Cão de Castro Laboreiro - vyměnit foto!

Cão de Castro Laboreiro je starobylé portugalské pracovní plemeno, jedno z nejstarších na Pyrenejském poloostrově, pojmenované po vesnici Castro Laboreiro na krajním severu země. Pochází z drsné hornaté krajiny mezi řekou Minho a pohořími Peneda a Soajo, v nadmořských výškách až kolem 1400 metrů, a právě takové podmínky z něj udělaly houževnatého horala. Odjakživa hlídal usedlosti a chránil stáda skotu a ovcí před vlky a medvědy. Podle standardu má lehký mastifí ráz, přísný a vážný výraz a často nápadně zbarvenou srst. Je to odvážný, samostatný a nedůvěřivý pes, který svému pánovi bezmezně slouží. U nás jde o velmi vzácné plemeno.

Vzhled

Jde o silného, mocně osvaleného psa obdélníkového rámce (poměr délky ke kohoutkové výšce je zhruba 7:6) s lehkým mastifím rázem, který působí energicky a rustikálně, jako pravý horal. Horní linie těla je rovná nebo mírně stoupající dozadu, hrudník oválný, střední šířky a hloubky. Tlama je jen o málo kratší než mozkovna. Oči jsou střední velikosti, mandlové a šikmé, s poněkud přísným pohledem; jejich barva se ladí s odstínem srsti, od světle hnědé u světlejších psů po téměř černou u tmavých, okraje víček musí být černě pigmentované. Uši jsou dosti vysoko nasazené, středně velké, téměř trojúhelníkové, ploše přiléhající k lícím; uši ani ocas se dnes zpravidla nekupírují. Srst je krátká, hustá, hrubá a odolná vůči počasí. Nejobvyklejší zbarvení je vlkošedé, nejvíce ceněná je takzvaná horská barva, tedy tmavé žíhání na šedém základu různých odstínů; existují i barvy od piniového oříšku přes načervenalou po mahagonovou. Žíhání bývá nejtmavší na hlavě, plecích a hřbetě a nejsvětlejší na břiše a dolních partiích končetin. Malá bílá skvrna na hrudi je přípustná. Psi měří v kohoutku 58 až 64 cm a váží 30 až 40 kg, feny měří 55 až 61 cm a váží 25 až 35 kg.

Vlastnosti a využití

Odjakživa jde o strážního, hlídacího a pasteveckého ochranného psa. Jeho úkolem bylo samostatně hlídat odlehlé horské usedlosti a chránit stáda skotu a ovcí před šelmami, hlavně vlky, což vyžadovalo odvahu, vytrvalost a schopnost rozhodovat se bez pokynů člověka. Tyto vlohy si plně zachoval: je ostražitý, teritoriální a k cizím nedůvěřivý, přitom vůči svému pánovi mimořádně oddaný a poslušný. Charakteristický je i jeho hlas, který podle chovatelů začíná v hlubokých tónech a ke konci stoupá. Dnes se kromě práce u stád uplatňuje jako hlídač a v Portugalsku i u policie a záchranářů. Potřebuje prostor, pohyb a hlavně smysluplný úkol.

Podobná plemena

Toto plemeno patří mezi portugalské horské psy a nejblíž má ke svým krajanům, jako je cão da Serra da Estrela nebo rafeiro do Alentejo, kteří jsou ovšem mohutnější a jinak zbarvení. Jeho žíhaná vlkošedá srst je natolik charakteristická, že plemeno mezi ostatními pasteveckými ochránci nezaměníte; laik si ho někdy splete s velkým kříženým psem nebo s vlkodavem. Od klasických molossů se odlišuje lehčí, atletičtější stavbou, i když si mastifí ráz zachovává. Právě kombinace horalské rustikálnosti, přísného výrazu a nápadného žíhání je pro tohoto psa typická.

Výživa a krmení

Vhodná je kvalitní strava pro velká pracovní plemena, přizpůsobená věku a nemalé aktivitě psa. U štěňat je důležitý řízený růst: nepřekrmovat a nepřetěžovat vyvíjející se kostru a klouby. Jako u velkých psů s hlubším hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm, aby se snížilo riziko torze žaludku (nebezpečného nafouknutí a přetočení žaludku). Kloubům může prospět doplněk s glukosaminem a chondroitinem. Množství je třeba přizpůsobovat skutečné aktivitě a hlídat kondici.

Povahou je odvážný, vytrvalý a nesmírně samostatný pes, který byl po generace zvyklý rozhodovat se sám. Ke svému pánovi a rodině je hluboce oddaný, věrný a poslušný, k cizím lidem je ale rezervovaný a nedůvěřivý a své teritorium i stádo bere naprosto vážně, takže z něj je spolehlivý strážce. Jeho výraz je přísný a vážný, celkově působí sebejistě a klidně. K jiným psům může být dominantní, obzvlášť ke psům stejného pohlaví, a k cizím zvířatům si zachovává ostražitost. Je citlivý na náladu svého člověka a nejlépe reaguje na trpělivé, klidné jednání. Je to pes, který potřebuje práci a jasné vedení, ne rozmazlování.

O krátkou, hustou srst tohoto plemene je péče minimální, stačí ji jednou týdně přejet kartáčem; srst je odolná vůči počasí a psovi nevadí ani drsné podmínky. Nároky plemene ovšem míří jinam: potřebuje hodně prostoru, pravidelný pohyb a hlavně smysluplné zaměstnání, nejlépe hlídání nebo práci v přírodě. Do bytu se nehodí, nejlépe mu je na venkově s dobře zabezpečeným pozemkem, který může střežit; jde o teritoriálního psa, který svůj domov bere vážně. Zásadní je od štěněte důsledná výchova a hlavně důkladná socializace.

Výchova tohoto plemene patří do rukou zkušeného, klidného a důsledného člověka. Je to inteligentní pes, který se dobře učí, zároveň je ale velmi samostatný a umí být tvrdohlavý, protože byl šlechtěn k práci bez neustálého vedení. Vyžaduje důsledný, ale citlivý přístup s pozitivní motivací; je vnímavý na náladu svého majitele a nejlépe reaguje na trpělivost a jednotnost, tvrdost se nevyplácí. Naprosto zásadní je od útlého věku důkladná socializace, obzvlášť kvůli nedůvěře k cizím a možné dominanci k jiným psům. Aby byl pes spokojený, potřebuje kromě výcviku hlavně práci, prostor a dostatek pohybu.

Celkově jde o velmi zdravé a odolné plemeno, formované drsnými horskými podmínkami a přirozeným výběrem. Jako u velkých psů se může objevit dysplazie kyčelního nebo loketního kloubu (vývojová vada kloubu) a kvůli hlubšímu hrudníku i torze žaludku (nebezpečné nafouknutí a přetočení žaludku). Popisují se i oční choroby. Vzhledem k tomu, že jde o málopočetné plemeno s omezeným chovem, je genetická základna užší, o to důležitější je zodpovědný chov. Odpovědný chovatel vybírá zdravé rodiče. Při dobré péči se cão de Castro Laboreiro dožívá zhruba 11 až 13 let.

Cão de Castro Laboreiro je vhodný pro zkušené, klidné a důsledné majitele na venkově, kteří mu dají dostatek prostoru, pohybu a hlavně smysluplný úkol, ať už hlídání usedlosti, nebo ochranu stáda, a ocení oddaného, odolného a spolehlivého strážce. Do rodiny s dětmi se hodí, vždy ale za dohledu kvůli velikosti a síle. Naopak se vůbec nehodí do bytu, pro pohodlné nebo úplně začínající majitele ani do domácnosti bez práce a prostoru. Předem je dobré počítat s nedůvěrou k cizím, samostatností, možnou dominancí k jiným psům a s tím, že jde o hlídače, který dá hlasitě najevo, že se něco děje. Vzhledem k tomu, že jde u nás o velmi vzácné plemeno, je třeba počítat i s obtížným sháněním; vybírat je vhodné po zdravých rodičích s průkazem původu.

Cão de Castro Laboreiro patří k nejstarším plemenům Pyrenejského poloostrova a jeho původ se ztrácí v čase; vznikl patrně bez cíleného křížení, přirozeným výběrem v drsných horách severního Portugalska. Jméno nese po vesnici Castro Laboreiro v kraji Melgaço, odkud pochází. První písemné zmínky o podobných psech pocházejí z 16. století a popisují mohutné a odvážné pastevecké a hlídací psy místních obyvatel; na jeho vzniku se podle všeho podíleli i mastifové. Po staletí chránil stáda skotu a ovcí před vlky a medvědy a hlídal odlehlé usedlosti. Dodnes se chová hlavně v omezené oblasti na severu Portugalska; v roce 2006 ho uznal americký United Kennel Club. Do České republiky se první jedinec dostal teprve v roce 2011. Mezinárodní kynologická federace ho vede pod číslem 170.