King Charles španěl

Na klínech anglických královen a králů odpočíval po staletí malý španěl s výrazně klenutou hlavičkou a velkýma tmavýma očima plnýma něhy. King Charles španěl je jedním z nejstarších anglických toy plemen a ztělesňuje ideu čistě společenského psa: klidného, tichého a bezmezně oddaného svému majiteli. Na rozdíl od svého známějšího příbuzného, kavalíra King Charles španěla, má výrazně kratší čenich, klenutější lebku a menší postavu, čímž si zachovává vzhled, jaký mu vtiskli viktoriánští chovatelé křížením s mopsy.

Vzhled

Malý, kompaktní, zavalitý pes s charakteristicky klenutou hlavou. Hmotnost se pohybuje od 3,6 do 6,3 kg, výška přibližně 23 až 28 cm. Lebka je středně velká, výrazně klenutá a plná nad očima, s dobře definovaným stopem. Čenich je čtvercový, široký, hluboký a výrazně obrácený vzhůru. Nos je černý s velkými, otevřenými nozdrami. Oči jsou velké, tmavé, posazené přímo vpřed, s jemným, laskavým výrazem. Ústa jsou lemována černou kůží. Uši jsou nízko nasazená, visí zcela při tvářích, jsou velmi dlouhá s bohatými praporci. Srst je dlouhá, hedvábná a rovná, s přípustným lehkým vlněním, nikdy však kudrnatá. Bohaté praporce na uších, končetinách a ocase. Standard uznává čtyři zbarvení: King Charles (černá s pálením), Prince Charles (trikolorní), blenheim (kaštanově červená na bílém podkladu s typickou „penízkovitou" skvrnou na temeni) a ruby (celistvě kaštanová). Ocas je dobře osrstěný, nošený pod úrovní hřbetu, přirozený krátký ocas i zalomený ocas jsou tolerovány.

Vlastnosti a využití

King Charles španěl je par excellence klínový pes, vyšlechtěný výhradně ke společnosti člověka. Patří k nejtišším toy plemenům a je předurčen pro klidný život ve společnosti svého majitele. Přestože si zachovává zbytkové lovecké instinkty španělů, jeho drobná a křehká stavba ho činí nevhodným pro jakýkoli fyzický sport. Díky stabilnímu temperamentu se úspěšně uplatňuje jako terapeutický pes v nemocnicích a domovech seniorů. Jako hlídač je zcela nevhodný, protože většinu lidí vítá přátelsky.

Podobná plemena

Od kavalíra King Charles španěla (FCI 136) se liší výrazně kratším čenichem, klenutější lebkou, níže nasazenými ušima a menší velikostí (3,6 až 6,3 kg vs. 5,4 až 8 kg). Kavalír má plošší lebku a delší čenich, čímž připomíná původní typ z doby Karla II. Japonský chin (FCI 206) je podobné velikosti a sdílí placatý čenich, ale má odlišnou strukturu srsti a vzpřímenější postoj. Pekingský palácový pes (FCI 207) je ještě plošší v obličeji a má výrazně odlišný typ srsti a pohyb.

Výživa a krmení

Jako velmi malé plemeno s brachycefalní stavbou hlavy vyžaduje krmivo přizpůsobené malým čelistem, ideálně granule menší velikosti nebo mokré krmivo. Denní dávku rozdělit na dvě až tři porce. Díky nízké energetické potřebě má sklon k obezitě, proto je třeba pečlivě kontrolovat porce a pamlsky. Kvůli krátkému čenichu může mít potíže s příjmem potravy z hlubších misek, proto jsou vhodné mělké, široké misky.

Jemný, klidný a hluboce přítulný pes, který je šťastný na klíně svého majitele. Patří k nejtišším toy plemenům a štěká jen minimálně. Ke všem členům rodiny se chová láskyplně, s dětmi vychází dobře, ale netoleruje hrubé zacházení. Cizí lidi přijímá většinou přátelsky, což z něj činí naprosto nevhodného hlídače. S jinými psy i kočkami vychází bez problémů. Samotu snáší velmi špatně a při delším odloučení trpí úzkostí. Je zdrženlivý a důstojný, nikdy agresivní ani nervózní. Preferuje klidné prostředí bez nadměrného hluku a chaosu.

Hedvábná srst vyžaduje pravidelné kartáčování dvakrát až třikrát týdně, aby se zamezilo plstnatění, zejména za ušima a na prapcích. Koupání jednou za měsíc nebo podle potřeby. Obličejové záhyby kolem krátkého čenichu čistit pravidelně vlhkým hadříkem, aby se předešlo kožním infekcím. Uši jsou náchylné k zánětům kvůli dlouhým, přiléhavým boltcům, proto je třeba je kontrolovat a čistit pravidelně. Zuby čistit několikrát týdně. Oči kontrolovat denně kvůli případnému nadměrnému slzení. Pohybové nároky jsou nízké: krátké procházky a hra v interiéru stačí. Jako brachycefalní plemeno je citlivý na horko a nesmí být vystaven vysokým teplotám nebo nadměrné fyzické zátěži. Ideální prostředí je byt s klimatizací v létě.

Inteligentní a vnímavý, ale bez ambicí na soutěžní výkony. Základní poslušnost zvládá bez problémů díky touze zavděčit se. Reaguje výhradně na jemné, pozitivní metody, tvrdé korekce ho vystraší a povedou ke ztrátě důvěry. Není typickým kandidátem na agility nebo náročné kynologické disciplíny, ale může se uplatnit jako terapeutický pes díky svému klidnému a přátelskému temperamentu. Klíčovým tréninkovým úkolem je zvládnutí samoty, protože sklon k separační úzkosti vyžaduje postupné zvykání od štěněcího věku.

Jako brachycefalní plemeno (s plochým obličejem) je zatíženo řadou zdravotních problémů souvisejících se stavbou hlavy. Zúžené dýchací cesty zvyšují citlivost na anestezii, omezují schopnost cvičení a zvyšují riziko úpalu (přehřátí organismu). Degenerativní onemocnění mitrální chlopně (MVD, postupné zhoršování funkce chlopně mezi levou síní a komorou) je časté, plemeno se umístilo na 7. nejhorším místě ze 105 plemen v průzkumu OFA. Otevřená tepenná dučej (patent ductus arteriosus, přetrvávající spojení mezi plicnicí a aortou) je dalším srdečním rizikem. Oční problémy zahrnují kataraktu (šedý zákal), dystrofii rohovky, distichiázu (nadpočetné řasy dráždicí oko), entropion (vtočení víčka) a mikroftalmii (nedostatečně vyvinuté oční bulvy). Luxace čéšky (vyklouznutí kolenní čéšky) postihuje přibližně 4 % jedinců. Mezi další problémy patří cukrovka, rozštěp patra, pupeční kýla, otevřená fontanela (nezarostlý otvor v lebce) a hydrocefalus (hromadění mozkomíšního moku v lebce).

Ideální společník pro klidné domácnosti, seniory a jednotlivce hledající tichého, přítulného psa bez velkých pohybových nároků. Vhodný i pro mírně pokročilé začátečníky, kteří jsou ochotni věnovat pozornost zdravotním specifikům brachycefalního plemene. Výborně se hodí do bytu. Není vhodný pro rodiny s velmi malými dětmi, které by s ním mohly zacházet hrubě. Soužití s jinými zvířaty je bezproblémové. Před pořízením je třeba počítat s potenciálně vyššími veterinárními náklady souvisejícími se zdravotními problémy brachycefalních plemen. Plemeno je ve Velké Británii od roku 2003 na seznamu ohrožených domácích plemen (Vulnerable Native Breed) s pouhými 199 registracemi v roce 2010, proto je nalezení odpovědného chovatele náročnější.

Malí španělé doprovázeli anglickou šlechtu od 16. století, přičemž jejich původ sahá pravděpodobně do východní Asie, odkud se dostali do Evropy obchodními cestami. Královský status získali za vlády Marie I. Tudorovny (1553 až 1558), ale své jméno nesou po Karlu II. Stuartovském (vládl 1660 až 1685), který se svými španěly trávil veškerý čas a údajně je nosil i na státní radu. V 19. století se módní preference posunuly k plošším obličejům a kulatějším hlavám, čehož bylo dosaženo křížením s mopsy a japonskými chiny. V roce 1903 Kennel Club sloučil čtyři dosud samostatné varietní plemene (King James, Prince Charles, Blenheim a Ruby) do jednoho pod názvem King Charles Spaniel. AKC ho registroval v roce 1904 pod názvem English Toy Spaniel. V roce 1926 americký kynolog Roswell Eldridge podnítil záchranný chov původního typu s delším čenichem, z čehož vzešel kavalír King Charles španěl (uznán 1945) jako samostatné plemeno. Od té doby kavalír svou popularitou King Charles španěla zcela zastínil. V roce 2010 bylo v Británii registrováno 8 154 štěňat kavalíra oproti pouhým 199 King Charles španělům. Mezi slavné majitele patřily královna Viktorie (pes Dash), velkokněžna Anastázie Nikolajevna a královna Alžběta II.