Italský chrtík

Prototyp rafinovanosti a elegance mezi psy, miniaturní chrt s historií sahající do starověku a dlouhou tradicí na dvorech evropských panovníků. Italský chrtík spojuje atletickou siluetu chrta s oddanou a přítulnou povahou společenského psa, čímž vytváří jedinečnou kombinaci gracility a srdečnosti.

Vzhled

Štíhlý, jemně stavěný miniaturní chrt, jehož tělo se vpisuje do čtverce (délka se rovná nebo jen nepatrně převyšuje výšku v kohoutku). Výška u obou pohlaví činí 32 až 38 cm, hmotnost nepřesahuje 5 kg. Hlava je protáhlá a úzká, lebka plochá s paralelními osami. Čenich je špičatý, nos tmavý. Oči jsou velké, kulaté, výrazné, tmavé. Uši jsou nasazené velmi vysoko, malé, s jemnou chrupavkou, složené dozadu na šíji; v pozornosti se zvedají do charakteristické „vrtulkové" polohy. Krk je dlouhý, elegantně klenutý. Hrudník je úzký a hluboký, břicho výrazně vtažené v typické chrtí linii. Končetiny jsou dlouhé, velmi jemné kostry. Ocas je nasazený nízko, jemný a zužující se, nesený nízko s rovnou první polovinou a zahnutou druhou, dosahuje úrovně patního kloubu. Srst je krátká, hedvábná a jemná po celém těle, bez jakýchkoli praporců. Zbarvení je jednobarevné: černé, šedé nebo isabella (světle béžové až plavé) ve všech odstínech; bílá je přípustná pouze na hrudi a tlapách.

Vlastnosti a využití

FCI standard řadí italského chrtíka mezi dostihové psy, historicky byl využíván k lovu zajíce a králíka a dokáže vyvinout rychlost až 60 km/h. Dnes je ale téměř výhradně společenským psem a rodinným mazlíčkem. FCI ho charakterizuje jako živého, přítulného a poddajného. Je to mimořádně vnímavý a citlivý pes, který intenzivně reaguje na emoce svého majitele. Miluje teplo a pohodlí, s oblibou se zahrabává pod deky a vyhledává kontakt s lidským tělem. Přes svou jemnou stavbu je překvapivě atletický a dokáže excelovat v lure coursingu a agility.

Podobná plemena

Vipet (whippet, FCI č. 162) je nejčastěji zaměňovaným plemenem, ale je výrazně větší (44 až 51 cm) a robustnější. Greyhound je další příbuzný chrt, avšak dosahuje výšky až 76 cm a je mnohem mohutnější. Azavak je africký chrt podobné elegance, ale vyšší, se svalnatější stavbou a kratší srstí na břiše. Španělský galgo sdílí chrtí siluetu, ale je podstatně větší a liší se strukturou srsti.

Výživa a krmení

Jako miniaturní plemeno s rychlým metabolismem vyžaduje kvalitní krmivo s vyšším obsahem bílkovin přizpůsobené drobným plemenům. Denní dávka suchého krmiva činí přibližně 60 až 100 g rozděleného do dvou porcí. Kvůli silné náchylnosti k zubním problémům je vhodné zařadit suché krmivo nebo dentální pamlsky podporující čistotu zubů. Pozor na nadváhu, která by zatěžovala jemné kosti a klouby. Čerstvá voda musí být k dispozici neustále.

Mimořádně přítulný a oddaný pes, který touží po neustálém kontaktu se svým člověkem. Rád se tulí, zahrabává pod deky a usíná v náručí. Je živý a hravý, s krátkými výbuchy energie střídanými dlouhým odpočinkem na teplém místě. K cizím lidem se chová přátelsky, byť může být zpočátku mírně ostýchavý. S ostatními psy vychází dobře, zvláště s chrtími plemeny a psy podobné velikosti. S kočkami se zpravidla snáší bez problémů. Pro rodiny s malými dětmi není vhodný kvůli extrémní křehkosti kostí, nikoliv kvůli povaze. Špatně snáší samotu a při dlouhém odloučení může trpět separační úzkostí. Citlivě reaguje na hlasité prostředí a konflikty v domácnosti.

Krátká, hedvábná srst vyžaduje minimální údržbu. Kartáčování měkkou rukavicí jednou týdně postačuje. Koupání jen výjimečně podle potřeby. Plemeno je velmi citlivé na chlad a vlhko, v chladných měsících potřebuje oblečení na procházky. Největší nároky klade péče o zuby: pravidelné čištění nejlépe denně je naprosto nezbytné, protože plemeno je mimořádně náchylné k tvorbě zubního kamene, paradontóze a předčasnému vypadávání zubů. Drápy je třeba pravidelně zkracovat. Uši kontrolovat týdně.

Inteligentní a vnímavý pes, který se učí rychle, ale vyžaduje jemný a trpělivý přístup. Na tvrdé metody a zvýšený hlas reaguje stažením se a ztrátou důvěry. Pozitivní posilování pochvalou a pamlsky přináší nejlepší výsledky. Nácvik čistotnosti bývá jednou z největších výzev: malý močový měchýř a nechuť k nepříznivému počasí vyžadují trpělivost, častý přístup ven a případně využití toaletních podložek v chladných měsících. Socializace od štěněcího věku je důležitá, aby se přirozená citlivost nerozvinula v bázlivost. Překvapivě dobře se uplatňuje v lure coursingu, agility a coursing ability testech.

Dlouhověké plemeno s mediánem dožití kolem 14 let a rozmezím 12 až 15 let. Nejcharakterističtějším zdravotním rizikem jsou zlomeniny končetin: jemná kostní struktura činí dlouhé kosti nohou mimořádně náchylné k frakturám, zejména u štěňat a mladých psů do 2 let věku, kdy kosti ještě nejsou plně mineralizované. Z očních onemocnění se vyskytuje progresivní atrofie sítnice (PRA, postupný rozpad fotoreceptorů vedoucí k oslepnutí), katarakta (šedý zákal) a glaukom. Luxace pately (vykloubení čéšky) je častá u malých plemen. Legg-Calvé-Perthesova choroba (odumírání hlavice stehenní kosti) postihuje mladé jedince. Dále se může objevit idiopatická epilepsie, hypotyreóza (snížená funkce štítné žlázy), von Willebrandova choroba (porucha srážení krve) a kryptorchismus (nesestoupení varlat). Specifickým problémem je alopecie ze zředění barvy (color dilution alopecia, CDA), postihující jedince s modrým nebo bledě plavým zbarvením, projevující se postupným řídnutím až ztrátou srsti. Zubní onemocnění (paradontóza, zubní kaz, ztráta zubů) patří k nejčastějším problémům celého plemene. Doporučuje se testování na oči, patelu a von Willebrandovu chorobu.

Ideální společník pro jednotlivce, páry a seniory, kteří hledají přítulného a elegantního psa do bytu. Výborně se přizpůsobí životu i v malém bytě. Není vhodný pro rodiny s malými dětmi nebo batolaty kvůli extrémní křehkosti kostí: neopatrné zacházení, pád z náručí nebo hrubší hra mohou vést ke zlomeninám. Majitel musí počítat s citlivostí na chlad (oblečení na procházky je nezbytnost, nikoliv módní doplněk) a s vysokými nároky na zubní hygienu. Není vhodný pro majitele, kteří tráví většinu dne mimo domov, protože špatně snáší samotu. Soužití s druhým italským chrtíkem nebo jiným malým psem pomáhá zmírnit separační úzkost.

Miniaturní chrti se na uměleckých dílech objevují již ve starověkém Egyptě a Římě, kde byli oblíbenci vyšších vrstev. Na území dnešní Itálie se plemeno ustálilo a získalo svou charakteristickou formu během renesance, kdy se stalo neodmyslitelným společníkem na panovnických dvorech. Mezi slavné majitele patřili Fridrich II. Štaufský, rodina Medici, francouzští králové Ludvík XI. až XIV., pruský král Fridrich Veliký, ruská carevna Kateřina Veliká a britská královna Viktorie. Umělci jako Giotto, Sassetta a Tiepolo zachytili italské chrtíky na svých obrazech; v Muzejích Vatikánu se nachází římská socha z 2. století zobrazující tohoto chrta. Do Británie dorazilo plemeno v 19. století, v roce 1874 jich bylo registrováno čtyřicet. Americký AKC začal plemeno registrovat v roce 1886. Obě světové války populaci vážně zasáhly, zejména ve druhé světové válce plemeno v Evropě téměř vyhynulo. Obnova začala v 50. letech 20. století díky chovatelům v Itálii, Francii a Německu s využitím amerických importů. FCI plemeno definitivně uznala v říjnu 1956.