Čivava krátkosrstá

Čivava je nejmenší plemeno psa na světě a nese jméno po největší mexické provincii Chihuahua. Předpokládá se, že tito psi tam kdysi žili volně a v době toltécké civilizace je domorodci chytali a ochočovali; drobný pes zvaný techichi, jehož sošky se dnešním čivavám nápadně podobají, zdobil už tehdejší architekturu. Chová se ve dvou varietách, krátkosrsté a dlouhosrsté, které spadají pod jeden standard, na výstavách se ale posuzují odděleně a v chovu se smějí navzájem křížit. Krátkosrstá varieta je ta původní a nenáročnější na péči. Povahou je to sebevědomý, bystrý a nesmírně oddaný pes, který si vůbec nepřipadá malý.

Vzhled

Jde o drobného psa kompaktní stavby těla, jehož nejpodstatnějším znakem je lebka ve tvaru jablka a středně dlouhý ocas nesený vysoko, ohnutý nebo zatočený v půlkruhu se špičkou směřující k bedrům. Hlava má výrazný stop (přechod čela v čenichovou partii), krátkou tlamu a velké kulaté tmavé oči; uši jsou nápadně velké, vztyčené a v klidu nesené v úhlu zhruba pětačtyřiceti stupňů. Tělo je o něco delší než vysoké, u fen o něco výrazněji. Krátkosrstá varieta má srst krátkou, hustou, lesklou a přiléhavou, na krku a ocase může být o něco delší, na břiše a vnitřní straně stehen naopak řídká; standard ovšem výslovně nepřipouští lysá místa. Přípustné jsou všechny barvy ve všech odstínech a kombinacích kromě merle, které se diskvalifikuje. Standard u tohoto plemene posuzuje jen hmotnost, nikoli výšku: ideální je mezi 1,5 a 3 kg, přičemž jedinci pod 500 g a nad 3 kg se diskvalifikují; běžná výška bývá zhruba 15 až 23 cm.

Vlastnosti a využití

Odjakživa jde o čistě společenského psa a k této roli se hodí výborně: je přizpůsobivý, snadno se s ním cestuje a skvěle se cítí v bytě i ve městě. Velikost ovšem klame, protože povahou je to sebevědomý, odvážný a ostražitý pes, který si nenechá nic líbit a spolehlivě ohlásí každou návštěvu. Nezapře ani jistý lovecký pud. Je bystrý a učenlivý, takže se s ním dá pracovat na tricích i drobných psích sportech, jako je agility nebo dogdancing. Na pohyb má přiměřené nároky: procházky si užívá stejně jako lenošení v teple, jen je třeba počítat s tím, že krátká srst před chladem téměř nechrání.

Podobná plemena

Krátkosrstá čivava se nejsnáze zamění s dlouhosrstou varietou téhož plemene, od které se liší jen srstí; obě mají stejný standard a mohou se narodit i po sobě. Podobně drobný je ruský toy teriér nebo pražský krysařík, kteří jsou ovšem vysokonožší, s jinou hlavou a jiným typem. Krátkou srstí a velkýma ušima může na dálku připomínat i trpasličího pinče, ten je ale výrazně vyšší a atletičtější. Právě jablíčkovitá lebka, velké odstávající uši a nesený zatočený ocas jsou pro čivavu nezaměnitelné.

Výživa a krmení

Vhodné je kvalitní krmivo pro malá plemena, přizpůsobené věku a aktivitě psa, s vhodně malým tvarem granulí. Vzhledem k drobnému vzrůstu a rychlé látkové výměně je lepší krmit v několika menších dávkách denně, u štěňat i čtyřikrát; hlavně u nejmenších jedinců hrozí při vynechání krmení pokles hladiny cukru v krvi (hypoglykémie), který může být nebezpečný. Hlídat je třeba porce i kondici, protože i deset dekagramů navíc je u tak drobného psa znát. Zásadní je pravidelná péče o chrup, protože čivavy jsou k zubnímu kameni a potížím s chrupem velmi náchylné.

Povahou je to živý, bystrý a sebevědomý pes, který si navzdory své velikosti vůbec nepřipadá malý. Ke své rodině se upíná velmi silně a bývá oddaný hlavně jednomu člověku, kterého doprovází doslova na každém kroku; je mazlivý a rád vyhledává teplo a klín. K cizím lidem je nedůvěřivý a ostražitý a dává to hlasitě najevo, takže je z něj překvapivě dobrý hlídač. Je odvážný až k nerozvážnosti, takže se nebojí ani mnohem větších psů, což může být nebezpečné. Potřebuje jasné místo v rodinné hierarchii, jinak má sklon převzít velení. Špatně snáší dlouhou samotu.

O krátkou přiléhavou srst je péče minimální, stačí ji jednou týdně přejet měkkým kartáčem nebo gumovou rukavicí; línání je mírné. Zásadní je ovšem péče o chrup, který je potřeba pravidelně čistit a nechávat kontrolovat, protože malá plemena trpí zubním kamenem a předčasnou ztrátou zubů. Kontrolovat je dobré i oči, uši a drápky. Krátká srst prakticky nechrání před počasím, takže se čivava snadno prochladí a v chladném a vlhkém počasí potřebuje oblečení; v zimě ji netahejte ven zbytečně dlouho. Na pohyb je nenáročná, potřebuje ale procházky a hlavně by se z ní neměl stát pes nošený jen v tašce.

Výcvik čivavy bývá u drobných psů podceňovaný, což je chyba: přestože jde o malé plemeno, je bystré, učenlivé a potřebuje jasná pravidla, jinak si zvykne prosazovat svou a stane se z něj nesnesitelný tyran domácnosti. Nejlépe funguje laskavý, důsledný přístup s pozitivní motivací; tvrdost je u tak drobného a citlivého psa nepřijatelná. Zásadní je od štěněte důkladná socializace na lidi, psy i ruch, aby čivava nebyla přehnaně nedůvěřivá, a práce na tlumení štěkotu. Vyplatí se nepodcenit nácvik čistotnosti a naučit psa chodit po svých. Čivavu baví triky, hry i drobné psí sporty.

Toto plemeno nese rizika typická pro velmi malé psy. Časté jsou potíže s chrupem a zubním kamenem, luxace čéšky (vykloubení kolenní čéšky) a kolaps průdušnice (změkčení a zborcení průdušnice projevující se kašlem). U štěňat hrozí pokles hladiny cukru v krvi (hypoglykémie). Mnoho čivav má nezarostlou lebeční fontanelu (moleru), což samo o sobě nemusí vadit, ale zvyšuje riziko poranění hlavy; objevit se může i hydrocefalus (nahromadění mozkomíšního moku). Popisují se také srdeční vady a oční choroby, u krátkosrsté variety navíc lysá místa (alopecie), která standard hodnotí jako vadu. Vzhledem k velké hlavě štěňat bývá porod často řešen císařským řezem. Při dobré péči se čivava dožívá zhruba 13 až 17 let.

Čivava krátkosrstá je ideální pro toho, kdo hledá drobného, oddaného a nenáročného společníka do bytu a může s ním trávit hodně času, ať už jde o jednotlivce, seniory, nebo rodinu s odrostlejšími dětmi; oproti dlouhosrsté varietě odpadá i péče o srst. Naopak se nehodí do domácnosti s malými dětmi, které si ještě neuvědomují svou sílu a drobnému psovi mohou snadno ublížit, ani pro lidi, kteří jsou často a dlouho pryč. Předem je dobré počítat s tím, že jde o hlasitého a k cizím nedůvěřivého psa, který potřebuje výchovu a socializaci stejně jako každé velké plemeno, a hlavně s citlivostí na chlad. Zvlášť opatrně vybírejte chovatele: vyhněte se nabídkám takzvaných teacup čivav a merle zbarvení, které standard diskvalifikuje, a vybírejte štěně po zdravých rodičích s průkazem původu.

Čivava patří k plemenům dávného původu a nese jméno po největší provincii Mexika. Předpokládá se, že drobní psi žili v této oblasti volně a v době toltécké civilizace je domorodci chytali a ochočovali; jejich předkem měl být pes zvaný techichi, jehož vyobrazení zdobila architekturu města Tula a jehož sošky se dnešním čivavám nápadně podobají. V 19. století si tyto psy začali od místních kupovat američtí turisté právě v provincii Chihuahua, podle níž dostali jméno, a odtud se plemeno rozšířilo do celého světa. Krátkosrstá varieta je z obou ta původní; dlouhosrstá vznikla později přikřížením dlouhosrstých společenských plemen. Obě spadají pod jeden standard, na výstavách se ale posuzují zvlášť a v chovu se smějí navzájem křížit. Mezinárodní kynologická federace vede čivavu pod číslem 218.