Ca de bou (mallorská doga)

Ca de bou (mallorská doga, španělsky perro dogo mallorquín) je středně velké molossoidní plemeno z Mallorky, největšího z Baleárských ostrovů. Jeho katalánské jméno znamená doslova býčí pes a odkazuje na dávnou minulost: v 18. století byly na ostrovech oblíbené zápasy psů s býky a Britové, kteří tehdy území ovládali, k nim křížili vlastní bojové psy s místními dogami z Pyrenejského poloostrova. Zápasy jsou dávnou minulostí a plemeno se dnes chová jako strážní a hlídací pes a rodinný společník. Je to silný, kompaktní pes s mohutnou hranatou hlavou, klidnou povahou a hlubokou oddaností svému pánovi.

Vzhled

Jde o silného, mocného psa molossoidního typu střední velikosti, s mírně protáhlým rámcem a masivní kostrou; přes svou sílu působí kompaktně a obratně. Nejnápadnější je hlava: velká, široká a téměř hranatá, s plochým a širokým čelem s výraznou kožní vráskou a mohutně osvalenou obličejovou částí, která psovi umožňuje výmluvnou mimiku; obvod hlavy je u psů větší než obvod hrudníku měřený u kohoutku. Čelisti jsou silné, s mírným předkusem. Uši jsou spíše malé, růžicového tvaru a nasazené vysoko a vzadu; kupírování uší i ocasu je vylučující vadou. Kůže je poměrně silná a přiléhavá, na krku se může tvořit lehký lalok. Typickým způsobem pohybu je klus. Srst je krátká a na omak drsná. Zbarvení je žíhané, ve všech odstínech žluté nebo černé, přičemž se dává přednost právě v tomto pořadí; přípustná je černá maska a bílé skvrny na předních tlapách, hrudi a tlamě do třiceti procent plochy. Psi měří v kohoutku 55 až 58 cm a váží 35 až 38 kg, feny měří 52 až 55 cm a váží 30 až 34 kg.

Vlastnosti a využití

Podle standardu jde o hlídacího a strážního psa a přesně tak se plemeno využívá i dnes. Historicky sloužilo k zápasům s býky a psy, ale i k hlídání usedlostí, k ochraně před piráty a lupiči a k práci s dobytkem, kde pomáhalo přidržet zvíře. Zápasovou minulost dnes připomíná už jen jméno; současný chov cílí na vyrovnanou, spolehlivou povahu, přičemž bázlivost i agresivita jsou podle standardu vylučující vadou. Je to odvážný, sebejistý a klidný pes se silným ochranitelským pudem, který svůj domov i rodinu spolehlivě střeží. Na pohyb má přiměřené nároky, potřebuje ale prostor, pravidelný pohyb a hlavně důsledné vedení.

Podobná plemena

Toto plemeno patří mezi španělské a středomořské molossy a nejblíže má ke kanárské doze, která je ale větší, lehčí a vysokonožší. Mohutnou hranatou hlavou a předkusem připomíná i anglického buldoka, jednoho ze svých předků, je ovšem mnohem větší a atletičtější, a menšího bulmastifa nebo kane corso, kteří jsou vyšší a v jiných proporcích. Právě kombinace střední velikosti, mimořádně mohutné hlavy s výraznou čelní vráskou, růžicových uší a žíhaného nebo žlutého zbarvení je pro ca de bou typická.

Výživa a krmení

Vhodné je kvalitní krmivo pro velká a silně stavěná plemena, přizpůsobené věku a aktivitě psa. U štěňat je důležitý řízený růst: nepřekrmovat a nepřetěžovat vyvíjející se kostru a klouby, aby se předešlo vývojovým vadám. Molossové mají sklon k obezitě, proto je dobré hlídat porce i kondici a psa pravidelně vážit. Jako u psů s hlubokým hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm, aby se snížilo riziko torze žaludku (nebezpečného nafouknutí a přetočení žaludku). Kloubům může prospět doplněk s glukosaminem a chondroitinem.

Povahou je klidný, vyrovnaný a odvážný pes, který je svému pánovi hluboce oddaný a věrný. K rodině je přítulný a mazlivý a k dětem se chová laskavě, i když je u tak silného psa vždy namístě dohled. Je sebejistý a nebojácný, se silným ochranitelským a teritoriálním pudem, takže z něj je pozorný strážce, který málo štěká a zasáhne, až když je to opravdu potřeba; k cizím lidem je zdrženlivý a ostražitý. K jiným psům, obzvlášť stejného pohlaví, může být dominantní. Bázlivost ani agresivita nejsou u plemene přípustné a jsou vylučující vadou. Je to pes, který potřebuje jasná pravidla a klidné, sebejisté vedení.

O krátkou, drsnou srst ca de bou je péče minimální, stačí ji jednou týdně přejet kartáčem. Pozornost si žádá kožní vráska na čele a případný lalok, které je dobré udržovat čisté a suché, a kvůli silným pyskům pes občas slintá. Na pohyb má přiměřené nároky: potřebuje pravidelný pohyb a procházky, není to ale vytrvalostní sportovec a ve štěněcím věku se nesmí přetěžovat, aby se nepoškodily rostoucí klouby. Vzhledem ke kratší tlamě hůř snáší velké horko, takže v parnu je vhodné ho nepřetěžovat. Zásadní je dobře zabezpečený pozemek a od štěněte důsledná výchova i socializace.

Výchova ca de bou patří do rukou zkušeného, klidného a důsledného člověka. Je to inteligentní pes, který se dokáže dobře učit, zároveň je ale sebejistý, samostatný a umí být svéhlavý, takže potřebuje jasná pravidla a pevné, laskavě prosazované vedení od štěněte; tvrdost a hrubost se u tak silného plemene nevyplácejí. Naprosto zásadní je od útlého věku důkladná socializace na lidi, psy i ruch, obzvlášť kvůli strážnímu pudu a možné dominanci k jiným psům. Důležité je naučit ho základní poslušnost a ovladatelnost na vodítku včas, dokud je zvladatelný. Náročné sporty nepotřebuje, ocení spíš klidnou práci a společný čas s rodinou.

Celkově jde o poměrně odolné plemeno, nese ale rizika typická pro molossy. Objevit se může dysplazie kyčelního nebo loketního kloubu (vývojová vada kloubu) a kvůli hlubokému hrudníku hrozí torze žaludku (nebezpečné nafouknutí a přetočení žaludku). Kvůli kratší tlamě může docházet k dýchacím potížím a horšímu snášení horka, u volnějších víček k očním vadám a u velkých plemen se vyskytují i srdeční onemocnění. Vzhledem k tomu, že plemeno prošlo obnovou z malého počtu jedinců, je jeho genetická základna užší, o to důležitější je zodpovědný chov. Odpovědný chovatel vybírá zdravé, testované rodiče. Průměrně se ca de bou dožívá zhruba 10 až 12 let.

Ca de bou je vhodný pro zkušené, sebejisté a důsledné majitele s dostatkem prostoru a dobře zabezpečeným pozemkem, kteří rozumí povaze strážných molossů a ocení oddaného, klidného a spolehlivého ochránce. Do rodiny s dětmi se hodí, vždy ale za dohledu kvůli síle psa. Naopak se nehodí pro začátečníky, pro nejisté nebo pohodlné lidi ani do domácnosti bez dostatečného prostoru a času na výchovu. Předem je dobré počítat s ostražitostí k cizím, možnou dominancí k jiným psům, s citlivostí na horko a s odpovědností, kterou tak silný pes obnáší; v některých zemích je navíc chov velkých molossů omezen, což je vhodné si ověřit. Vybírat je vhodné po zdravých, testovaných rodičích s průkazem původu, od chovatele, který dbá na vyrovnanou povahu.

Ca de bou vzešel z dog Pyrenejského poloostrova, které se po Středomoří šířily už ve starověku spolu s obchodem a sloužily v přístavech a pobřežních osadách jako ochrana před piráty a lupiči. Ve Španělsku se tito velcí, silní psi s mohutnou hlavou používali k lovu i k zápasům s býky a psy a na Baleárské ostrovy se dostali kolem roku 1230 s vojsky krále Jakuba I. V 17. století přešly Menorca a další území Utrechtským mírem pod anglickou správu a Britové sem přivezli vlastní bojové a hlídací psy, které s místními dogami křížili. Na počátku 18. století byly zápasy psů s býky velmi oblíbené a právě z nich pochází jméno plemene, tedy býčí pes. První zápis do španělské plemenné knihy pochází z roku 1923 a definitivní uznání Mezinárodní kynologickou federací plemeno získalo v roce 1963. FCI ho vede pod číslem 249.