Anglický buldok

Anglický buldok je jedno z nejstarších britských plemen a národní symbol Velké Británie. Původně sloužil ke štvaní býků, po zákazu tohoto sportu se ale proměnil v klidného rodinného společníka. Navzdory své zamračené, „drsňácké" tváři je to laskavý, přátelský a oddaný pes. Kvůli extrémně šlechtěné stavbě těla ho ale doprovázejí vážné zdravotní potíže.

Vzhled plemene

Podsaditý, svalnatý a kompaktní pes nízké postavy se širokým, mohutným tělem a typickou kolébavou chůzí. Hlava je v poměru k tělu velká, široká a hranatá, s krátkým, širokým čenichem mírně otočeným vzhůru a s výraznými kožními řasami v obličeji. Spodní čelist předsazuje před horní (podkus). Uši jsou malé, tzv. růžicové, oči tmavé a nízko posazené. Ocas je nízko nasazený, krátký a nese se dolů. Srst je krátká, jemná, hladká a lesklá. Přípustné jsou jednobarevné odstíny (ryšavá, plavá, bílá), žíhané a strakaté zbarvení, s černou maskou nebo bez ní.

Vlastnosti a využití plemene

Dnešní anglický buldok je společenské plemeno a oblíbený rodinný pes. Původní účel, tedy štvaní býků, dávno zanikl a moderní buldok se chová výhradně k soužití s lidmi. Je klidný, nenáročný na pohyb a rád tráví čas v blízkosti rodiny. Ve světě je vnímán jako symbol britské houževnatosti a spojuje se s legendární postavou Johna Bulla.

Podobná plemena

Anglický buldok se pojí s dalšími buldočími plemeny. Francouzský buldoček je menší a pozná se podle vztyčených „netopýřích" uší, kdežto anglický buldok má uši růžicové a je mohutnější. Americký buldok je naproti tomu větší, vyšší a atletičtější pracovní pes, který si zachoval podobu starých pracovních buldoků, zatímco anglický buldok je nízký, zavalitý a krátkolebý. Existuje i novodobá, zdravotně příznivější varianta zvaná Olde English Bulldogge.

Výživa a krmení

Anglický buldok má výrazný sklon k nadváze, kterou je potřeba důsledně hlídat, protože obezita u něj zhoršuje dýchání i tak dost zatížené klouby. Krmivo proto volte kvalitní a spíš méně energeticky vydatné, podávané v odměřených porcích, a buďte střídmí s pamlsky. Plemeno je náchylné ke kožním a potravinovým alergiím, takže u citlivých jedinců může pomoct krmivo s omezeným počtem surovin. Kvůli stavbě obličeje buldok při jídle často hltá a polyká vzduch, proto se hodí protihltací miska a klid po jídle. Trvalý přístup k čerstvé vodě je samozřejmostí, obzvlášť kvůli sklonu k přehřívání.

Klidný, přátelský a oddaný pes, jehož zamračený, drsný vzhled je v příkrém rozporu s mírnou povahou. Ke své rodině je milý, spolehlivý a mazlivý, dobře vychází s dětmi i jinými zvířaty. Je odvážný a sebejistý, ale bez zbytečné agrese; není to hlídací pes, i když jeho vzhled působí impozantně. Bývá tvrdohlavý, takže výchova vyžaduje trpělivost. Je to spíš pohodový domácí společník s nízkou potřebou pohybu, který je silně vázaný na své lidi a nerad zůstává dlouho sám.

Péče o krátkou srst je snadná, stačí ji jednou týdně přečesat a línání je mírné. Zásadní je ale péče o kožní řasy: hluboké vrásky v obličeji a kapsu pod ocasem je nutné pravidelně čistit a vysoušet, jinak se v nich množí bakterie a vzniká zánět kůže. Pozornost vyžadují i oči, uši a zuby. Naprosto klíčové je chránit buldoka před horkem, protože kvůli stavbě dýchacích cest se snadno přehřeje a hrozí mu i smrtelný úpal; v horku potřebuje chládek, stín a klid a nesmí se přetěžovat. Pohyb má být mírný, krátké procházky v chladnějších částech dne, a je nutné hlídat, aby pes nebyl obézní. Buldok také špatně plave, takže u vody potřebuje dohled.

Anglický buldok je inteligentní, ale tvrdohlavý pes, takže výcvik vyžaduje trpělivost a důslednost. Nejlépe u něj funguje pozitivní motivace, hlavně pamlsky a pochvala, a krátké lekce; tvrdé metody nefungují. Chuť zavděčit se výcvik naštěstí usnadňuje. Trénink i pohyb je nutné přizpůsobit jeho dýchání a snášenlivosti tepla, takže vždy v chládku a bez přetěžování. Prospívá mu i včasná socializace, aby z něj byl vyrovnaný společník.

Anglický buldok bohužel patří k plemenům s nejzávažnějšími zdravotními problémy, které přímo souvisejí s jeho extrémně šlechtěnou stavbou těla. Nejvážnější je brachycefalický syndrom (BOAS), tedy soubor potíží s dýcháním u krátkolebých plemen: zúžené nozdry, prodloužené měkké patro a další vady vedou k namáhavému, hlučnému dýchání, špatné snášenlivosti zátěže a snadnému přehřátí; chrápání a funění nejsou roztomilost, ale příznak problému a řada psů potřebuje operaci. Plemeno má vůbec nejvyšší výskyt dysplazie kyčelního kloubu ze všech plemen a časté jsou i dysplazie loktů. Kožní řasy trpí záněty (dermatitidou), objevují se oční vady (například výhřez žlázy třetího víčka, tzv. cherry eye) a deformace ocasu a obratlů. Většina fen nedokáže rodit přirozeně a štěňata odcházejí císařským řezem. Dožití je krátké, zhruba 8 až 10 let, a britská studie z roku 2024 uvádí průměr jen kolem sedmi let. Kvůli těmto potížím je v některých zemích (například v Nizozemsku) chov buldoka zakázán a vede se debata o šlechtění zdravější, umírněnější podoby plemene. Při výběru štěněte je proto naprosto zásadní vybírat od chovatele, který cílí na volnější dýchání, delší čenich a zdravé klouby a testuje zdraví rodičů.

Anglický buldok se hodí pro klidnějšího majitele, který chce přítulného, nenáročného společníka do bytu i domu a nevadí mu pes s malou potřebou pohybu. Je vhodný do rodiny s dětmi a snese i život v bytě, protože je klidný a domácký. Než si ho ale pořídíte, počítejte s tím, že jde o zdravotně náročné plemeno: buďte připraveni na pravidelnou péči o kožní řasy, na důsledné hlídání hmotnosti a hlavně na ochranu před horkem, a také na možné vyšší náklady na veterináře. Vzhledem k rozšířeným zdravotním problémům je klíčové vybírat štěně od odpovědného chovatele, který šlechtí na zdraví a umírněnější stavbu, ne na extrémní vzhled. Za zvážení stojí i příbuzná, zdravotně příznivější plemena.

Anglický buldok vznikl již před několika staletími na území Anglie z molossoidních psů původem z Asie. První zmínku je možné najít již v roce 1630, v té době ale byl anglický buldok neustálené plemeno. Pokud ale hledáme záznamy o prvních bojových psech, musíme zabrousit až do roku 1500. Nelze s přesností určit, jaká plemena byla předky anglického buldoka, ale pravděpodobně se jedná o tibetskou dogu a již vymřelého babylonského válečného psa. Dlouhou dobu se tito psi využívali v zápasech proti medvědům, kteří však byli přivázáni ke kůlu. Pak byly tyto zápasy zakázány a chovatelé anglických buldoků si museli najít jinou zábavu: například zápasy psů proti psům. Život bojového psa nebyl příliš slavný, zatímco feny rodily další štěňata-bojovníky, psi soupeřili v arénách do věku čtyř až šesti let. Právě v tomto věku se u psů začínají objevovat první známky stárnutí a takto starý pes byl většinou brutálním způsobem utracen nebo jej nechali napospas silnějšímu psovi. I ty ale byly zanedlouho zakázány, konkrétně v roce 1830. V té době začalo buldokům hrozit vyhynutí, protože pro původní využití již byli nepoužitelní. Skupina chovatelů ale nakonec plemeno přetvořila a udělal z něj přátelského společníka. V roce 1860 se anglický buldok vůbec poprvé objevil na výstavě. Anglický buldok je předkem mnoha další plemen: amerických buldoků, francouzských buldočků, kontinentálních buldoků…