Hovawart

Středověké německé dvorní psy připomínající dnešního hovawarta zmiňují právnické spisy již ze 13. století. Plemeno, jehož název doslova znamená „strážce dvora", patří k nejstarším doloženým hlídacím plemenům v Evropě a svou moderní podobu získalo díky pečlivé rekonstrukci ve 20. století.

Vzhled

Mohutný, středně velký až velký pracovní pes mírně obdélníkového formátu, kdy délka těla tvoří 110 až 115 % kohoutí výšky. Psi dosahují výšky 63 až 70 cm, feny 58 až 65 cm; hmotnost se pohybuje od 30 do 45 kg. Hlava má rovný nosní hřbet, přičemž délka čenichu přibližně odpovídá délce mozkovny. Oči jsou oválné, tmavě až středně hnědé. Uši trojúhelníkové, visící, dosahují ke koutku tlamy. Chrup je úplný (42 zubů) s nůžkovým skusem. Hrudník je široký a hluboký, hřbet rovný a pevný. Ocas je bohatě osrstěný, sahá pod patu hlezenního kloubu. Srst je dlouhá, lehce zvlněná a přiléhavá s minimální podsadou; na hrudi, břiše a zadní straně končetin je výrazně delší, na hlavě a přední straně končetin kratší. Zbarvení existuje ve třech variantách: černá se zlatými znaky (nad očima, po stranách čenichu, na hrudi, končetinách a pod ocasem), celočerná a plavá. Drobné bílé skvrny na hrudi a světlejší chlupy na špičkách prstů jsou přípustné.

Vlastnosti a využití

Všestranný pracovní pes s přirozeným ochranitelským instinktem, sebejistotou a výbornou odolností vůči stresu. Standard FCI vyzdvihuje jeho laskavou a vyrovnanou povahu, vynikající čich a schopnost stopování. V praxi se uplatňuje jako hlídací pes, záchranářský pes, pes pro vyhledávání osob i jako služební pes. Ke své rodině je hluboce oddaný a loajální, vůči cizím přirozeně ostražitý, nikoli však bezdůvodně agresivní. Dospívá pomaleji než většina plemen, hravé štěněcí chování si udržuje přibližně do dvou let věku. Vyžaduje důsledného majitele, který mu jasně vymezí pravidla.

Podobná plemena

Leonberger je mohutný horský pes podobného vzrůstu, ale s výrazně masivnější stavbou a přátelštější povahou vůči cizím. Bernský salašnický pes sdílí s hovawartem trikolorní zbarvení (v černozlaté variantě), ale je těžší a méně athletický. Kuvasz, který byl jedním z plemen použitých při rekonstrukci hovawarta, je větší, výhradně bílý a s výraznějším hlídacím instinktem. Hladkosrstý retrívr připomíná hovawarta v plavé i černé variantě tělesným formátem a elegantní siluetou, ale je to lovecký pes s zcela odlišným temperamentem.

Výživa a krmení

Jako velký aktivní pes potřebuje kvalitní stravu s dostatečným obsahem bílkovin a přiměřeným podílem tuků. Denní dávka suchého krmiva se pohybuje přibližně kolem 350 až 500 g rozděleného do dvou porcí v závislosti na hmotnosti a aktivitě. Kvůli náchylnosti k torzi žaludku (GDV, gastric dilatation-volvulus) je důležité krmit menšími porcemi a vyhnout se fyzické zátěži bezprostředně po jídle. Při intenzivním pracovním nasazení je třeba energetický příjem adekvátně navýšit. Čerstvá voda musí být k dispozici po celý den.

Sebejistý, klidný a vyrovnaný pes s hlubokým poutem ke své rodině. Ke svým lidem je přítulný a oddaný, rád je doprovází při všech činnostech a potřebuje jejich blízkost. Vůči cizím je přirozeně ostražitý a rezervovaný, ale při správné socializaci nikdy bezdůvodně agresivní. S dětmi vychází dobře, je k nim trpělivý a ochranitelský, ale kvůli své velikosti a živelnosti vyžaduje dohled při kontaktu s menšími dětmi. S ostatními psy se snáší bez problémů, pokud je na ně zvyklý od štěněcího věku. Zřídkakdy přehnaně štěká, ale při podezřelé situaci se spolehlivě ozve. Dospívá psychicky pomaleji a hravou, štěněcí energii si uchovává přibližně do dvou let.

Dlouhá srst s minimální podsadou vyžaduje kartáčování dvakrát až třikrát týdně. V období sezónního línání na jaře a na podzim je třeba kartáčovat častěji, aby se předešlo zacuchání a hromadění volných chlupů. Koupání přibližně jednou za šest týdnů nebo podle potřeby. Uši kontrolovat jednou týdně a čistit jednou měsíčně, aby se předešlo infekcím. Zuby čistit ideálně denně, minimálně dvakrát týdně. Drápy zkracovat každé tři až čtyři týdny, pokud se nebrousí přirozeně při pohybu.

Inteligentní a pracovitý pes, ale s výraznou samostatností a pomalým psychickým dospíváním, což vyžaduje trpělivost a zkušenosti. Tvrdé a nátlakové metody jsou zcela nevhodné a vedou ke ztrátě důvěry. Pozitivní posilování kombinované s důsledností a jasnou strukturou přináší nejlepší výsledky. Socializace od štěněcího věku je nezbytná, aby se přirozená ostražitost vůči cizím nestala problematickou. Vyniká ve stopování, vyhledávání osob (mantrailing), obedienci a rallyobedienci. Pro agility je méně vhodný kvůli své velikosti a stavbě. Přivolání je třeba důsledně budovat, protože hovawart má vlastní hlavu a při rozhodování zvažuje, zda povel dává smysl.

Celkově robustní a odolné plemeno s průměrnou délkou života 10 až 14 let. Výskyt dysplazie kyčelního kloubu (abnormální vývoj kloubní jamky) je u hovawartů poměrně nízký, pod 5 %, díky přísnému chovatelskému programu. Závažnějším rizikem je degenerativní myelopatie (DM, progresivní onemocnění míchy spojené s mutací genu SOD1), na kterou existuje DNA test. Dále se mohou vyskytnout hypotyreóza (snížená funkce štítné žlázy), dilatační kardiomyopatie (DCM, onemocnění srdečního svalu vedoucí k oslabení čerpací funkce srdce), torze žaludku (GDV, náhlé přetočení žaludku typické pro hlubokohrudé psy) a osteochondritis dissecans (OCD, porucha vývoje kloubní chrupavky, zejména v loktech). Ojediněle se objevuje sebostatická adenitida (zánětlivé onemocnění mazových žláz). Zodpovědní chovatelé testují rodiče na kyčle, lokty, DM a funkci štítné žlázy.

Hovawart je pes pro zkušeného, aktivního majitele, který mu nabídne jasné vedení, dostatek pohybu a smysluplnou práci. Ideální je dům se zahradou, nejlépe s bezpečně oploceným pozemkem. Pro byt ve městě je zcela nevhodný. Denně potřebuje minimálně hodinu až dvě hodin intenzivního pohybu zahrnujícího procházky, volný běh a mentální práci. Pro začátečníky v kynologii není vhodný kvůli pomalému dospívání, samostatnosti a potřebě důsledného, ale laskavého vedení. Rodiny se staršími dětmi, které chápou zacházení s velkým psem, jsou ideálními majiteli. Prospívá tam, kde má jasně definovanou roli a kde je plnohodnotným členem rodiny.

První zmínky o psech nesoucích jméno hovawart (ze staroněmeckého „Hof" = dvůr a „warten" = hlídat) se objevují v právnických sbornících Sachsenspiegel a Schwabenspiegel kolem roku 1280. Středověcí dvorní psi sloužili jako strážci statků a hospodářství a byli vysoce ceněni, o čemž svědčí i vysoké pokuty za jejich krádež zakotvené v tehdejším právu. Na přelomu 19. a 20. století bylo původní plemeno prakticky vytlačeno novějšími plemeny, zejména německým ovčákem. Kolem roku 1915 zahájil zoolog Kurt Friedrich König spolu se svým otcem Bertramem systematickou rekonstrukci plemene. Hledali typově podobné psy v odlehlých horských oblastech a křížili je s leonbergery, německými ovčáky, novofundlandskými psy, kuvaszem a bernským salašnickým psem. První vrh z obnoveného chovu byl zapsán do plemenné knihy v roce 1922 a ve stejném roce vznikl první chovatelský spolek v Thale. V roce 1936 byla založena plemenná kniha a o rok později, v roce 1937, plemeno oficiálně uznal německý kennel klub i FCI. Druhá světová válka populaci značně zdecimovala. V roce 1947 Otto Schramm založil nový chovatelský spolek Rassezuchtverein für Hovawart-Hunde Coburg a obnovil chov. V roce 1964 byl hovawart v Německu uznán jako sedmé pracovní plemeno. Do tehdejšího Československa se dostal 10. března 1986, kdy se v chovatelské stanici „z Páralovy zahrady" Luďka Nováka narodil první vrh. Samostatný Hovawart klub ČR byl založen 31. března 1990.