo jsou u tohoto plemene výrazně nadprůměrné.

Přátelská, láskyplná a hluboce oddaná svému majiteli. Ke cizím lidem může být zpočátku rezervovaná, ale při správné socializaci je otevřená a společenská. Musí být sebevědomá, nebojácná, snadno ovladatelná a učenlivá, bez jakékoli agresivity. Ke svým lidem je nesmírně přítulná a touží po maximálním kontaktu s rodinou. S dětmi vychází dobře, ale u velmi malých dětí je nutný dozor, protože si často neuvědomuje svou velikost a může je neúmyslně srazit. Bez adekvátní socializace může být bázlivá a úzkostná. Má ochranářský instinkt a funguje jako přirozený strážce, přičemž samotná její velikost a přítomnost působí odstrašujícím dojmem.

Krátká srst vyžaduje minimální údržbu, stačí týdenní kartáčování gumovou rukavicí, v období línání častěji. Koupání jen při potřebě. Pravidelná kontrola a čištění uší. U některých jedinců je třeba otírat sliny. V chladném, deštivém nebo zimním počasí je vhodný ochranný obleček (pláštěnka nebo zateplená bunda), protože krátká srst neposkytuje dostatečnou ochranu. Celoroční venkovní chov není vhodný. Pohyb formou denních procházek v délce alespoň jedné hodiny, ale bez intenzivních sportovních aktivit. V prvním roce života je třeba omezit fyzickou zátěž (zvláště běh a skoky), aby se nepřetěžovaly vyvíjející se klouby.

Inteligentní plemeno, které se učí rychle a reaguje výborně na pozitivní posilování s pamlsky a pochvalami. Klidný, trpělivý a důsledný přístup je klíčový. Tvrdé metody vedou k bázlivosti nebo uzavřenosti. Socializace musí začít co nejdříve a být rozsáhlá, protože nesocializovaná doga o hmotnosti 50 až 90 kg představuje praktický i bezpečnostní problém. Základní poslušnost a chůze na vodítku bez tahání jsou absolutní prioritou. U psů je obzvláště důležitá socializace s ostatními psy, aby se předešlo konfliktnímu chování. Plemeno se nehodí pro fyzicky náročné sporty, ale vynikne v základní poslušnosti a nosework.

Plemeno s jednou z nejkratších dob života a řadou závažných zdravotních predispozic. Torze žaludku (GDV, život ohrožující stav, při kterém se žaludek naplní plynem a může se otočit) je u německé dogy rizikem číslo jedna, s odhadovaným výskytem přibližně 37 %, což je nejvyšší ze všech plemen. Preventivní gastropexe (chirurgické připevnění žaludku) je silně doporučována. Dilatační kardiomyopatie (DCM, oslabení a rozšíření srdečního svalu vedoucí k srdečnímu selhání) je častou příčinou předčasného úmrtí, což plemennu vyneslo přezdívku „heartbreak breed" (plemeno zlomených srdcí). Wobbler syndrom (cervikální spondylomyelopatie, onemocnění krční páteře způsobující bolest krku a nestabilní, kolébavou chůzi) postihuje zejména rychle rostoucí jedince. Dysplazie kyčelního kloubu (abnormální vývoj kloubní jamky) je zvýšeným rizikem u obřích plemen. Degenerativní myelopatie (DM, progresivní onemocnění míchy způsobující slabost a postupné ochrnutí zadních končetin). Osteosarkom (zhoubný nádor kostí) se u německých dog vyskytuje častěji než u menších plemen. Syndrom veselého ocasu (Happy Tail Syndrome, opakovaná poranění špičky ocasu při vrtění, vedoucí k nehojícím se ranám). U merle a skvrnitých jedinců může homozygotní merle gen způsobovat hluchotu, slepotu nebo oční vady. Doporučeno: kardiologické vyšetření, RTG kyčlí, oční vyšetření, preventivní gastropexe a kontrola rychlosti růstu u štěňat.

Pes pro zkušeného majitele s přirozenou autoritou a dostatkem prostoru. Hodí se do větších bytů i domů, ale rozhodně ne do malometrážních prostor. Ideální pro rodiny se staršími dětmi, páry nebo jednotlivce, kteří hledají impozantního, přítulného společníka a jsou připraveni na vysoké náklady na krmivo a veterinární péči. Nevhodný pro začátečníky, pro rodiny s velmi malými dětmi (riziko neúmyslného sražení), pro majitele hledající sportovního partnera ani pro lidi, kteří nemohou finančně pokrýt péči o obřího psa. Před pořízením je nutné zvážit krátkou dobu života (7 až 10 let) a závažné zdravotní predispozice. Celoroční venkovní chov je nepřípustný.

Předchůdci německé dogy se objevují na starověkých zobrazeních z Egypta a Mezopotámie. V Evropě se velcí lovečtí psi na divočáka, medvěda a jelena rozšířili ve středověku. V 16. století dovážela evropská šlechta silné, dlouhonohé psy z Anglie a Irska, označované jako „Englische Dogge". Němečtí šlechtici je od 17. století šlechtili nezávisle pro lov a strážní službu na svých panstvích. V roce 1878 berlínský výbor oficiálně přejmenoval plemeno z „Englische Dogge" na „Deutsche Dogge". První německý chovatelský klub vznikl v roce 1888. Anglický název „Great Dane" (velký Dán) je historickým omylem pocházejícím z francouzského „Grand Danois", plemeno nemá žádnou prokazatelnou vazbu na Dánsko. FCI plemeno uznala v roce 1961 pod číslem 235. V populární kultuře je německá doga předlohou animovaného psa Scooby-Doo. Držitelé rekordu nejvyššího psa na světě jsou téměř vždy německé dogy, rekordman Zeus měřil 111,8 cm v kohoutku. V České republice je plemeno registrováno u ČMKU s aktivní chovatelskou základnou.