Černý ruský teriér

Černý ruský teriér je mohutné černé pracovní plemeno, vyšlechtěné v Rusku mezi lety 1940 a 1950 ve vojenské chovatelské stanici Rudá hvězda u Moskvy. Vznikl cíleným křížením velkého knírače, rotvajlera, erdelteriéra a novofundlandského psa, přičemž za zakladatele plemene je považován velký knírač; cílem bylo získat velkého, odvážného, silného a dobře ovladatelného služebního psa, který se přizpůsobí jakémukoli klimatu. Navzdory jménu ho Mezinárodní kynologická federace neřadí mezi teriéry, ale mezi pinče a knírače. Je to důstojný, sebevědomý pes s aristokratickým zjevem, který spojuje pracovní tvrdost s dobrou ovladatelností.

Vzhled

Jde o mohutného psa nadprůměrné výšky, velmi atletické postavy, robustního typu a pevné konstituce, s masivní kostrou a silným osvalením; formát je čtvercový nebo téměř čtvercový a pohlavní výraz je jasně definován. Délka těla mírně přesahuje kohoutkovou výšku, hloubka hrudníku dosahuje nejméně poloviny výšky psa a délka hlavy odpovídá nejméně čtyřiceti procentům kohoutkové výšky; tlama je mírně kratší než mozkovna. Hlava je výrazná, s bohatým vousem a obočím, které plemeni dodávají charakteristický zjev, nosní houba je vždy černá, oči tmavé. Uši jsou vysoko nasazené, trojúhelníkové a svěšené, ocas silný a vysoko nasazený. Srst je dvojitá, hrubá a zvlněná, s hustou podsadou, s výraznou ozdobnou srstí na hlavě, hrudi a končetinách; hladká krycí srst nebo chybějící ozdobná srst jsou vylučující vadou, stejně jako bílé skvrny. Zbarvení je černé, případně černé s malým množstvím šedivých chlupů. Psi měří v kohoutku 72 až 76 cm a váží 50 až 60 kg, feny měří 68 až 72 cm a váží 45 až 50 kg.

Vlastnosti a využití

Vyšlechtěn byl jako všestranný služební pes a přesně to je dodnes jeho doména. Podle standardu jde o důstojného, sebevědomého psa, který je dobře ovladatelný ve všech situacích: pokud to okolnosti vyžadují, neprodleně zaujme obranný postoj, jakmile ale ohrožení pomine, rychle se zklidní. Právě tato kombinace razance a ovladatelnosti byla cílem šlechtitelů. Plemeno se osvědčilo ve strážní a ozbrojené službě, v záchranářském výcviku, při pachových pracích i ve sportovní kynologii a je pověstné vytrvalostí a přizpůsobivostí jakémukoli počasí. Potřebuje pravidelný pohyb a hlavně smysluplnou práci; bez výcviku a zaměstnání není spokojený.

Podobná plemena

Nejblíže má černý ruský teriér k velkému kníračovi, který je považován za zakladatele plemene; knírač je ale menší, lehčí a jeho srst se upravuje jinak. Mohutností a černou barvou může na dálku připomínat i flanderského bouviéra, který je ovšem nižší a jinak stavěný, nebo bradatého portugalského vodního psa s kudrnatou srstí. Kvůli jménu se hledá mezi teriéry, s britskými teriéry ale nemá nic společného, kromě příměsi erdelteriéra ve svém původu. Právě obří vzrůst, jednolitě černá hrubá srst a výrazný vous jsou pro černého ruského teriéra nezaměnitelné.

Výživa a krmení

Jako velké až obří plemeno potřebuje kvalitní krmivo pro velká plemena, přizpůsobené věku a nemalé pracovní zátěži. U štěňat je zásadní řízený růst: nepřekrmovat a nepřetěžovat vyvíjející se kostru a klouby, aby se předešlo vývojovým vadám. Jako u velkých psů s hlubokým hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm, aby se snížilo riziko torze žaludku (nebezpečného nafouknutí a přetočení žaludku). Kloubům může prospět doplněk s glukosaminem a chondroitinem. Vzhledem k bohatému vousu je vhodné po krmení otřít tlamu.

Povahou je to důstojný, sebevědomý a vyrovnaný pes, který si uvědomuje svou sílu a nemusí ji nikomu dokazovat. Ke své rodině je oddaný, věrný a překvapivě přítulný a k dětem vlastní domácnosti se chová dobře, i když je u tak velkého psa vždy namístě dohled. K cizím lidem je nedůvěřivý a ostražitý a v obraně přiměřeně razantní, přitom se ale dokáže rychle zklidnit, jakmile pomine důvod; agresivní ani přehnaně plachá povaha je podle standardu vylučující vadou. Je statečný, vytrvalý a odolný, dobře cvičitelný a snadno se přizpůsobí různým podmínkám. K jiným psům, obzvlášť stejného pohlaví, může být dominantní.

Hrubá dvojitá srst černého ruského teriéra sice málo líná, o to víc se ale plstnatí, hlavně ozdobná srst na hlavě, vousu a končetinách, takže potřebuje pročesávání několikrát týdně a pravidelnou úpravu, obvykle stříháním nebo trimováním zhruba každé dva až tři měsíce. Pozornost si žádá vous, ve kterém zůstává jídlo a voda, dále uši, oči a drápky. Na pohyb má nemalé nároky: potřebuje každodenní vycházky a hlavně smysluplnou činnost, ideálně výcvik nebo psí sport. Vzhledem k velikosti a strážnímu založení je namístě dobře zabezpečený pozemek a od štěněte důsledná socializace.

Výcvik černého ruského teriéra je vděčný, protože plemeno bylo přímo šlechtěno k dobré ovladatelnosti: je inteligentní, učenlivé a ochotné spolupracovat. Patří ovšem do rukou zkušenějšího člověka, protože jde o velkého, silného psa s výrazným ochranitelským pudem, který potřebuje jasná pravidla a klidné, sebejisté vedení od štěněte; tvrdost se nevyplácí, plemeno je přes svou razanci citlivé na vztah s vůdcem. Naprosto zásadní je od útlého věku důkladná socializace kvůli nedůvěře k cizím a možné dominanci k jiným psům. Nejlépe se cítí, když má práci: skvěle se s ním dělá poslušnost, obrana, stopy i záchranářský výcvik.

Celkově jde o odolné a otužilé plemeno, nese ale rizika velkých psů. Poměrně častá je dysplazie kyčelního nebo loketního kloubu (vývojová vada kloubu), proto se u chovných jedinců vyšetřuje. Kvůli hlubokému hrudníku hrozí torze žaludku (nebezpečné nafouknutí a přetočení žaludku). Objevují se také oční choroby, jako je progresivní atrofie sítnice (postupné slepnutí) nebo entropium (vchlípení víčka), a u některých linií hyperurikosurie, tedy dědičný sklon k tvorbě močových kamenů, na který existuje test. Odpovědný chovatel vybírá zdravé, testované rodiče. Průměrně se černý ruský teriér dožívá zhruba 10 až 12 let.

Černý ruský teriér je ideální pro aktivní, zkušenější majitele, kteří se psem chtějí pracovat a cvičit, mají pro velké plemeno dostatek prostoru a dobře zabezpečený pozemek a ocení oddaného, sebevědomého společníka i spolehlivého ochránce. Do rodiny s dětmi se hodí, vždy ale za dohledu kvůli velikosti a síle. Naopak se nehodí pro začátečníky, pro pohodlné nebo často nepřítomné lidi ani do domácnosti, která mu nemůže dopřát výcvik a pohyb. Předem je dobré počítat s nedůvěrou k cizím, možnou dominancí k jiným psům, nutností důsledné socializace a s pravidelnou a nikoli levnou úpravou srsti. Vybírat je vhodné po zdravých, testovaných rodičích s průkazem původu, hlavně s vyšetřením kloubů.

Černý ruský teriér vznikl v Rusku mezi lety 1940 a 1950 ve vojenské chovatelské stanici Rudá hvězda u Moskvy, pod dohledem vojenské kynologické školy. Poválečný Sovětský svaz potřeboval velkého, odvážného a dobře ovladatelného služebního psa odolného vůči tamnímu klimatu, a tak šlechtitelé sáhli po selektivním křížení velkého knírače, rotvajlera, erdelteriéra a novofundlandského psa; za zakladatele plemene je považován velký knírač. Poprvé byl černý teriér představen v roce 1955 na Všesvazové zemědělské výstavě v Moskvě, kde sklidil velký ohlas i nejvyšší ocenění, a koncem 50. let se přešlo k přísné selekci. V roce 1981 byl schválen centrální standard a od téhož roku se plemeno objevuje i na evropských výstavách. Mezinárodní kynologická federace ho uznala v roce 1984, nejprve mezi teriéry, ale v roce 1996 ho pro podobnost s kníračem přeřadila do 2. skupiny mezi pinče a knírače. FCI ho vede pod číslem 327.