Brazilská fila

Brazilská fila (portugalsky fila brasileiro, anglicky brazilian mastiff) je velké molossoidní plemeno původem z Brazílie, vyšlechtěné k ostraze usedlostí a hospodářství, k práci u dobytka i k dohledávání. Vznikla z evropských dogovitých psů, mastifů, buldoků a bloodhoundů, které do Nového světa přivezli kolonisté; slovo fila znamená ve staré portugalštině držet. Je to mohutný, silný pes s volnou kůží a nezaměnitelnou zádí posazenou výš než kohoutek. Proslula povahou dvou tváří: ke své rodině je oddaná, něžná a extrémně tolerantní k dětem, k cizím ale přirozeně nedůvěřivá. Patří výhradně do rukou zkušeného, sebejistého majitele a v některých zemích je její chov kvůli povaze omezen nebo zakázán.

Vzhled

Jde o typické molossoidní plemeno s mohutnou kostrou, obdélníkovou a kompaktní stavbou těla, které přes svou hmotnost působí energicky; délka trupu přesahuje kohoutkovou výšku zhruba o 15 procent. Hlava je velká, těžká a masivní, ale úměrná tělu, s tlamou o něco kratší než mozkovna, výrazným týlním hrbolem a převislými pysky. Oči bývají tmavě hnědé až žluté, uši široké, silné a svěšené, ve tvaru písmene V nebo růžového lístku. Charakteristická je hojná volná kůže s lalokem na krku a hlavně záď posazená výš než kohoutek, což je jeden z poznávacích znaků plemene. Ocas je u kořene velmi silný, ke konci se zužuje a je nesený pod linií hřbetu. Srst je krátká, hladká, hustá a elastická. Zbarvení je přípustné v téměř všech plných barvách i žíhané, kromě bílé, myší, modré a černé s pálením; možná je černá maska a omezené bílé znaky. Psi měří v kohoutku 65 až 75 cm a váží nejméně 50 kg, feny 60 až 70 cm a váží nejméně 40 kg; někteří psi mají i kolem 80 kg.

Vlastnosti a využití

Vyšlechtěna byla jako všestranný pracovní pes brazilských kolonistů: hlídala usedlost, pracovala u dobytka, lovila a byla oddaným společníkem. Především je to ale strážce a ochránce, jeden z nejlepších hlídacích psů vůbec. Ke svým lidem je bezmezně loajální a stojí vždy na jejich straně, k cizím je naopak přirozeně nedůvěřivá. Je odvážná, odhodlaná a inteligentní, přitom samostatná, takže se často rozhoduje instinktivně, bez čekání na povel. Kořist podle tradice spíš zadrží a drží, než aby ji zabila, odtud i její jméno. Na pohyb je nenáročná, rozhodně to není sportovec; potřebuje ale prostor, pevné vedení a smysluplnou roli.

Podobná plemena

V sobě nese znaky svých předků: mohutnost a těžkou hlavu má po mastifovi, ucho ve tvaru růžového lístku a záď výš než kohoutek po buldokovi a volnou kůži, laloky a převislé pysky spolu s čichovými schopnostmi po bloodhoundovi. Příbuzná je i dalším potomkům dávných dogovitých psů zvaných alano, jako je kanárská doga nebo malorská doga, které jsou ale menší a jinak stavěné. Od jiných velkých molossů filu odliší hlavně kombinace volné kůže, zádi posazené výš než kohoutek a houpavé, mimochodné chůze.

Výživa a krmení

Jako velké až obří plemeno potřebuje fila kvalitní krmivo pro velká plemena, přizpůsobené věku a aktivitě. U štěňat je zásadní řízený růst: nepřekrmovat a nepřetěžovat vyvíjející se kostru a klouby, aby se předešlo vývojovým vadám. Jako u velkých psů s hlubokým hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm, aby se snížilo riziko torze žaludku (nebezpečného nafouknutí a přetočení žaludku). Kloubům může prospět doplněk s glukosaminem a chondroitinem a je dobré hlídat kondici.

Brazilská fila je pes dvou tváří. K vlastní rodině je citlivá, láskyplná, loajální a nesmírně společenská, poddajná a extrémně tolerantní k dětem; v Brazílii se ne nadarmo říká věrný jako fila. K cizím lidem je naopak nedůvěřivá, teritoriální a ostražitá, což je zakotvené i ve standardu jako takzvaná ojeriza, tedy přirozená averze k cizím, patrná už u tříměsíčních až čtyřměsíčních štěňat. Tato vlastnost je pro plemeno určující a záměrně se zachovává. Přes svou obrovskou sílu má fila citlivou psychiku a je vnímavá na tón hlasu, takže se s ní musí zacházet jemně. Je klidná, odvážná a inteligentní, dokáže se ale bleskurychle rozhodnout a jednat sama.

O krátkou srst brazilské fily je péče snadná, stačí ji jednou týdně vykartáčovat. Pozornost si žádají kožní záhyby a lalok, které je dobré udržovat čisté a suché, aby se nezanítily, a kvůli volné kůži kolem očí i oční víčka. Kvůli převislým pyskům fila občas slintá. Na pohyb je nenáročná: potřebuje pravidelný, přiměřený pohyb, není to ale sportovec a přehnaná zátěž jí nesvědčí, obzvlášť ve štěněcím věku, kdy se vyvíjejí klouby. Zásadní je dostatek prostoru a dobře zabezpečený pozemek, protože jde o mohutného strážného psa, který svůj domov brání.

Budoucí majitel fily by měl velice dobře znát přednosti svého psa, měl by mít vyrovnanou povahu a zkušenosti. Musí být fyzicky i duševně silný, mít přirozenou autoritu u psů, a být dostatečně informovaný o povaze svého psa i o chování psů obecně, aby její výchovu zvládl. Mnohdy se jejich povaha může zdát neproniknutelná, ale přijmete-li standardní znaky jejich povahy, velice rychle pochopíte, že se jedná o psa bezproblémového. Výchova musí probíhat v klidu, harmonii a s velkým pochopením pro povahu psa. Občasné napomenutí může být namístě, ale fily jsou také velice citlivé na tón hlasu. Budoucí majitel fily by měl vědět, že tito psi dovedou bleskurychle reagovat. Co se jednou naučí, to nikdy nezapomenou a nemusí již tento cvik, nebo povel opakovat. Pro správného pána je fila poslušným a někdy dokonce mírným psem. Rozhodně to není pes pro začátečníky nebo pro ty, kteří si chtějí velkým psem zvýšit vlastní sebevědomí.

Toto plemeno nese typická rizika velkých molossů. Objevit se může dysplazie kyčelního nebo loketního kloubu (vývojová vada kloubu) a kvůli hlubokému hrudníku hrozí torze žaludku (nebezpečné nafouknutí a přetočení žaludku). Volná kůže přináší sklon k zánětům kožních záhybů a k vadám víček, jako je entropium nebo ektropium (vchlípení nebo vyvrácení víčka). U plemene se popisuje i cystinurie, dědičná porucha vedoucí k tvorbě močových kamenů, a srdeční onemocnění. Odpovědný chovatel vybírá zdravé, testované rodiče. Průměrně se brazilská fila dožívá zhruba 9 až 12 let.

Brazilská fila se rozhodně nehodí ke každému a je jen pro zkušené, fyzicky i duševně silné majitele s přirozenou autoritou, dostatkem prostoru a dobře zabezpečeným pozemkem, kteří rozumí povaze strážných molossů a dokážou plemeno zodpovědně vést a ovládat. Takovému člověku je fila oddaným, mírným a spolehlivým ochráncem rodiny a je extrémně tolerantní k dětem vlastní rodiny (u kterých je ale kvůli velikosti vždy namístě dohled). Naopak se vůbec nehodí pro začátečníky, do bytu, pro nejisté nebo pohodlné lidi ani do domácnosti s velkým provozem cizích lidí. Zásadní je počítat s přirozenou nedůvěrou k cizím a s odpovědností, kterou tak silný strážný pes obnáší. V některých zemích je navíc chov brazilské fily jako takzvaného nebezpečného plemene omezen nebo zakázán, což je nutné si předem ověřit. Vybírat je vhodné výhradně od zodpovědného chovatele, který dbá na vyrovnanou povahu a zdraví rodičů.

Nejstaršími předky brazilské fily byla středověká dogovitá plemena přivezená z Pyrenejského poloostrova do Jižní Ameriky krátce po začátku kolonizace. Na velkých plantážích potřebovali kolonisté všestranného, tvrdě pracujícího psa, který zvládne hlídat, pracovat u dobytka, lovit i chránit rodinu, a k tomu se hodil právě mohutný, oddaný a ostražitý pes vzniklý z mastifů, buldoků a bloodhoundů. Traduje se, že díky pevnému úchopu a zvyku kořist spíš zadržet než zabít se fila používala k přidržení zvěře i uprchlíků. První oficiální standard plemene sepsali v roce 1968 dr. Rathsam, dr. Cruz a dr. Ebner a téhož roku byla brazilská fila uznána Mezinárodní kynologickou federací. Dnes je symbolem brazilského národního dědictví a její chov se řídí s důrazem na zachování původní povahy. FCI ji vede pod číslem 225.