Lhasa Apso

Jeden z nejstarších psích plemen na světě, chovaný po staletí v tibetských klášterech a palácích jako hlídací pes a duchovní společník. Tibetští mnichové věřili, že v lhasa apso dočasně přebývají duše zesnulých lámů čekajících na reinkarnaci, a plemeno bylo považováno za posvátné. Přes svůj malý vzrůst je lhasa apso překvapivě sebevědomý, asertivní a nezávislý, s vrozeným instinktem hlídat a hlásit cokoli neobvyklého. K majiteli je oddaný, ale k cizím přistupuje s typickou tibetskou zdrženlivostí.

Vzhled

Malý, dobře vyvážený, robustní pes obdélníkového formátu (délka těla převyšuje výšku v kohoutku). Výška kolem 25 cm u psů, feny mírně menší, hmotnost 5 až 8 kg. Hlava je bohatě osrstěná s dlouhými vousy a kníry, oči tmavé, střední velikosti, čenich rovný. Uši visící, hustě osrstěné. Ocas nesen vysoko přes záda, s bohatou srstí. Srst je hlavním rozlišujícím znakem: dlouhá, těžká, rovná, tvrdá (nikoli vlnitá, hedvábná ani vlněná), s přiměřeným podsrstním pokladem. Přípustné jsou všechny barvy bez omezení: zlatá, písková, medová, tmavá grizzle, břidlicová, kouřová, vícebarevná, černá, bílá i hnědavá.

Vlastnosti a využití

Ostražitý hlídací pes s vynikajícím sluchem a vrozenou nedůvěrou k neznámým. V tibetských klášterech pracoval v tandemu s tibetským mastiffem: lhasa apso upozornil štěkáním, mastiff zakročil. Inteligentní a hravý, ale s výraznou nezávislostí a vlastní vůlí. Dokáže být i překvapivě energický a rád se zapojí do her a krátkých sportovních aktivit. Jako společník je přitažlivý svou kompaktní velikostí, nízkou mírou línání a expresivním vzhledem.

Podobná plemena

Nejčastěji zaměňovaný se shi tzu, který je však menší, s kratší tváří a výrazněji plochým čenichem. Shi tzu je přívětivější k cizím lidem a postrádá hlídací instinkt lhasy. Tibetský teriér je výrazně větší (35 až 41 cm) a robustnější. V Anglii byl lhasa apso zpočátku označován jako „Lhasa Terrier" a zaměňován s dalšími orientálními plemeny, než byl v roce 1933 odlišen. Havanský psík má podobnou velikost a bohatou srst, ale je povahou otevřenější a společenštější.

Výživa a krmení

Krmení přizpůsobit malé velikosti a střední úrovni aktivity. Dvě denní porce kvalitní stravy. Zuby čistit denně kvůli vysokému sklonu k zubním problémům, které jsou u malých plemen jednou z hlavních zdravotních komplikací. Pamlsky využívat při tréninku, ale v přiměřeném množství. Hmotnost kontrolovat pravidelně.

Sebevědomý, asertivní a veselý, ale s výraznou dávkou nezávislosti a rezervovanosti vůči cizím. K majiteli a nejbližší rodině je oddaný a láskyplný, rád tráví čas v jejich blízkosti a umí být překvapivě hravý. K cizím lidem se staví odměřeně a potřebuje čas na seznámení. S dětmi je vztah komplikovanější, protože lhasa apso netoleruje hrubé zacházení a může na nevhodnou manipulaci reagovat ostře. S ostatními psy vychází většinou bez větších problémů při správné socializaci. Samotu snáší lépe než většina společenských plemen díky své nezávislosti, ale ani on by neměl zůstávat opuštěný celé dny. Má výraznou tendenci štěkat na jakýkoli neobvyklý zvuk nebo pohyb.

Dlouhá srst vyžaduje intenzivní péči: kartáčování třikrát až čtyřikrát týdně, ideálně denně, aby se zabránilo zplstnatění. Koupání každé dva až čtyři týdny. Oči otírat denně měkkým, navlhčeným hadříkem, protože srst na obličeji zadržuje slzy a nečistoty a může způsobit podráždění. Zuby čistit denně, protože zubní onemocnění je u tohoto plemene jedním z nejčastějších zdravotních problémů. Uši kontrolovat pravidelně. Mnoho majitelů volí kratší strojkový střih, který výrazně zjednodušuje údržbu, ale mění typický vzhled plemene. Pohyb přiměřený: krátké procházky, hry a mentální stimulace. Není náročný na prostor a výborně se přizpůsobí bytovému bydlení.

Inteligentní, ale svéhlavý, což vyžaduje trpělivost a důslednost při výcviku. Reaguje nejlépe na pozitivní posilování s krátkými, pestrými lekcemi. Jednotvárné opakování ho rychle znudí a odmítne spolupracovat. Socializaci zahájit co nejdříve, zejména kontakt s různými lidmi, protože přirozená rezervovanost k cizím se bez včasného navykání může prohloubit v nedutklivost. Tendenci ke štěkání řešit od počátku přesměrováním pozornosti. Pro začátečníky může být výzvou kvůli nezávislé povaze, ale při trpělivém a pozitivním přístupu dokáže překvapit ochotou spolupracovat.

Dlouhověké plemeno s průměrnou délkou života 12 až 15 let. Oční problémy jsou nejčastější skupinou onemocnění: progresivní atrofie sítnice (PRA, postupný rozpad sítnice vedoucí ke slepotě), katarakta (šedý zákal, řešitelný chirurgicky), glaukom (zelený zákal, bolestivé zvýšení nitroočního tlaku vyžadující urgentní léčbu) a keratoconjunctivitis sicca (syndrom suchého oka, nedostatečná tvorba slz). Luxace pately (vykloubení čéšky) se vyskytuje jako u mnoha malých plemen. Renální dysplazie (dědičná vada vývoje ledvin projevující se mezi 6 měsíci a 2 lety věku) je závažným, byť méně častým problémem. Brachycefalický syndrom (obtíže s dýcháním způsobené kratším čenichem) může postihovat jedince s výrazněji plochým obličejem. Zubní onemocnění je velmi rozšířené a bez pravidelné péče může vést ke ztrátě zubů i poškození vnitřních orgánů. Doporučená vyšetření: oční vyšetření, patelární vyšetření, vyšetření ledvin.

Vhodný pro klidnější majitele, páry a jednotlivce, kteří ocení nezávislou, důstojnou povahu a nepotřebují přehnaně přítulného psa. Výborně se hodí do bytu díky malé velikosti, nízké potřebě pohybu a minimálnímu línání. Pro rodiny se staršími dětmi ano, s malými dětmi jen s opatrností kvůli nesnášenlivosti hrubého zacházení. Není ideální pro majitele, kteří hledají přátelského společenského psa otevřeného ke všem návštěvám. Vyžaduje pravidelnou péči o srst nebo ochotu chodit ke groomerovi. Pro začátečníky s trpělivostí a respektem k nezávislé povaze může být vhodnou volbou.

Lhasa apso je jedním z nejstarších psích plemen, chovaným v Tibetu přinejmenším tisíc let. Žil v buddhistických klášterech a šlechtických palácích ve výšce přes 4 000 metrů, kde sloužil jako hlídací pes a duchovní společník. Tibetský název „Apso Seng Kyi" znamená „vousatý lví pes" a odkazuje na tibetského sněžného lva, národní symbol Tibetu, který se podle mytologie mění v lhasa apso, když sestoupí z hor. Mnichové věřili, že v těchto psech přebývají duše lámů čekajících na reinkarnaci. Lhasa apso nesměl být prodáván, pouze darován jako projev nejvyšší úcty. V roce 1928 navštívil americký cestovatel Charles Suydam Cutting Lhasu a v roce 1930 se setkal s 13. dalajlamou. Cutting poslal dalajlamovi dalmatiny a německé dogy, dalajlama mu na oplátku daroval dvě lhasy: Taikoo a Dinkai. Tento pár se stal základem amerického chovu. AKC zaregistroval první jedince v roce 1935. Do Velké Británie se plemeno dostalo počátkem 20. let 20. století, kde bylo zpočátku zaměňováno s dalšími orientálními plemeny pod názvem „Lhasa Terrier". V roce 1933 byl v Británii založen specializovaný klub, který odlišil lhasa apso od tibetského teriéra. FCI standard je zapsán pod číslem 227. V České republice je plemeno zastoupeno, spadá pod příslušný klub při ČMKU.