Estrelský pastevecký pes - vyměnit foto

Estrelský pastevecký pes (portugalsky cão da serra da Estrela) je mohutný horský pes z portugalského pohoří Serra da Estrela a jedno z nejstarších plemen Pyrenejského poloostrova; jeho skutečný původ se ztrácí v dávné minulosti a mezi předky se řadí velcí asijští pastevečtí psi a španělský mastin. Po staletí doprovázel pastevce do hor, kde stáda ostražitě hlídal a neústupně bránil proti vlkům a zlodějům dobytka; využíval se i jako hlídač usedlostí, obranář a dokonce jako tažný pes. Drsné horské podmínky z něj udělaly odolné a houževnaté plemeno, které se dodnes takřka nezměnilo.

Vzhled

Jde o velkého, mohutného a impozantního psa molossoidního horského typu s harmonickou, silnou stavbou a vážným, sebejistým výrazem. Hlava je silná a protáhlá, s mírně klenutou lebkou a málo výrazným stopem (přechodem čela v čenichovou partii); oči jsou oválné, tmavě jantarové, s klidným, ale pozorným pohledem, uši středně velké, trojúhelníkové a svěšené. Krk je silný, hrudník hluboký a prostorný, ocas dlouhý a bohatě osrstěný, nesený zahnutý vzhůru. Srst je silná, poněkud hrubá, ale ne přehnaně tvrdá, připomínající kozí, s hustou podsadou; standard rozlišuje dvě variety, dlouhosrstou s výrazným límcem, kalhotkami a bohatým ocasem a krátkosrstou s kratší přiléhavou srstí. Přípustné jsou jen odstíny plavé, vlkošedé a žluté, jednobarevné nebo s bílými znaky; ceněná je tmavá maska. Kohoutková výška se pohybuje mezi 62 a 72 cm, hmotnost mezi 30 a 50 kg, přičemž feny jsou znatelně menší a lehčí než psi.

Vlastnosti a využití

Odjakživa jde o pasteveckého ochranného psa, který doprovázel stáda od podhůří až na horské pastviny ve výškách přes dva tisíce metrů a bránil je proti vlkům i zlodějům. Tomu odpovídá jeho povaha: pracuje samostatně, rozhoduje se sám a je vůči svěřenému majetku i rodině nekompromisní. Kromě práce u stád je z něj vynikající hlídač domu a pozemku a ceněný obranář; historicky se využíval i jako tažný pes. Na pohyb má oproti pracovním ovčákům umírněné nároky, potřebuje ale hodně prostoru a přirozenou práci v podobě hlídání. Do bytu se nehodí a nejlépe mu je při celoročním pobytu na velkém pozemku.

Podobná plemena

Toto plemeno patří mezi jihoevropské pastevecké ochranné psy a nejblíže má ke svým portugalským a španělským příbuzným, jako je rafeiro do Alentejo nebo španělský mastin, kteří jsou ovšem těžší a jinak stavění. Od cão de Castro Laboreiro ho odliší větší vzrůst a plavé nebo vlkošedé zbarvení místo výrazného žíhání. Podobnou roli zastávají i pyrenejský horský pes, který je ale bílý, nebo kavkazský pastevecký pes. Právě kombinace mohutné horské stavby, plavého až vlkošedého zbarvení s tmavou maskou a ocasu neseného zahnutě vzhůru je pro estrelce typická.

Výživa a krmení

Jako velké až obří plemeno potřebuje kvalitní krmivo pro velká plemena, přizpůsobené věku a aktivitě. U štěňat je zásadní řízený růst: nepřekrmovat a nepřetěžovat vyvíjející se kostru a klouby, protože plemeno roste dlouho a pomalu. Jako u velkých psů s hlubokým hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm, aby se snížilo riziko torze žaludku (nebezpečného nafouknutí a přetočení žaludku). Kloubům může prospět doplněk s glukosaminem a chondroitinem a je dobré hlídat kondici, protože klidnější plemeno snadno přibere.

Povahou je to klidný, vyrovnaný a sebejistý pes s impozantním vystupováním a jistou dávkou hrdosti až nadřazenosti. Ke své rodině je oddaný, mírný a věrný, k dětem se chová vlídně a snese se i s jinými zvířaty v domácnosti, u tak velkého psa je ovšem vždy namístě dohled. Jakmile ale jeho lidem nebo svěřenému majetku hrozí nebezpečí, je v ochraně nekompromisní: k cizím je nedůvěřivý a ostražitý a své teritorium bere naprosto vážně. Je samostatný a zvyklý rozhodovat se sám, takže není bezvýhradně poslušný a potřebuje jasné vedení. Hlasitě upozorňuje na dění kolem.

Srst estrelského pasteveckého psa je do značné míry samočisticí a nevyžaduje zvláštní péči; stačí ji jednou týdně pročesat, v období línání, kdy plemeno shazuje velké množství podsady, ovšem podstatně častěji. Dlouhosrstá varieta potřebuje více pozornosti hlavně na límci, kalhotkách a ocase. Hustá srst mu vyhovuje v chladu, v horku je naopak dobré dopřát mu stín a klid. Nároky plemene míří jinam: potřebuje hodně prostoru, dobře zabezpečený pozemek, který může střežit, a přiměřený pohyb. Do města ani do bytu se nehodí a od štěněte je zásadní důsledná socializace.

Výchova estrelského pasteveckého psa patří do rukou zkušeného, klidného a sebejistého člověka. Je to inteligentní pes, který se dokáže učit, zároveň je ale velmi samostatný a zvyklý rozhodovat se sám, takže bezvýhradnou poslušnost od něj čekat nelze a potřebuje důslednou, vyrovnanou výchovu s jasnými pravidly od štěněte; tvrdost a hrubost se u něj nevyplácejí. Naprosto zásadní je od útlého věku důkladná socializace, obzvlášť kvůli nedůvěřivosti k cizím a k jeho síle. Pro sportovní výcvik se plemeno příliš nehodí, nejlépe mu vyhovuje přirozená role hlídače.

Celkově jde o odolné a houževnaté plemeno formované drsnými horskými podmínkami, nese ale rizika velkých psů. Objevit se může dysplazie kyčelního nebo loketního kloubu (vývojová vada kloubu), na kterou se chovní jedinci vyšetřují, a kvůli hlubokému hrudníku hrozí torze žaludku (nebezpečné nafouknutí a přetočení žaludku). Popisují se také srdeční onemocnění a u velkých plemen sklon k potížím s klouby při rychlém růstu. Odpovědný chovatel vybírá zdravé, testované rodiče. Průměrně se estrelský pastevecký pes dožívá zhruba 10 až 13 let.

Estrelský pastevecký pes je vhodný pro zkušené, klidné a důsledné majitele s velkým, dobře zabezpečeným pozemkem, kteří rozumí povaze pasteveckých ochranných psů a ocení oddaného, mírného a spolehlivého strážce. Do rodiny s dětmi se hodí, vždy ale za dohledu kvůli velikosti a síle. Naopak se vůbec nehodí do bytu, do města, pro pohodlné nebo úplně začínající majitele ani do domácnosti s velkým provozem cizích lidí. Předem je dobré počítat s nedůvěrou k cizím, samostatností, hlasitým projevem a s odpovědností, kterou tak silný strážný pes obnáší; v některých zemích je navíc chov velkých ochranných plemen právně omezen. Vybírat je vhodné po zdravých, testovaných rodičích s průkazem původu.

Estrelský pastevecký pes se chová už od dávných časů v okolí pohoří Serra da Estrela v severním Portugalsku a patří k nejstarším plemenům Pyrenejského poloostrova; jeho skutečný původ se ztrácí v šeré minulosti a za předky se považují velcí asijští pastevečtí psi dovezení do Evropy a španělský mastin. S těmito psy se lze setkat od svahů předhůří až po nejvyšší horské pastviny ve výškách přes dva tisíce metrů nad mořem, hlavně v létě, kdy po tání vyrazí na horských loukách tráva a pastevci sem vyhánějí stáda, zatímco níže položené oblasti vysuší horko. Psi stáda provázejí, ostražitě je hlídají a brání proti divoké zvěři. Drsné podmínky a izolace zajistily přísný přirozený výběr, díky kterému plemeno zůstalo po staletí takřka nezměněné. Platný standard byl publikován v roce 1966. Mezinárodní kynologická federace ho vede pod číslem 173.