Bruselský grifonek

Bruselský grifonek (francouzsky griffon bruxellois) je malý belgický společenský psík proslulý hrubou červenou srstí, vousem a takřka lidským, trochu opičím výrazem, kterému vděčí za jméno (griffon). Vznikl v 19. století v Belgii z malého hrubosrstého psíka zvaného smousje, do kterého se přilila krev opičího pinče, mopse a king charles španěla; původně to byl mrštný krysař ze stájí. Popularitu mu zajistilo vítězství na bruselské výstavě v roce 1880 i obliba u belgické královny. Je to jeden ze tří belgických grifonků; ten hrubosrstý a červený. Přes drobný vzrůst má velkou osobnost, je bystrý, oddaný a skvěle se hodí do bytu.

Vzhled

Jde o malého, statného a kompaktního psíka téměř čtvercového rámce, s dobrou kostrou a elegantním pohybem. Naprosto nezaměnitelná je hlava, která je v poměru k tělu velká a mohutná a má takřka lidský, opičí výraz. Lebka je široká a klenutá, čenichová partie velmi krátká a široká (nos i tlama by neměly přesahovat zhruba 1,5 cm), nos je posazený vysoko ve výši očí a mírně nahoru, stop výrazný. Spodní čelist se stáčí vzhůru a mírně přesahuje horní, takže vzniká předkus. Oči jsou velké, kulaté, tmavé a daleko od sebe, uši malé, vysoko nasazené, polovztyčené a klopené dopředu. Typický je vous, knír a delší srst nad očima tvořící obočí. Ocas je vysoko nasazený, nesený nahoru. Srst je hrubá, drsná, ježatá a mírně zvlněná, nikdy kudrnatá, s hustou podsadou, na hlavě delší. Zbarvení je červené nebo rezavé (liščí červeň), s trochou černé na hlavě jako ozdobou. Kohoutková výška se pohybuje zhruba mezi 22 a 28 cm (standard ji nestanovuje), ideální hmotnost je 3,5 až 6 kg.

Vlastnosti a využití

Dnes jde o čistě společenského psa, i když jeho předkové byli mrštní krysaři ze stájí. Přesně k roli mazlíčka se výborně hodí: je přizpůsobivý, rychle si zvykne na tempo své rodiny a skvěle se cítí ve městě i v bytě. Přes drobný vzrůst je z něj i pozorný hlídač, který ostražitě ohlásí návštěvu. Je bystrý, učenlivý a rád je středem dění, takže vynikne i v psích sportech, jako je agility, dogdancing nebo dogfrisbee, a někteří jedinci se uplatní jako terapeutičtí psi. Na pohyb má přiměřené nároky, ocení procházky i hru. Hlavně ale potřebuje být se svými lidmi.

Podobná plemena

Toto plemeno je jedním ze tří blízce příbuzných belgických grifonků, kteří sdílejí historii i typ a liší se hlavně srstí a barvou: bruselský je hrubosrstý a červený, belgický grifonek hrubosrstý a černý nebo černý s pálením a brabantík (petit brabançon) hladkosrstý. Zajímavé je, že se mezi sebou mohou křížit i v čistokrevném chovu a z jednoho vrhu se mohou narodit všechny tři typy. Nejvíc si ho lze splést s opičím pinčem, který je mu velmi podobný, pochází ale z Německa, patří do jiné skupiny a je vždy černý. Právě hrubá červená srst s vousem a lidský, opičí výraz jsou pro bruselského grifonka typické.

Výživa a krmení

Vhodné je kvalitní krmivo pro malá plemena, přizpůsobené věku a aktivitě psa, s hlídáním porcí, aby nepřibíral. Vzhledem k drobnému vzrůstu se hodí i vhodný tvar granulí a péče o chrup, protože malá plemena bývají náchylná k zubnímu kameni. Kvůli vousu a kníru je dobré po krmení otřít tlamu, aby v srsti nezůstávaly zbytky potravy a neplstnatěla. Pamlsky je vhodné započítat do denní dávky a psíka pravidelně vážit, protože i malý přebytek je u tak drobného psa znát.

Povahou je to živý, bystrý, pozorný a citlivý pes s velkou osobností a takřka lidským výrazem. Ke svému člověku je bezmezně oddaný a přítulný, miluje pozornost a nejraději je co nejblíž své rodině, takže špatně snáší dlouhou samotu. Je vytrvalý, chytrý a přizpůsobivý, výborně se hodí do města. Oproti ostatním grifonkům bývá klidnější, vyrovnanější a méně štěká. Je z něj i pozorný hlídač, který ohlásí návštěvu, k cizím ale může být zpočátku zdrženlivý. Je citlivý na náladu svých lidí a nemá se rozmazlovat, jinak si umí prosadit svou. Je to prostě zábavný, oddaný společník s výraznou osobností.

Hrubá srst bruselského grifonka se pravidelně trimuje (vytrhává), aby si udržela strukturu, přičemž vous a obočí se ponechávají dlouhé, ale musí se pravidelně česat, aby se odstranily zbytky jídla a srst neplstnatěla. Srst z koutků očí je potřeba odstřihávat, aby nedráždila oko. Drápky se udržují krátké. Jako u plemene s plochým obličejem je dobré chránit velké oči před poraněním a v horku psa nepřetěžovat, protože hůř snáší vysoké teploty. Na pohyb má přiměřené nároky, stačí mu procházky a hra, takže se hodí i do bytu.

Výcvik bruselského grifonka bývá vděčný, protože jde o inteligentního a učenlivého psa, který se rád učí a je z něj šikovný sportovec. Nejlépe funguje laskavý, důsledný přístup s pozitivní motivací; jako citlivé plemeno špatně snáší tvrdost. Důležitá je jemná důslednost, aby si drobný pes s velkou osobností nezvykl prosazovat svou. U malých plemen se vyplatí nepodcenit nácvik čistotnosti a od začátku psa zvykat na chvíle o samotě, protože se silně upíná na své lidi. Grifonka potěší i triky a psí sporty, při kterých může být středem pozornosti.

Jako plemeno s plochým obličejem má bruselský grifonek sklon k dýchacím potížím (brachycefalický syndrom) a hůř snáší horko, dále se u něj objevují srdeční onemocnění. Kvůli velkým vypouklým očím je náchylný k jejich poraněním a k očním chorobám. Vyskytnout se může luxace čéšky (vykloubení kolenní čéšky) a u plemene je popisována i syringomyelie, vážné neurologické onemocnění. Vzhledem k velké hlavě štěňat bývá porod u fen často řešen císařským řezem. Odpovědný chovatel vybírá zdravé rodiče. Při dobré péči se bruselský grifonek dožívá zhruba 12 až 15 let.

Bruselský grifonek je ideální pro toho, kdo hledá drobného, oddaného a zábavného společníka do bytu s velkou osobností a může s ním trávit hodně času, ať už jde o rodinu s ohleduplnými dětmi, jednotlivce, nebo seniory. Díky přizpůsobivé a učenlivé povaze ho zvládne i méně zkušený majitel. Naopak se nehodí pro lidi, kteří jsou často a dlouho pryč, protože špatně snáší samotu, ani do domácnosti s malými dětmi, které si ještě neuvědomují svou sílu a drobnému psovi mohou ublížit. Předem je dobré počítat s tím, že jde o plemeno s plochým obličejem, které hůř snáší horko a bývá náchylnější k dýchacím a očním potížím. Vybírat je vhodné štěně po zdravých rodičích s průkazem původu.

Bruselský grifonek vznikl v 19. století v Belgii z malého hrubosrstého psíka zvaného smousje z okolí Bruselu, který je předkem i belgického grifonka a brabantíka. Tito drobní psi byli odjakživa ceněnými krysaři ve stájích. Do chovu se později přilila krev opičího pinče, mopse, king charles španěla i jorkšírského teriéra, které ustálily dnešní podobu plemene. Velkou popularitu mu přineslo vítězství na výstavě v Bruselu v roce 1880 a obliba u belgické královny Marie Henrietty, která grifonky chovala a brávala s sebou. Královská společnost svatého Huberta uznala grifonky jako samostatná plemena už v roce 1883 a belgický klub k nim v roce 1905 vypracoval standardy. Každý ze tří grifonků má vlastní standard a je belgickým národním plemenem. Mezinárodní kynologická federace vede bruselského grifonka pod číslem 80.