Havanský psík

Z karibského ostrova Kuba pochází jedno z nejokouzlujících společenských plemen, které si svou veselou povahou a přizpůsobivostí získalo srdce chovatelů po celém světě. FCI standard ho vystihuje jako „výjimečně bystrého" psa s láskyplnou a veselou povahou, který je přívětivý, okouzlující, hravý a trochu klaun. Za sebou má dramatickou historii: po kubánské revoluci téměř vyhynul a svůj návrat na výsluní zahájil z pouhých jedenácti jedinců v USA.

Vzhled

Drobný, ale robustně stavěný nízkonohý psík s bohatou, splývavou srstí a pružným, živým pohybem. FCI standard uvádí ideální výšku 23 až 27 cm s tolerancí 21 až 29 cm; AKC udává hmotnost 3 až 6 kg (7 až 13 liber). Tělo je mírně obdélníkového formátu s poměrem délky k výšce 4:3. Hlava je středně široká, délka čenichu se rovná vzdálenosti od stopu (přechodu čela v čenichovou partii) k týlnímu hrbolu. Oči jsou velké, mandlového tvaru, tmavě hnědé, s živým a laskavým výrazem; u čokoládově zbarvených jedinců mohou být světlejší. Uši jsou středně vysoko nasazené, visící, pokryté dlouhou srstí. Ocas je nesen vysoko, zakroucený nad zády nebo na stranu, zdobený bohatou, splývavou srstí. Srst dosahuje délky 12 až 18 cm u dospělého psa, je měkká, rovná nebo vlnitá, případně tvoří kudrnaté prameny; standard výslovně zakazuje stříhání a tvarování (s výjimkou úpravy na tlapkách a mírné úpravy na čele). Zbarvení je rozmanité: plavé ve všech odstínech (s lehkým nádechem černé), černé, havana hnědé, tabákové, červenohnědé; čistě bílé zbarvení je podle standardu vzácné. Povoleny jsou skvrny v uvedených barvách a znaky tan ve všech odstínech. Mezi pohlavími není výrazný velikostní rozdíl.

Vlastnosti a využití

FCI standard popisuje havanského psíka jako výjimečně bystrého, snadno cvičitelného hlásného psa s láskyplnou a veselou povahou. Je přívětivý, okouzlující, hravý a má přirozený talent pro pobavení svého okolí. Děti miluje a dokáže si s nimi hrát neúnavně. V moderní kynologii se uplatňuje také jako terapeutický pes, asistenční pes a dokonce jako detekční pes, což svědčí o jeho všestranné inteligenci. Přes svou malou velikost je překvapivě robustní a atletický, v agility dokáže úspěšně konkurovat větším plemenům. Největší slabinou je neschopnost snášet samotu.

Podobná plemena

Bišonek (bichon frisé) je nejbližší příbuzný, ale liší se výhradně bílým zbarvením a hustě kudrnatou srstí, zatímco havanský psík má rozmanitější barvy a srst vlnitou až rovnou. Maltézský psík je dalším členem bišonkovité rodiny, avšak s čistě bílou, hedvábně rovnou srstí a drobnější stavbou. Boloňský psík má kompaktnější tělo a výhradně bílou, chomáčkovitou srst. Coton de Tuléar z Madagaskaru je povahou havanovi nejpodobnější a sdílí s ním veselou, hravou povahu, ale je převážně bílý a jeho srst připomíná texturu bavlny.

Výživa a krmení

Jako malé plemeno s rychlým metabolismem potřebuje havanský psík kvalitní krmivo přizpůsobené drobným plemenům, s vyšším obsahem bílkovin a odpovídající velikostí granulí. Denní dávka suchého krmiva činí přibližně 80 až 120 g rozdělená do dvou porcí. Kvůli náchylnosti k zubním problémům, typické pro malá plemena, je vhodné zařadit suché krmivo nebo dentální pamlsky, které podporují čistotu chrupu. Pozor na nadváhu, která by nadměrně zatěžovala drobné klouby a kolena. Čerstvá voda musí být k dispozici po celý den.

Přítulný, veselý a neuvěřitelně společenský pes, který doslova rozkvétá v blízkosti svých lidí. Standard ho trefně označuje za „okouzlujícího, hravého a trochu klauna" a přesně tak se v rodině chová. S dětmi je trpělivý a neúnavně hravý, s dalšími zvířaty včetně koček vychází bez problémů. Na cizí lidi reaguje přátelsky a otevřeně. Největší slabinou je neschopnost snášet samotu: při dlouhém odloučení od rodiny může rozvinout separační úzkost projevující se štěkáním, destrukcí nebo nečistotností. Potřebuje být součástí dění a zapojený do rodinného života, nejlépe tam, kde je doma vždy někdo přítomen.

Bohatá, dlouhá srst vyžaduje pravidelnou a pečlivou údržbu. Kartáčování minimálně čtyřikrát týdně, ideálně denně, je nezbytné k prevenci zacuchání a tvorby plstnatců. Koupání přibližně jednou za dva až tři týdny s použitím šamponu pro dlouhosrsté psy. FCI standard zakazuje stříhání a tvarování srsti (s výjimkou úpravy na tlapkách a čele), ale v praxi mnoho majitelů neshow psů volí krátký střih, který péči výrazně zjednodušuje. Oči je třeba denně kontrolovat a otírat, aby nedocházelo ke slzným skvrnám. Zuby vyžadují pravidelné čištění, nejlépe denně, kvůli zvýšenému riziku zubního kamene u malých plemen. Uši kontrolovat a čistit týdně. Pohybové nároky jsou mírné: stačí přibližně 30 minut denně rozložených do kratších procházek a her.

Díky výjimečné inteligenci a touze zavděčit se patří havanský psík k nejlépe cvičitelným malým plemenům. Standard ho přímo označuje za „výjimečně bystrého" a „snadno cvičitelného jako hlásného psa". Reaguje skvěle na pozitivní posilování, pochvalu a pamlsky. Učí se rychle nové povely i triky a v agility dokáže překvapivě dobře konkurovat větším plemenům. Jediným úskalím může být nácvik čistotnosti, protože malá plemena mají menší močový měchýř a potřebují častější venčení; trpělivost a důslednost s častými krátkými výběhy ven přináší nejlepší výsledky. Raná socializace je důležitá, i když havanský psík je od přírody otevřený a přátelský. Sklon ke štěkání lze zvládnout důsledným tréninkem od štěněcího věku.

Dlouhověké plemeno s průměrnou délkou života 14 až 16 let, ale s řadou dědičných onemocnění, na která je třeba testovat rodiče. Havanese Club of America uvádí tyto hlavní problémy: katarakta (šedý zákal, nejčastější oční onemocnění plemene, doporučeno každoroční CAER vyšetření očí), luxace pately (vykloubení čéšky, časté u malých plemen), Legg-Calvé-Perthesova choroba (odumírání hlavice stehenní kosti, postihuje štěňata ve věku 5 až 12 měsíců, obvykle vyžaduje chirurgický zákrok), portosystémový zkrat (liver shunt, abnormální cévní spojka obcházející játra, způsobující hromadění toxinů s projevy nechutenství, letargie, dezorientace až křečí), cherry eye (výhřez žlázy třetího víčka) a chondrodysplazie (vývojová porucha kostry způsobující zkrácení a zakřivení končetin, u havanských psíků poměrně rozšířená). Dále se mohou vyskytnout dysplazie kyčelního kloubu a progresivní atrofie sítnice (PRA, postupný rozpad fotoreceptorů). Zodpovědní chovatelé testují rodiče na oči, kolena, kyčle a srdce.

Ideální společník pro široké spektrum majitelů: rodiny s dětmi, seniory, jednotlivce i páry, začátečníky v kynologii i zkušené chovatele. Výborně se přizpůsobí životu v bytě i v domě, nevyžaduje zahradu ani intenzivní fyzickou zátěž. Klíčovou podmínkou je dostatek společnosti, protože tento pes opravdu nesnáší samotu. Není vhodný pro lidi, kteří tráví většinu dne mimo domov, pokud si nemohou psa vzít s sebou nebo nemají dalšího společníka pro svého psíka. Péče o srst vyžaduje pravidelný čas a ochotu investovat do každodenního kartáčování, případně do pravidelných návštěv salonu, pokud se majitel rozhodne pro krátký střih. Vzhledem k počtu dědičných onemocnění je obzvláště důležité vybírat štěně od chovatele, který důsledně testuje zdraví rodičů.

Předkové havanského psíka připluli na Kubu se španělskými kolonizátory a italskými obchodníky, kteří s sebou přivezli malé bišonkovité psy typu bichon tenerife. Na ostrově se z nich vyvinul blanquito de la Habana (malý bílý havanský pes), dnes již vyhynulé plemeno, ze kterého křížením s dalšími bišonkovitými psy vznikl havanský psík v současné podobě. Na Kubě se stal oblíbencem aristokracie a zámožných rodin. Kubánská revoluce v roce 1959 znamenala pro plemeno téměř zánik: většina chovatelů emigrovala a své psy s sebou vzít nemohla. Pouze jedenáct jedinců se dostalo do Spojených států, kde se stali základem celé moderní populace. Americký AKC plemeno oficiálně uznal v roce 1996. Dnes je havanský psík jedním z nejpopulárnějších společenských plemen a v USA se pravidelně umísťuje mezi 25 nejoblíbenějšími. FCI ho vede pod standardem č. 250 s datem publikace 31. 10. 2016.