Landseer

Klidný, laskavý a hluboce oddaný obří pes, který v sobě spojuje sílu molosoidních plemen s přátelskou povahou vodních záchranářů. Přestože FCI uznává landseera jako samostatné plemeno odlišné od novofundlandského psa, jejich společný původ v kanadských rybářských psech je nesporný. Landseer byl v kontinentální Evropě ve 30. letech 20. století cíleně vyšlechtěn jako vyšší a lehčí varianta s delšími končetinami a užší hlavou. Povahově je vyrovnaný, trpělivý a mimořádně přátelský ke všem členům domácnosti včetně dětí a dalších zvířat.

Vzhled

Mohutný, dobře vyvážený pes s výrazně delšími končetinami než novofundlandský pes. Psi dosahují výšky 72 až 80 cm, feny 67 až 72 cm, hmotnost se pohybuje od 45 kg u fen po 68 kg u psů. Hlava je široká, ale protáhlejší a méně zaoblená než u novofundlanďana, s ušlechtilým výrazem. Oči středně velké, tmavě hnědé. Uši středně velké, trojúhelníkové, přiléhající k hlavě. Srst je dlouhá, rovná, hustá a měkká, s bohatým podsrstním pokladem. Na hřbetě a zadních partiích může být mírně zvlněná. Základní barva je čistě bílá s výraznými černými skvrnami na trupu a zádi. Hlava musí být černá s bílým čenichem a symetrickým bílým proužkem (lysinou) sahajícím k bílému obojku. Hruď, břicho, končetiny a ocas musí zůstat bílé.

Vlastnosti a využití

Přestože dnes slouží převážně jako rodinný společník, zachoval si silný instinkt pro vodní záchranu a dokáže být vynikajícím plavcem. Inteligentní a ochotný spolupracovat, ale bez přehnané energie. Rád tráví čas s rodinou a preferuje pohodlí domova, kde se klidně uloží na oblíbeném místě. Při vnímání nebezpečí zaujme ochranný postoj, ale bez agresivity. Díky klidné povaze a trpělivosti se uplatní v canisterapii a jako rodinný hlídač.

Podobná plemena

Nejčastěji zaměňovaný s novofundlandským psem v bíločerném zbarvení, od něhož se liší vyšší postavou, delšími končetinami, užší hlavou a menší celkovou masivností. Anglický a americký Kennel Club považují bíločerné jedince za barevnou variantu novofundlanďana, nikoli za samostatné plemeno. Bernský salašnický pes má podobnou velikost a přátelskou povahu, ale tříbarevné zbarvení a kratší srst na hlavě. Svatobernardský pes je ještě těžší a masivnější, s odlišným tvarem hlavy a zbarvením.

Výživa a krmení

Krmení přizpůsobit obřímu formátu a pomalejšímu metabolismu. Kvalitní strava s kontrolovaným obsahem bílkovin a tuků, rozdělená do dvou až tří denních porcí. Nikdy nekrmit jednu velkou porci najednou kvůli riziku torze žaludku (viz Zdraví). Misku s vodou mít neustále k dispozici. V období růstu štěňat klíčové dodržovat doporučené krmné dávky a neuspěchat nárůst hmotnosti, což chrání vyvíjející se klouby.

Mimořádně mírný, trpělivý a láskyplný pes, který ke všem přistupuje s přátelským klidem. K dětem je tolerantní a ochranitelský, s ostatními psy i kočkami vychází bez problémů. Cizí lidi přijímá vlídně, což z něj nedělá vhodného útočného hlídače, ale jeho samotná přítomnost a velikost mají odstrašující účinek. Potřebuje blízký kontakt s rodinou a špatně snáší izolaci. Při dlouhodobé samotě může trpět separační úzkostí. Celkově působí klidným, vyrovnaným dojmem, což je jedna z jeho nejcennějších vlastností.

Dlouhá, hustá srst vyžaduje pravidelné kartáčování minimálně dvakrát až třikrát týdně, v období línání denně. Zvláštní pozornost věnovat oblastem za ušima, pod tlapkami a na hrudi, kde se tvoří zplstnatělé chuchvalce. Koupání dle potřeby, obvykle jednou za měsíc nebo po plavání v přírodních vodách. Uši kontrolovat a čistit pravidelně, protože přiléhající boltce zadržují vlhkost. Zuby čistit několikrát týdně, drápy stříhat dle potřeby. Pohyb přizpůsobit velikosti: pravidelné procházky střední intenzity, plavání je ideální aktivitou. Vyhnout se intenzivnímu cvičení v horku, protože landseer špatně snáší vysoké teploty.

Ochotný spolupracovat a učenlivý, ale bez překotné energie typické pro sportovní plemena. Trénink by měl být klidný, trpělivý a založený na pozitivním posilování. Hrubé metody jsou u tohoto citlivého obra zcela kontraproduktivní. Socializaci zahájit co nejdříve, zvláště proto, aby si štěně zvyklo na různé povrchy, prostředí a manipulaci, dokud je ještě zvladatelné. Základní poslušnost je nezbytná, protože dospělý landseer je příliš silný na to, aby ho majitel korigoval fyzicky. Vodní záchranářský výcvik je přirozenou a velmi uspokojující aktivitou pro toto plemeno.

Jako u většiny obřích plemen je délka života kratší, průměrně kolem 10 let, s maximem kolem 14 let. Torze žaludku (GDV, život ohrožující stav, kdy se žaludek rychle naplní plynem a přetočí) je hlavním akutním rizikem. Prevencí je profylaktická gastropexe (chirurgické fixování žaludku), ideálně provedená při kastraci nebo sterilizaci. Osteosarkom (zhoubný nádor kostí) je u obřích plemen obávaným onemocněním bez vyléčení. Dysplazie kyčelního a loketního kloubu jsou časté kvůli velké hmotnosti a rychlému růstu. Degenerativní myelopatie (DM, degenerativní onemocnění míchy projevující se ztrátou koordinace zadních končetin, typicky od 8 let věku) je testovatelná DNA testem. Svalová dystrofie způsobená mutací genu COL6A1 je specifická pro toto plemeno a připomíná lidskou Ullrichovu vrozenou svalovou dystrofii. Cystinurie (metabolická porucha vedoucí k tvorbě ledvinových kamenů) se vyskytuje u některých linií. Trombopatie (porucha srážlivosti krve) a maligní hypertermie (nebezpečná reakce na některé anestetické látky) jsou vzácnější komplikace. Doporučená vyšetření: RTG kyčlí a loktů, srdeční vyšetření, DNA test na DM. Před narkózou upozornit veterináře na riziko maligní hypertermie.

Vhodný pro klidné, zodpovědné majitele, kteří mají zkušenosti s obřími plemeny nebo jsou ochotni se s jejich specifiky důkladně seznámit. Potřebuje dům se zahradou; do bytu se kvůli velikosti nehodí. Ideální pro rodiny s dětmi, které hledají trpělivého a láskyplného hlídače. Není vhodný pro aktivní sportovce hledající partnera na běh nebo cyklistiku, ani pro majitele s odporem k línání a slintání. Majitel by měl počítat s vyššími náklady na krmení, veterinární péči a potřeby odpovídající obřímu formátu. Nedoporučuje se lidem, kteří tráví většinu dne mimo domov.

Landseer nese jméno po britském malíři siru Edwinu Landseerovi (1802 až 1873), který proslavil bíločerné novofundlandské psy svými obrazy, zejména dílem „A Distinguished Member of the Humane Society" z roku 1838. Původ těchto psů sahá ke kanadským rybářským psům z Newfoundlandu a Labradoru, kteří vznikli pravděpodobně křížením vodních psů s pasteveckými psy dovezenými portugalskými a baskickými rybáři. V 19. století byli bíločerní novofundlanďané v Anglii populární, ale postupně převládla černá barva. Ve 30. letech 20. století se němečtí a švýcarští chovatelé rozhodli obnovit bíločerný typ a cíleně ho šlechtili jako vyšší, lehčí a atletičtější variantu s delšími končetinami a protáhlejší hlavou. FCI uznala landseera jako samostatné plemeno pod číslem 226 se standardem publikovaným v roce 1960, s původem připsaným Německu a Švýcarsku. Anglický Kennel Club a AKC toto rozlišení neuznávají a bíločerné jedince považují za barevnou variantu novofundlandského psa. Geneticky jde o recesivní piebald alelu, takže se v jednom vrhu mohou narodit jak jednobarevná, tak bíločerná štěňata. V České republice spadá pod ČMKU, ale jde o vzácné plemeno s omezeným počtem chovatelů.