Belgický grifonek

Belgický grifonek (grifonek belgický, francouzsky griffon belge) je malé belgické společenské plemeno, které vzniklo z drobných hrubosrstých stájových psů zvaných smousje, hubících kdysi krysy ve stájích okolo Bruselu. Patří do trojice velmi příbuzných grifonků: belgický grifonek je hrubosrstý a černý nebo černý s pálením, bruselský grifonek je hrubosrstý a červený a brabantík je hladkosrstý. Všechny tři sdílejí jeden standard i historii, běžně se mezi sebou kříží a v jednom vrhu se mohou objevit i všechny varianty. Belgický grifonek je chytrý, veselý a ostražitý pejsek s nezaměnitelnou vousatou hlavou a klaunským výrazem, který se nesmírně upne na svou rodinu.

Vzhled

Jde o malého, ale silného a zavalitého psa téměř čtvercového rámce, u kterého je délka těla zhruba stejná jako kohoutková výška. Nejcharakterističtější a nejnápadnější částí je poměrně velká, střapatá hlava s bohatým vousem a knírem a delší srstí nad očima, která tvoří obočí; výraz bývá přirovnáván ke klaunovi. Obličej je krátký a plochý (brachycefalický), s širokou, zaoblenou lebkou a klenutým čelem. Nos je černý, široký a posazený tak, že je z profilu v jedné rovině s bradou a čelem. Typický je předkus, kdy spodní čelist vybíhá před horní; zuby ani jazyk přitom nemají být vidět. Oči jsou velké, kulaté a tmavé. Uši jsou malé, vysoko nasazené, přirozeně polovztyčené a klopené dopředu. Ocas je nesen vysoko. Srst je hrubá, drsná a mírně vlnitá (nikdy kudrnatá), s podsadou, a trimuje se. Belgický grifonek je černý nebo černý s pálením. Kohoutková výška bývá zhruba 22 až 28 cm, hmotnost 3,5 až 6 kg.

Vlastnosti a využití

Přestože jméno svádí k lovu, grifonci vývojově patří mezi pinče, ne mezi lovecké griffony. Původně to byli stájoví psi, kteří hubili hlodavce a hlídali koně a kočáry; belgický grifonek si díky své roztomilosti a bystrosti brzy našel cestu i do šlechtických salonů a proslavil se mimo jiné coby oblíbenec belgické královny. Dnes je z něj hlavně společník a malý hlídač: je nebojácný a ostražitý, takže spolehlivě ohlásí návštěvu, ale štěká spíš tiše a nenápadně. Je přizpůsobivý, takže se hodí aktivním lidem stejně jako pohodářům, do bytu i pro seniory, a díky velikosti i povaze se dá snadno brát s sebou i na cesty.

Podobná plemena

Nejsnáze zaměníte belgického grifonka s jeho dvěma sourozeneckými plemeny: bruselský grifonek je hrubosrstý jako on, ale červený, kdežto brabantík má srst krátkou a hladkou. Právě zbarvení a typ srsti jsou hlavním rozdílem mezi trojicí, která jinak sdílí standard i původ. Vzhledem i příbuzností má grifonek blízko k opičímu pinčovi, který je rovněž malý, tmavý a střapatý, jen bez pálení a jiného rázu. Plochý obličej a předkus mu dal ve šlechtění mops, se kterým ho ale spolehlivě odliší drsná srst a vousatá hlava.

Výživa a krmení

Toto plemeno má sklon k obezitě, proto je u něj zásadní hlídat porce i kondici a nepřekrmovat ho; každodenní kontakt totiž pozvolný nárůst hmotnosti snadno zamaskuje, takže se vyplatí psa čas od času zvážit. Vhodné je kvalitní krmivo pro malá plemena, přizpůsobené jeho věku a aktivitě, s pamlsky podávanými s mírou. Vzhledem k vousaté tlamičce je dobré po krmení zkontrolovat a případně očistit vous, ve kterém se drží zbytky potravy. U plochého obličeje se hodí i vhodný tvar granulí, aby se psovi lépe nabíraly.

Povahou je to chytrý, veselý, zvědavý a temperamentní pejsek, který je zároveň vyrovnaný, hrdý a ostražitý. Nejvýraznějším rysem je jeho oddanost: na svou rodinu se váže tak silně, že svého člověka sleduje doslova na každém kroku, a špatně snáší samotu i změnu majitele, kdy dokáže dlouho truchlit. Je citlivý a velmi vnímavý k náladě svých lidí. K dětem a jiným zvířatům je přátelský a nekonfliktní, s jinými psy vychází dobře a není příliš dominantní; velkých zvířat se ale může bát, pokud si na ně nezvykl od štěněte. K cizím lidem je spíš zdrženlivý a kritický, nikdy by ale neměl být bázlivý ani agresivní.

O hrubou srst belgického grifonka je péče přiměřená: nelíná ve velkém, je ale potřeba ji zhruba jednou až dvakrát týdně trimovat (odstraňovat odumřelou srst) a pravidelně škubat. Zvláštní pozornost si žádá vous, který je dobré často pročesávat, aby se v něm nedržely zbytky jídla a neplstnatěl. Podle potřeby se zastřihují chloupky v koutcích očí, aby nedráždily oční bulvu, a přerostlá srst na ocase; drápky je třeba udržovat krátké. Pohybu potřebuje belgický grifonek přiměřeně, ocení procházky i hru. Jako u všech plemen s plochým obličejem je dobré dávat pozor na horko a nepřetěžovat ho v parnu, protože se hůř ochlazuje.

Výcvik belgického grifonka je vděčný, protože jde o inteligentního, učenlivého a vnímavého pejska, který se snadno vychovává. Nemá smysl na něj křičet, slyší i chápe výborně a stačí mu zřetelná intonace hlasu: pochvala ho má potěšit a oprávněné pokárání zamrzet. Nejlépe funguje laskavá důslednost a pozitivní motivace. Díky chytrosti a chuti spolupracovat se hodí i na psí sporty, jako je agility nebo dogdancing. Vzhledem k silné vazbě na člověka je dobré štěně od začátku zvykat na krátká odloučení, aby později lépe snášelo samotu, a socializovat ho i na větší psy a zvířata.

Celkově jde o poměrně zdravé a dlouhověké plemeno, počítat je ale třeba s riziky spojenými s plochým obličejem. Kvůli krátké tlamě může mít dýchací potíže (brachycefalický syndrom, tedy zúžené dýchací cesty) a hůře snáší horko. Velké, vystupující oči jsou náchylnější k poranění a objevit se mohou i oční choroby, jako je progresivní atrofie sítnice nebo šedý zákal. Jako u malých plemen se vyskytuje luxace čéšky (vykloubení kolenní čéšky) a kvůli velké hlavě štěňat bývají porody komplikovanější, často i císařským řezem. Vzhledem ke sklonu k obezitě je důležité hlídat váhu. Při dobré péči se dožívá zhruba 12 až 15 let.

Belgický grifonek je ideální pro toho, kdo hledá malého, oddaného a přítulného společníka do bytu a může s ním trávit hodně času; skvěle sedne lidem pracujícím z domova, seniorům i těm, kdo psa berou všude s sebou. Díky přátelské, nekonfliktní povaze se hodí do rodin s dětmi i k jiným zvířatům a zvládne ho i méně zkušený majitel. Naopak se nehodí pro lidi, kteří jsou často a dlouho pryč, protože špatně snáší samotu a trpí odloučením. Předem je dobré počítat s riziky plochého obličeje (dýchání, horko), se sklonem k obezitě a s pravidelnou úpravou srsti a vousu. Vybírat je vhodné štěně po zdravých rodičích s průkazem původu.

Plemeno vzešlo z malých hrubosrstých psů zvaných smousje, kteří se po staletí chovali v okolí Bruselu k hubení krys a k ochraně stájí a kočárů. V 19. století, v době šlechtění nejrůznějších plemen, se z těchto stájových pinčů začal formovat dnešní grifonek, do jehož vzniku promluvil king charles španěl a mops (ten mu dal plochý obličej). Belgický grifonek byl zapsán do belgické plemenné knihy v roce 1883 a velké obliby dosáhl kolem roku 1900, mimo jiné díky přízni belgické královny, která se jím nechávala doprovázet. Přestože se belgický a bruselský grifonek liší jen zbarvením, byly uznány jako samostatná plemena. Dodnes patří grifonci k půvabným, byť poměrně vzácným společenským psům.