Mops

Jedno z nejstarších plemen na světě s historií sahající více než dva tisíce let do čínského císařského dvora. Mops byl po staletí šlechtěn výhradně jako společník a toto poslání plní dodnes s naprostou oddaností. Latinské motto plemene „multum in parvo" (hodně v malém) vystihuje jeho povahu: pod kompaktním zevnějškem se skrývá pes s velkou osobností, šarmem a důstojností. Je to společenské, veselé a citlivé plemeno s přirozenou vazbou na člověka.

Vzhled

Kompaktní, čtvercový pes pevné stavby s dobře vyvinutým svalstvem. Hlava relativně velká, kulatá (nikoli jablkovitá), s jasně definovanými vráskami na čele, které však nesmí být přehnané. Čenich relativně krátký, tupý a hranatý, nikoli vykloněný nahoru. Standard zdůrazňuje, že zúžené nosní dírky jsou závažnou vadou. Oči tmavé, poměrně velké, kulaté, s měkkým a lesklým výrazem, nesmí být vykulené ani ukazovat bělmo při přímém pohledu. Uši tenké, malé a měkké, ve dvou typech: „růžicové" (přeložené dozadu) nebo „knoflíkové" (přeložené dopředu, preferované). Krk mírně klenutý, silný a tlustý, dostatečně dlouhý pro hrdé nesení hlavy. Tělo krátké, kompaktní. Ocas nasazený vysoko, těsně stočený nad kyčlí, dvojité stočení je žádoucí. Srst jemná, hladká, měkká, krátká a lesklá. Zbarvení stříbrné, meruňkové, plavé nebo černé, vždy s jasným kontrastem mezi barvou, stopou (černá linie od týla k ocasu) a maskou.

Vlastnosti a využití

Výhradně společenský pes bez loveckého nebo pracovního využití. Vyniká jako citlivý, přizpůsobivý společník vhodný pro různé typy domácností. Je to pes, který doslova žije pro blízkost svého majitele a bývá přirovnáván ke „stínu", protože svého člověka následuje na každém kroku. Díky klidné povaze a nízké potřebě pohybu se výborně hodí pro seniory, osoby pracující z domova a městský životní styl.

Podobná plemena

Od francouzského buldočka se liší menší velikostí, kulatější hlavou a stočeným ocasem (buldoček má kratší, rovný ocas a větší „netopýří" uši). Bostonský teriér má podobně zkrácenou tlamu, ale je atletičtější, vyšší a černobíle zbarvený. Pekingéz sdílí čínský původ a společenský charakter, ale má výrazně delší srst a plošší obličej. Brabantský grifonek (Petit Brabançon) má obdobnou velikost a krátkou srst, ale odlišný výraz a stavbu hlavy.

Výživa a krmení

Krmivo přizpůsobené nízké aktivitě a sklonu k obezitě. Plemeno je třikrát náchylnější k nadváze než průměrný pes, proto je kontrola porcí zásadní. Vhodné rozdělit denní dávku do dvou až tří menších jídel. Pamlsky při tréninku započítat do celkového příjmu. Tvar a velikost granulí by měly odpovídat zkrácené tlamě, aby se zabránilo dávení.

Veselý, vyrovnaný a nesmírně přítulný pes, který se rozzáří, kdykoli je středem pozornosti. K rodině je hluboce oddaný a intuitivně vnímá náladu svého majitele. Ke cizím lidem i zvířatům je většinou otevřený a přátelský, bez známek agresivity. S dětmi vychází výborně a rád si s nimi hraje. S ostatními psy i kočkami se zpravidla snáší bez problémů. Velmi špatně snáší odloučení od rodiny, při dlouhodobé samotě trpí a může rozvinout separační úzkost. Není to hlídací pes ani sportovní partner, ale oddaný společník, který hledá především blízkost a pohodlí.

Krátká srst vyžaduje kartáčování jednou až dvakrát týdně, přesto mops línají překvapivě silně. Zásadní je denní čištění obličejových vrásek, kde se hromadí vlhkost a nečistoty vedoucí ke kvasinkovým a bakteriálním infekcím. Oči vyžadují pravidelnou kontrolu kvůli mělkým očnicím a riziku poranění. Uši čistit pravidelně. Zuby ideálně čistit denně, protože stěsnané zuby v malé čelisti jsou náchylné ke zubním onemocněním. Pohyb formou krátkých procházek (15 až 20 minut), nikoli intenzivní aktivity. V horkém počasí je třeba pohyb výrazně omezit, protože brachycefalická stavba hlavy ztěžuje termoregulaci a hrozí přehřátí. V chladném a vlhkém počasí je vhodný ochranný obleček.

Poměrně snadno trénovatelné plemeno díky touze zalíbit se a motivaci pamlsky. Pozitivní posilování přináší výborné výsledky. Socializace by měla začít v raném věku a zahrnovat různá prostředí, lidi i zvířata. Výcvik by měl být krátký a hravý, protože mops se rychle unaví, zvláště v teplém počasí. Při tréninku je třeba dávat pozor na přehřátí a zajistit dostatek přestávek a přístup k vodě. Mentální stimulace formou hledacích her a jednoduchých triků pomáhá udržet zájem a zabránit nudě.

Plemeno se závažnými zdravotními predispozicemi spojenými s brachycefalickou stavbou. Syndrom brachycefalické obstrukce dýchacích cest (BOAS, zúžení a deformace horních dýchacích cest způsobující chrápání, stertorózní dýchání a dušnost) je nejzávažnějším problémem a v těžších případech vyžaduje chirurgický zákrok. Mops špatně reguluje tělesnou teplotu, protože zkrácený čenich omezuje schopnost chladit se dýcháním, což vede k riziku hypertermie (přehřátí). Oční problémy zahrnují proptózu (vysunutí oka z očnice), poranění rohovky, entropium (vchlípení víčka), syndrom suchého oka a pigmentovou keratitidu. Nekrotizující meningoencefalitida (NME, známá též jako encefalitida mopsů, závažný zánět mozku a mozkových blan postihující 1 až 2 % jedinců) je specifické onemocnění s genetickou predispozicí. Legg-Calvé-Perthesova choroba (narušení krevního zásobení hlavice stehenní kosti) postihuje mladé jedince. Dysplazie kyčelního kloubu (abnormální vývoj kloubní jamky) je u mopsů výrazně častější než u jiných plemen. Obezita je třikrát častější než u průměrného psa a zhoršuje dýchací i kloubní potíže. Hemivertebra (vrozená malformace obratlů vedoucí k bolesti a případné dysfunkci zadních končetin) souvisí se stočeným ocasem. Demodicidóza (kožní onemocnění způsobené roztoči Demodex) se vyskytuje u mopsů častěji než u ostatních plemen. Doporučeno: vyšetření dýchacích cest, oční vyšetření, RTG kyčlí, kontrola pately, DNA test na NME a pravidelné monitorování hmotnosti. Nizozemsko v roce 2023 zavedlo omezení chovu brachycefalických plemen.

Ideální pes pro klidnějšího majitele hledajícího oddaného společníka do bytu. Výborná volba pro seniory, páry, rodiny s dětmi i samotné osoby pracující z domova. Zvládnutelný i pro naprosté začátečníky díky přátelské povaze a nízkým nárokům na pohyb. Nevhodný pro sportovně zaměřené majitele, do extrémně teplého klimatu bez klimatizace nebo pro lidi, kteří tráví většinu dne mimo domov. Před pořízením je důležité zvážit zdravotní rizika spojená s brachycefalickou stavbou a připravit se na potenciálně vyšší veterinární náklady. Zásadní je vybírat chovatele, který provádí zdravotní testy a cíleně šlechtí jedince s volnějšími nosními dírkami a méně extrémní zkrácenou tlamou.

Kořeny mopse sahají přes dva tisíce let do starověké Číny, kde byli předchůdci plemene (Lo-Sze) oblíbenci císařského dvora za dynastie Song. Císařští mopsi žili v přepychu a byli střeženi vojáky. Z Číny se plemeno rozšířilo do Tibetu, kde je chovali buddhističtí mniši. Do Evropy se mopsi dostali v 16. století prostřednictvím holandské Východoindické společnosti. Podle tradice se mops stal oficiálním psem rodu Oranžských poté, co pes jménem Pompey údajně varoval prince Viléma Oranžského před atentátníky v roce 1572. S Vilémem III. a Marií II. se mopsi dostali do Anglie. Ve Francii proslavila plemeno Josefína Bonapartová, jejíž mops údajně přenášel tajné zprávy během jejího uvěznění. V 19. století se mopsům věnovala královna Viktorie, která chovala několik linií a přispěla k založení Kennel Clubu v roce 1873. V 60. letech 19. století se z Číny dostali do Anglie tzv. „Happa dogs" (krátkosrstí pekingézové), jejichž křížení s tradičními mopsy vytvořilo modernější typ s kratší tlamou. Černé mopsy se stali módními po roce 1886 díky Lady Brasseyové. AKC uznal plemeno v roce 1885, FCI v roce 1966 pod číslem 253. Od přibližně roku 2006 vzniká protipohyb za „retro mopsy" s delším čenichem, rovnějšíma nohama a méně výraznými vráskami.