Rumunský ovčák z Bukoviny

Vzhled

Impozantní pes obřích rozměrů s hrdým, sebevědomým vystupováním. Hlava je masivní, s lebkou stejně dlouhou jako čenich, šířka lebky dosahuje u psů 16 až 18 cm. Oči jsou malé, mandlového tvaru, kaštanově hnědé barvy. Uši nasazené vysoko, tvaru V se zaoblenými špičkami, visící podél lícních kostí. Tělo je mírně delší než výška v kohoutku, s širokým hrudníkem sahajícím po lokty a dobře podepřenými zády. Ocas je nasazený vysoko, hustě osrstěný, v klidu nošený nízko, při pozornosti se zvedá do oblouku.

Srst je bohatá, rovná a hrubá, na těle dlouhá 6 až 9 cm, zatímco na hlavě a přední straně končetin je krátká. Na krku vytváří výraznou hřívu, na předních končetinách třásně a na zadních kalhotky. Základní zbarvení je čistě bílé nebo bílobéžové s výraznými skvrnami v šedé, černé nebo černé s červenohnědými odlesky. Povoleny jsou i jednobarevné varianty (bílá, bílobéžová, popelavě šedá, černá), avšak nejsou preferované. Žíhaný vzor skvrn je diskvalifikující vada.

Vlastnosti a využití

Původní a dodnes hlavní funkcí tohoto plemene je ochrana stád hospodářských zvířat a hlídání usedlostí v horských oblastech. Bukovinský ovčák je odvážný a neohrožený bojovník proti velkým predátorům, včetně medvědů, vlků a rysů. Disponuje mimořádně hlubokým, mohutným štěkotem, který sám o sobě působí jako odstrašující prostředek. Vůči rodině projevuje hlubokou věrnost a překvapivou něžnost, zejména k dětem. K cizím lidem je přirozeně nedůvěřivý a ostražitý, což z něj činí vynikajícího hlídacího psa.

Podobná plemena

Od rumunského karpatského ovčáka (FCI 350) se liší výrazně mohutnější stavbou těla, větší výškou i hmotností a odlišným zbarvením. Karpatský ovčák je vlkošedý, štíhlejší a lehčí, zařazený ve skupině 1, a molossoidní vzhled je u něj dokonce diskvalifikující vadou. Bukovinský ovčák je naopak typický molosoid horského typu ve skupině 2. Od rumunského mioritského ovčáka (FCI 349) se odlišuje kratší a hrubší srstí (mioritský má výrazně delší, vlnitou až kudrnatou srst), zbarvením (mioritský je převážně světlý, béžový až krémový, bukovinský má kontrastní skvrny) a celkovým tělesným rámcem. Bukovinský ovčák je zpravidla nejtěžší a nejmohutnější z trojice rumunských pasteveckých strážců.

Výživa a krmení

Jako plemeno obřích rozměrů vyžaduje kvalitní krmivo s vyváženým poměrem bílkovin a tuků, přizpůsobené pomalejšímu metabolismu velkých plemen. Štěňata by měla dostávat krmivo určené pro růst velkých a obřích plemen, které brání příliš rychlému růstu a tím snižuje riziko kloubních problémů. Dávky je třeba rozdělit do dvou až tří porcí denně, protože plemeno je náchylné k torzi žaludku (nebezpečné přetočení žaludku kolem své osy). Pamlsky by neměly tvořit více než 10 % denního kalorického příjmu.

Klidný, vyrovnaný a sebejistý pes s přirozeným ochranitelským instinktem. V rodinném prostředí je laskavý a trpělivý, s dětmi jedná překvapivě jemně na svou velikost. K cizím lidem zachovává zdravou nedůvěru, která je u tohoto pasteveckého strážce žádoucí vlastností. Nevyvolává konflikty, ale v případě ohrožení rodiny nebo svěřeného stáda jedná rozhodně a nebojácně. Má silnou vazbu na svou rodinu a území, přičemž přirozeně hlídá i bez speciálního výcviku. Povahově vyrovnaný, bez nervozity nebo bezdůvodné agresivity.

Bohatá srst vyžaduje pravidelné kartáčování, ideálně každý druhý den, během jarního a podzimního línání i každodenní. Podsada je hustá a při sezonním línání se uvolňuje ve velkém množství. Koupání není nutné příliš často, postačí podle potřeby. Drápy je třeba zkracovat přibližně každé tři až čtyři týdny, uši kontrolovat a čistit jednou měsíčně. Zuby by měly být čištěny pravidelně. Plemeno je otužilé a dobře snáší celoroční pobyt venku, za předpokladu, že má k dispozici odpovídající přístřešek. V bytě nebo malém domě bez zahrady se nedokáže uplatnit.

Samostatné uvažování tohoto plemene, které je pro práci strážce stád nezbytné, se při výcviku projevuje jako tvrdohlavost a nízká ochota k bezmyšlenkovité poslušnosti. Bukovinský ovčák potřebuje majitele, který dokáže nastavit jasná pravidla klidně, ale důsledně, bez používání tvrdých metod. Fyzický nátlak je kontraproduktivní a narušuje důvěru. Pozitivní motivace přináší nejlepší výsledky, byť pokrok bývá pomalejší než u služebních plemen. Socializace od raného věku je klíčová, zejména kontakt s různými lidmi, prostředími a zvířaty, aby se přirozená ostražitost nevyvinula v nadměrnou podezíravost nebo reaktivitu.

Celkově robustní a odolné plemeno, ovšem jeho velké rozměry přinášejí typická zdravotní rizika společná obřím plemenům. Dysplazie kyčelního kloubu (vrozená vývojová vada kyčlí) se vyskytuje u mnoha velkých plemen a bukovinský ovčák není výjimkou. Torze žaludku (gastric dilatation-volvulus, akutní přetočení žaludku) představuje potenciálně život ohrožující stav, kterému lze předcházet menšími, častějšími porcemi a omezením pohybu po jídle. Luxace pately (vyklouznutí čéšky z její dráhy) se může vyskytnout, stejně jako sklon k obezitě při nedostatečném pohybu. Ušní infekce mohou vzniknout kvůli visícím uším, které omezují proudění vzduchu.

Plemeno rozhodně není vhodné pro začátečníky ani pro majitele bez zkušeností s velkými, nezávislými strážcovskými plemeny. Ideální majitel je trpělivý, důsledný člověk se zkušenostmi s molosoidními nebo pasteveckými strážci, který disponuje prostornou zahradou, ideálně s pozemkem. Byt nebo malý dům bez venkovního prostoru je pro toto plemeno naprosto nevhodný. Hodí se do rodin s dětmi, které respektují velikost psa a umí se k němu chovat. Potřebuje jednoznačné vedení, nikoli tvrdou ruku. Vhodný pro venkovské prostředí, hospodářství, usedlosti. Nevhodný pro sportovně zaměřené kynology hledající výkonnostního psa k soutěžím.

Bukovinský ovčák je přirozené plemeno pocházející z Karpat, konkrétně z historické oblasti Bukoviny na severovýchodě Rumunska. Po staletí sloužil jako strážce stád ovcí a dobytka při transhumanci (sezónním přesunu stád mezi nížinami a horskými pastvinami) a zároveň chránil horské usedlosti. Místní obyvatelé mu říkali „Dulău" nebo „Căpău". Jedná se o největší ze čtyř rumunských ovčáckých plemen. První standard byl sepsán v roce 1982 Rumunským kennel klubem a aktualizován v roce 2001. FCI plemeno provizorně uznala v roce 2009 a definitivně v roce 2019. Současný platný standard pochází ze srpna 2023.

Na rozdíl od karpatského a mioritského ovčáka, kteří jsou zařazeni ve skupině 1 (pastevečtí psi), je bukovinský ovčák klasifikován ve skupině 2 jako molosoid horského typu. Tato klasifikace lépe odpovídá jeho mohutné stavbě těla a celkovému typu. V České republice je plemeno vedeno pod Klubem chovatelů málopočetných plemen psů při ČMKU.