Trpasličí pinč

Vzhled

Elegantní, kompaktní pes čtvercového formátu s krátkou, hladkou a lesklou srstí. Standard FCI ho popisuje jako zmenšený obraz německého pinče. Hlava je protáhlá s plochou čelní kostí, mírným stopem a rovným nosním hřbetem. Nos je černý. Oči jsou tmavé, oválné, s živým a pozorným výrazem. Uši jsou vysoko nasazené, vzpřímené nebo překlopené do tvaru V. Tělo je kompaktní s moderně širokým oválným hrudníkem sahajícím k loktům a rovným hřbetem. Ocas je přirozeně šavlovitý nebo srpovitý. Končetiny jsou rovné a souběžné, pohyb je plynulý s charakteristickým vysokým krokem připomínajícím chod koně (hackney gait). Zbarvení je buď jednobarevné jelení červené (od světlé po tmavě červenohnědou), nebo černé s pálením na přesně vymezených místech.

Vlastnosti a využití

Standard FCI vyzdvihuje živost, temperament, sebejistotu a vyrovnanost. Přes svou miniaturní velikost se trpasličí pinč chová, jako by o své drobnosti nevěděl. Je přirozeně ostražitý a spolehlivě hlásí každou neobvyklou aktivitu, což z něj dělá překvapivě účinného hlídacího psa. Zvědavost a neúnavná energie ho vedou k průzkumu všeho nového v okolí. Původně sloužil jako lovec hlodavců v domácnostech a stájích, dnes je ceněn výhradně jako společník. Jeho charakteristický vysoký krok (hackney gait) a vzpřímené držení mu dodávají sebevědomý a elegantní vzhled.

Podobná plemena

Od dobrmana, se kterým bývá laicky zaměňován, se liší nejen velikostí, ale i nezávislým původem; trpasličí pinč je starší plemeno a není zmenšeným dobrmanem. Pražský krysařík je ještě drobnější (do 23 cm) a jemnější stavby s méně výrazným hackney krokem. Německý pinč je přímý větší příbuzný (45 až 50 cm) se stejným typem srsti, ale vyšší potřebou pohybu. Italský chrtík je srovnatelně drobný, ale štíhlejší a s odlišným temperamentem zaměřeným na rychlost.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo pro toy a miniaturní plemena s přiměřenou energetickou hodnotou odpovídá potřebám tohoto aktivního malého psa. Denní dávka se pohybuje kolem 60 až 120 g suchého krmiva, rozděleného do dvou porcí. Toy plemena mívají tendenci k vybíravosti v jídle, ale trpasličí pinč obvykle jí dobře díky své vysoké aktivitě. Nadváha zatěžuje drobné klouby náchylné k luxaci pately, proto je kontrola hmotnosti důležitá. Suché granule odpovídající velikosti tlamy pomáhají udržovat zdravé zuby.

Sebevědomí a odvaha zcela neodpovídající velikosti jsou nejcharakterističtějšími povahovými rysy. Trpasličí pinč se nebojí ani výrazně větších psů a může se snažit dominovat, což vyžaduje důslednou socializaci. Ke svému majiteli je oddaný a náročný na pozornost; rád je v centru dění a špatně snáší, když je ignorován. Samotu toleruje hůře a při delším odloučení může projevovat neklid nebo destruktivní chování. Vůči cizím lidem je přirozeně nedůvěřivý a rezervovaný, návštěvy hlásí hlasitě a vytrvale. S jinými psy vychází individuálně; někteří jedinci jsou společenští, jiní mohou být konfrontační bez ohledu na velikost protějšku. S dětmi může být dobrým společníkem, ale jeho malá velikost a nízká tolerance k hrubému zacházení vyžadují dohled, zejména u malých dětí. Zvědavost je bezmezná a trpasličí pinč je pověstný únikovými schopnostmi.

Krátká a hladká srst prakticky nevyžaduje údržbu. Kartáčování jednou týdně měkkým kartáčem nebo rukavicí postačuje. Línání je mírné a celoroční. Koupání stačí podle potřeby, přibližně jednou za měsíc. Zuby čistit pravidelně, drápy stříhat často, protože u malých plemen se opotřebovávají pomaleji. Uši kontrolovat týdně. Trpasličí pinč je citlivý na chlad a vlhko kvůli krátké srsti a malému tělu, v zimě ocení oblečení při venkovních procházkách. Pohybové nároky jsou překvapivě vysoké; potřebuje pravidelné procházky a hry, aby vybil svou neúnavnou energii. Bezpečné oplocení je nutností, protože je mistrem úniků a dokáže prolézat i malými otvory.

Inteligence a učenlivost jsou vysoké, ale nezávislé myšlení a tvrdohlavost mohou výcvik komplikovat. Trpasličí pinč se učí rychle, ale poslouchá jen tehdy, když vidí důvod. Pozitivní motivace s hodnotnými odměnami funguje nejlépe; tvrdý přístup vyvolává odpor a uzavřenost. Krátké, pestré a zábavné lekce udržují jeho pozornost lépe než monotónní opakování. Raná socializace je zásadní pro prevenci přílišné nedůvěřivosti a konfrontačního chování vůči jiným psům. Tendenci ke štěkání je třeba řešit od začátku, ale zcela ji potlačit nelze, protože ostražitost je součástí jeho povahy. Nácvik přivolání vyžaduje trpělivost, protože na procházce ho snadno zaujme zajímavý pach nebo pohyb.

Celkově zdravé a dlouhověké plemeno s několika specifickými predispozicemi. Luxace pately (vykloubení čéšky z drážky) je nejčastějším ortopedickým problémem a může vyžadovat chirurgickou korekci u závažnějších případů. Legg-Calvé-Perthesova choroba (odumírání hlavice stehenní kosti bez infekční příčiny) postihuje převážně malá plemena a projevuje se kulháním a bolestí v kyčli. Epilepsie (opakované záchvaty způsobené abnormální elektrickou aktivitou mozku) se v populaci vyskytuje. Některé linie mohou být náchylné k problémům s očima, včetně progresivní atrofie sítnice. Zubní problémy jsou časté u miniaturních plemen obecně a vyžadují celoživotní dentální hygienu.

Trpasličí pinč je vhodný pro majitele, kteří ocení nezávislého a temperamentního malého psa s výraznou osobností. Výborně se hodí do bytu díky malé velikosti, ale vyžaduje zabezpečení proti únikům (balkóny, okna, ploty). Rodiny se staršími dětmi, které rozumí zacházení s malým psem, s ním mohou mít výborný vztah. Pro rodiny s batolaty není nejvhodnější. Začátečníkům může vyhovovat za předpokladu, že jsou připraveni na jeho energii, tvrdohlavost a potřebu důsledného tréninku. Není vhodný pro pasivní majitele hledající klidného klínového psa; trpasličí pinč je aktivní, zvídavý a vyžaduje mentální i fyzické vytížení. Ideální je pro člověka, který hledá malého, ale charakterově silného společníka s temperamentem mnohem většího psa.

Trpasličí pinč je starší plemeno, než se běžně předpokládá, a rozhodně není zmenšeným dobrmanem, jak bývá mylně uváděno. Vyobrazení psů tohoto typu se objevují na německých malbách a grafikách již ze 17. století. Původně sloužil jako lovec hlodavců v domácnostech, stájích a hospodářstvích, kde byl ceněn pro svou rychlost, odvahu a drobnou velikost umožňující přístup do úzkých prostor. Systematický chov začal v Německu v 19. století, kdy byl registrován jako Zwergpinscher (trpasličí pinč). Plemeno se postupně transformovalo z pracovního lovce hlodavců na společenského psa, ale zachovalo si typický temperament a ostražitost svých předků. FCI vede plemeno pod číslem 185. V České republice spadá pod příslušný chovatelský klub v rámci ČMKU.