Čivava dlouhosrstá

Čivava je nejmenší plemeno psa na světě a nese jméno po největší mexické provincii Chihuahua. Předpokládá se, že tito psi tam kdysi žili volně a v době toltécké civilizace je domorodci chytali a ochočovali; drobný pes zvaný techichi, jehož sošky se dnešním čivavám nápadně podobají, zdobil už tehdejší architekturu. Chová se ve dvou varietách, krátkosrsté a dlouhosrsté, které spadají pod jeden standard, na výstavách se ale posuzují odděleně a v chovu se smějí navzájem křížit. Dlouhosrstá varieta zaujme jemnou hedvábnou srstí s praporci na uších, límcem a bohatě osrstěným ocasem. Povahou je to sebevědomý, bystrý a nesmírně oddaný pes.

Vzhled

Jde o drobného psa kompaktní stavby těla, jehož nejpodstatnějším znakem je lebka ve tvaru jablka a středně dlouhý ocas nesený vysoko, ohnutý nebo zatočený v půlkruhu se špičkou směřující k bedrům. Hlava má výrazný stop (přechod čela v čenichovou partii), krátkou tlamu a velké kulaté tmavé oči; uši jsou nápadně velké, vztyčené a v klidu nesené v úhlu zhruba pětačtyřiceti stupňů. Tělo je o něco delší než vysoké, u fen o něco výrazněji. Dlouhosrstá varieta má srst jemnou a hedvábnou, rovnou nebo mírně zvlněnou, s řídkou podsadou; tvoří praporce na uších, límec na krku, kalhotky na zadních končetinách, třásně na nohách a bohatý ocas, kdežto na obličeji a spodní části končetin je krátká. Velmi dlouhá, načechraná srst je u této variety vadou. Přípustné jsou všechny barvy ve všech odstínech a kombinacích kromě merle, které se diskvalifikuje. Standard u tohoto plemene posuzuje jen hmotnost, nikoli výšku: ideální je mezi 1,5 a 3 kg, přičemž jedinci pod 500 g a nad 3 kg se diskvalifikují; běžná výška bývá zhruba 15 až 23 cm.

Vlastnosti a využití

Odjakživa jde o čistě společenského psa a přesně k tomu se hodí i dnes: je přizpůsobivý, snadno se s ním cestuje a skvěle se cítí v bytě i ve městě. Nenechte se ale zmýlit jeho velikostí, protože povahou je to sebevědomý, odvážný a ostražitý pes, který si nenechá nic líbit a spolehlivě ohlásí každou návštěvu. Nezapře ani jistý lovecký pud. Je bystrý a učenlivý, takže se s ním dá pracovat na tricích i drobných psích sportech, jako je agility nebo dogdancing. Na pohyb má přiměřené nároky: miluje procházky stejně jako lenošení v teple domova, jen je třeba počítat s tím, že jako drobný pes se snadno prochladí.

Podobná plemena

Dlouhosrstá čivava se nejsnáze zamění s krátkosrstou varietou téhož plemene, od které se liší jen srstí; obě mají stejný standard a mohou se narodit i po sobě. Velkýma ušima s praporci a drobným vzrůstem připomíná papillona, ten je ovšem větší, s jinou hlavou a vždy bíle podkladovým zbarvením. Podobně drobní jsou i ruský toy teriér s dlouhou srstí nebo pomeranian, kteří se liší typem hlavy a srstí. Právě jablíčkovitá lebka, velké odstávající uši a nesený zatočený ocas jsou pro čivavu nezaměnitelné.

Výživa a krmení

Vhodné je kvalitní krmivo pro malá plemena, přizpůsobené věku a aktivitě psa, s vhodně malým tvarem granulí. Vzhledem k drobnému vzrůstu a rychlé látkové výměně je lepší krmit v několika menších dávkách denně, u štěňat i čtyřikrát; hlavně u nejmenších jedinců hrozí při vynechání krmení pokles hladiny cukru v krvi (hypoglykémie), který může být nebezpečný. Hlídat je třeba porce i kondici, protože i deset dekagramů navíc je u tak drobného psa znát. Zásadní je pravidelná péče o chrup, protože čivavy jsou k zubnímu kameni a potížím s chrupem velmi náchylné.

Povahou je to živý, bystrý a sebevědomý pes, který si navzdory své velikosti vůbec nepřipadá malý. Ke své rodině se upíná velmi silně a bývá oddaný hlavně jednomu člověku, kterého doprovází doslova na každém kroku; je mazlivý a rád vyhledává teplo a klín. K cizím lidem je nedůvěřivý a ostražitý a dává to hlasitě najevo, takže je z něj překvapivě dobrý hlídač. Je odvážný až k nerozvážnosti, takže se nebojí ani mnohem větších psů, což může být nebezpečné. Potřebuje jasné místo v rodinné hierarchii, jinak má sklon převzít velení. Špatně snáší dlouhou samotu.

O dlouhou hedvábnou srst čivavy je péče překvapivě snadná, protože není příliš hustá: stačí ji dvakrát až třikrát týdně pročesat, hlavně praporce na uších, límec a kalhotky, aby se nezacuchaly. Zásadní je ovšem péče o chrup, který je potřeba pravidelně čistit a nechávat kontrolovat, protože malá plemena trpí zubním kamenem a předčasnou ztrátou zubů. Kontrolovat je dobré i oči, uši a drápky. Vzhledem k drobnému vzrůstu se čivava snadno prochladí, takže se v chladném a vlhkém počasí hodí oblečení. Na pohyb je nenáročná, potřebuje ale procházky a hlavně by se z ní neměl stát pes nošený jen v tašce.

Výcvik čivavy bývá u drobných psů podceňovaný, což je chyba: přestože jde o malé plemeno, je bystré, učenlivé a potřebuje jasná pravidla, jinak si zvykne prosazovat svou a stane se z něj nesnesitelný tyran domácnosti. Nejlépe funguje laskavý, důsledný přístup s pozitivní motivací; tvrdost je u tak drobného a citlivého psa nepřijatelná. Zásadní je od štěněte důkladná socializace na lidi, psy i ruch, aby čivava nebyla přehnaně nedůvěřivá, a práce na tlumení štěkotu. Vyplatí se nepodcenit nácvik čistotnosti a naučit psa chodit po svých. Čivavu baví triky, hry i drobné psí sporty.

Toto plemeno nese rizika typická pro velmi malé psy. Časté jsou potíže s chrupem a zubním kamenem, luxace čéšky (vykloubení kolenní čéšky) a kolaps průdušnice (změkčení a zborcení průdušnice projevující se kašlem). U štěňat hrozí pokles hladiny cukru v krvi (hypoglykémie). Mnoho čivav má nezarostlou lebeční fontanelu (moleru), což samo o sobě nemusí vadit, ale zvyšuje riziko poranění hlavy; objevit se může i hydrocefalus (nahromadění mozkomíšního moku). Popisují se také srdeční vady a oční choroby. Vzhledem k velké hlavě štěňat bývá porod často řešen císařským řezem. Odpovědný chovatel vybírá zdravé rodiče. Při dobré péči se čivava dožívá zhruba 13 až 17 let.

Čivava dlouhosrstá je ideální pro toho, kdo hledá drobného, oddaného a přizpůsobivého společníka do bytu a může s ním trávit hodně času, ať už jde o jednotlivce, seniory, nebo rodinu s odrostlejšími dětmi. Naopak se nehodí do domácnosti s malými dětmi, které si ještě neuvědomují svou sílu a drobnému psovi mohou snadno ublížit, ani pro lidi, kteří jsou často a dlouho pryč. Předem je dobré počítat s tím, že jde o hlasitého a k cizím nedůvěřivého psa, který potřebuje výchovu a socializaci stejně jako každé velké plemeno, a s citlivostí na chlad. Zvlášť opatrně vybírejte chovatele: vyhněte se nabídkám takzvaných teacup čivav a merle zbarvení, které standard diskvalifikuje, a vybírejte štěně po zdravých rodičích s průkazem původu.

Čivava patří k plemenům dávného původu a nese jméno po největší provincii Mexika. Předpokládá se, že drobní psi žili v této oblasti volně a v době toltécké civilizace je domorodci chytali a ochočovali; jejich předkem měl být pes zvaný techichi, jehož vyobrazení zdobila architekturu města Tula a jehož sošky se dnešním čivavám nápadně podobají. V 19. století si tyto psy začali od místních kupovat američtí turisté právě v provincii Chihuahua, podle níž dostali jméno, a odtud se plemeno rozšířilo do celého světa. Dlouhosrstá varieta vznikla přikřížením dlouhosrstých společenských plemen a dnes je stejně oblíbená jako krátkosrstá; obě spadají pod jeden standard, na výstavách se ale posuzují zvlášť. Mezinárodní kynologická federace vede čivavu pod číslem 218.