Anglický mastif

Anglický mastif patří k nejstarším a zároveň největším plemenům na světě. Jeho molosští předci provázeli člověka po tisíciletí jako váleční a hlídací psi a později se v Británii ustálil jako mohutný strážce šlechtických sídel. Navzdory impozantní síle a bojové minulosti je z dnešního mastifa klidný, důstojný a dobrosrdečný obr, který je své rodině oddaný a v případě potřeby ji beze strachu brání.

Vzhled

Mastif je velký, mohutný a těžce stavěný pes, který patří k nejtěžším plemenům vůbec. Tělo je masivní, obdélníkového rámce, s hlubokým hrudníkem, širokým hřbetem a silnou kostrou; celkovým dojmem je majestátnost a síla. Nápadná je velká, hranatá hlava se širokou lebkou, kratší tlamou a vždy přítomnou černou maskou. Uši jsou v poměru k hlavě malé, tmavé a svěšené, oči středně velké a daleko od sebe. Srst je krátká, přiléhavá, s měkčí podsadou. Přípustné barvy jsou plavá, meruňkově plavá, stříbřitě plavá a žíhaná, vždy s černou maskou. Standard FCI výšku ani hmotnost neurčuje – požaduje jen, aby velikost a mohutnost byly ve vzájemném souladu. V praxi psi měří v kohoutku od 76 cm, feny od 70 cm (běžně 70–91 cm), a hmotnost se pohybuje zhruba od 54 kg u fen po přes 100 kg u velkých psů.

Vlastnosti a využití

Odjakživa je mastif především hlídač a ochránce. Své teritorium i rodinu střeží s naprostou samozřejmostí a k cizím se chová zdrženlivě a ostražitě, aniž by byl bezdůvodně útočný. Sílu spojuje s rozvahou – zasáhne, až když je to opravdu potřeba. Dnes slouží hlavně jako rodinný společník a hlídací pes; jeho klidná, vyrovnaná povaha a nízká potřeba pohybu z něj dělají psa vhodného i pro méně aktivní domácnosti, které mu ovšem dokážou dopřát dostatek prostoru.

Podobná plemena

Mastif stál u zrodu řady dogovitých plemen, se kterými ho lze zaměnit. Nejblíže má k bulmastifovi, který z něj vznikl křížením s buldokem; bulmastif je ale výrazně menší, lehčí a hbitější, s kratší tlamou. Od neapolského mastina se liší hladší kůží bez nápadných kožních řas a záhybů. Od německé dogy, která je sice vyšší, ho odlišuje mnohem těžší a mohutnější stavba – doga je elegantnější a štíhlejší. Podobně velký bernardýn bývá zpravidla dlouhosrstý a má odlišnou stavbu hlavy.

Výživa a krmení

Kvůli obrovské velikosti má mastif vysoké nároky na výživu a krmivo by mělo být kvalitní, s dostatkem bílkovin a zdravých tuků. Zásadní je řízený růst štěňat: krmivo pro velká plemena a přiměřené dávky pomáhají předejít poškození vyvíjejících se kloubů a kostí, proto se štěňata nesmějí překrmovat ani nadměrně zatěžovat. Jako plemeno s hlubokým hrudníkem je mastif ohrožen torzí žaludku (nebezpečné nafouknutí a přetočení žaludku), takže se doporučuje krmit dospělého psa v několika menších dávkách a dopřát mu klid před jídlem i po něm. Hlídat je třeba i kondici, protože každé kilo navíc zbytečně zatěžuje klouby.

Klidný, sebejistý a dobrosrdečný – takový je typický mastif. Ke své rodině je nesmírně oddaný a přítulný, často se navzdory své velikosti považuje za psa na klín a špatně nese odloučení. K cizím lidem se chová zdrženlivě až podezřívavě, což z něj dělá spolehlivého hlídače; jeho výhružné projevy je přitom třeba brát vážně, protože v případě ohrožení dokáže být velmi rázný. Přes svou sílu je citlivý a vnímavý, uznává vůdce, kterému důvěřuje, a nesnáší hrubé zacházení. Je poměrně teritoriální a k dění na svém pozemku není lhostejný.

O krátkou srst je péče snadná – stačí ji jednou týdně vykartáčovat, jen v období línání dvakrát ročně je potřeba častěji. Větší pozornost než srst si žádají uši, oči a kožní záhyby, které je dobré pravidelně kontrolovat a čistit, a také mohutné pysky, přes které mastif hodně slintá. Kvůli velké hmotnosti se vyplatí dopřát mu měkké místo na spaní, aby se předešlo otlakům na kloubech. Pohybově je nenáročný: dospělému psovi stačí několik kratších procházek denně. U štěňat a mladých psů je naopak nutné pohyb hlídat a nepřetěžovat je, dokud nedokončí vývoj kostí a kloubů.

Výchova mastifa vyžaduje klidnou důslednost a včasný začátek. Je to inteligentní pes, který dobře reaguje na pozitivní motivaci, zároveň ale bývá samostatný a poslušnost na slovo od něj čekat nelze. Zásadní je socializace od štěněčího věku, aby si mohutný a teritoriální pes zvykl na různé lidi, zvířata a situace a zůstal vyrovnaný. Vedení má být zároveň laskavé i pevné – protože je citlivý, tvrdost a křik jsou kontraproduktivní a ztratí jimi důvěru. Vzhledem k budoucí síle a velikosti je nutné naučit základní ovladatelnost dřív, než pes vyroste; u dospělého jedince už se prosazuje jen obtížně.

Jako u většiny obřích plemen je zdraví mastifa poznamenáno jeho velikostí a doba života je bohužel krátká, zhruba 6 až 10 let. Nejčastější příčinou úmrtí bývá nádorové onemocnění (například lymfom nebo osteosarkom). Vyskytuje se dysplazie kyčelního i loketního kloubu (vývojová vada kloubu vedoucí k bolestem a artróze) a další kloubní potíže související s rychlým růstem. Jako plemeno s hlubokým hrudníkem je ohroženo torzí žaludku (akutní nafouknutí a přetočení žaludku vyžadující okamžitý zákrok). Popisují se také progresivní retinální atrofie (dědičné odumírání sítnice), degenerativní myelopatie (postupné ochabování zadních končetin) a onemocnění srdce. Odpovědný chovatel testuje rodiče na kyčle, lokty, oči a srdce.

Anglický mastif je pes pro toho, kdo má dost prostoru, času a zkušeností. Sedne klidnějším lidem a rodinám, které ocení oddaného, mírného hlídače a nevadí jim nižší aktivita – naopak se nehodí pro milovníky sportu a dlouhých výběhů. Nezbytné je počítat s obřími rozměry: s náklady na krmení a veterináře, s prostorem v domě i autě, se slintáním a s tím, že takto velkého psa je těžké kdykoli přenést nebo zvednout. Kvůli síle a teritorialitě vyžaduje zkušenější vedení a důslednou socializaci, pro úplné začátečníky se proto nehodí. Předem je dobré smířit se i s krátkým věkem plemene a s náchylností k nádorům a kloubním potížím, a vybírat štěně od chovatele, který rodiče testuje na zdraví. Ideálním domovem je klidná domácnost se zahradou, kde bude mastif v těsném kontaktu s rodinou.

Mastif patří k nejstarším psům vůbec; jeho mohutní molosští předkové provázeli člověka po tisíciletí. Do Británie se dostali pravděpodobně už se starověkými obchodníky a Kelty a jejich sílu i odvahu obdivovali i Římané – Caesar se s těmito psy setkal při vpádu na ostrovy v roce 55 př. n. l. a nechal je převézt do Říma, kde bojovali v arénách. Po staletí sloužili jako váleční a hlídací psi a bohužel také jako aktéři krvavých zápasů s býky a medvědy, které byly v Anglii zakázány až v 19. století. Zákaz spolu s oběma světovými válkami plemeno málem vyhubil; obnovit chov se podařilo díky jedincům dovezeným z Kanady a USA. Mastif je považován za předka nebo spolutvůrce mnoha dalších velkých plemen, mezi něž patří bulmastif, německá doga, bernardýn i novofundlandský pes.