Německý boxer

Atletické molosoidní plemeno německého původu, vyšlechtěné koncem 19. století z dnes již vyhynulého brabantského bulenbeissera a anglických buldoků. Boxer vyniká kombinací klidné vyrovnanosti a živelné hravosti. K rodině je mimořádně oddaný, k cizím lidem si zachovává přirozenou nedůvěru, díky čemuž je spolehlivým hlídačem domova.

Vzhled

Středně velký až velký pes kompaktní, kvadratické stavby s výrazně svalnatým tělem a hlubokým hrudníkem. Hlava je proporcionálně velká s typickým brachycefalním profilem, širokou spodní čelistí přesahující horní (předkus) a krátkým čenichem. Srst je krátká, hladká a těsně přiléhající k tělu, bez podsady. Zbarvení je plavé (od světle žlutohnědé po tmavě jelení) nebo žíhané (černé pruhy na plavém podkladu), vždy s černou maskou. Bílé znaky (tzv. flash) jsou přípustné, nesmí však pokrývat více než třetinu těla. Čistě bílí jedinci se rodí přibližně v každém čtvrtém až pátém vrhu, ale nejsou standardem uznáváni. Geneticky čistě černý boxer neexistuje.

Vlastnosti a využití

Povahově pes plný protikladů: robustní a přitom hbitý, sebevědomý a přitom citlivý, temperamentní a zároveň klidný. Standard FCI ho popisuje jako nebojácného, vyrovnaného psa s pevnými nervy. V rodině je láskyplný a trpělivý, zejména s dětmi, k nimž projevuje přirozenou ochranitelskou pozornost. Díky pracovnímu původu se uplatňuje jako služební a záchranářský pes, vyniká v obedience, agility i v rallyových disciplínách. Zůstává hravý i v dospělosti a potřebuje pravidelnou fyzickou i mentální zátěž.

Podobná plemena

Od Doga de Bordeaux se boxer liší lehčí stavbou, výrazně nižší hmotností a vyšší pohyblivostí. Bulmastyf je těžší, mohutnější a pomalejší. Cane corso má delší čenich a nezávislost typickou pro italské molosy. Americký staffordshirský teriér sice sdílí s boxerem svalnatou stavbu a energii, ale náleží ke skupině teriérů a postrádá typický boxerský předkus.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo s vysokým podílem živočišných bílkovin (kuřecí, krůtí, jehněčí, rybí). Kvůli hlubokému hrudníku a riziku torze žaludku (GDV) je vhodné krmit dvakrát až třikrát denně menšími porcemi a vyhnout se námaze bezprostředně po jídle. V pozdějším věku mají boxeři sklon k nadváze, proto je třeba hlídat příjem kalorií a omezovat pamlsky.

Vyrovnaná a sebevědomá, s přirozenou ochranitelskou povahou. Boxer je ke své rodině hluboce oddaný a vyhledává stálý kontakt s lidmi. S dětmi je mimořádně trpělivý a jemný, rád se zapojuje do společných her. K cizím lidem přistupuje s rezervou, ale bez bezdůvodné agresivity. Při správné socializaci vychází i s dalšími psy a domácími zvířaty. Typický je pro něj poněkud „šaškující" temperament: boxer zůstává hravý prakticky celý život a své nadšení dává najevo celým tělem. Dlouhé odloučení od rodiny snáší špatně a může reagovat destruktivním chováním.

Krátká srst bez podsady vyžaduje minimální údržbu: stačí kartáčování jednou týdně a koupání podle potřeby. Boxer ovšem výrazně slintá, zejména po pití a jídle, proto je třeba pravidelně čistit okolí tlamy a záhyby na čenichu. Důležitá je péče o zuby, k nimž mají boxeři tendenci tvořit zubní kámen. Oči i uši vyžadují pravidelnou kontrolu. Drápky se většinou obrousí samy u aktivního jedince, jinak je třeba je stříhat. Boxer špatně snáší extrémní teploty: v horku hrozí přehřátí kvůli brachycefalní stavbě hlavy, v zimě krátká srst neposkytuje dostatečnou izolaci.

Inteligentní a učenlivý pes, který reaguje výborně na pozitivní motivaci a důsledný přístup. Tvrdé metody jsou kontraproduktivní: boxer je citlivý a při hrubém zacházení se uzavře. Socializace by měla začít co nejdříve, protože přirozená nedůvěra k cizím lidem se bez včasného kontaktu s různými prostředími a situacemi může prohlubovat. Hravá povaha je ve výcviku výhodou, protože boxer spolupracuje rád, pokud ho trénink baví. V kynologických sportech vyniká v agility, rallyové poslušnosti a stopování. Díky pracovnímu původu zvládá i náročnější výcvikové disciplíny včetně obrany, ale potřebuje zkušeného vedení.

Zdravotně zátěžové plemeno s několika závažnými predispozicemi. Nejčastější příčinou úmrtí je rakovina (38,5 % případů), zejména nádory žírných buněk (mastocytomy), lymfom a osteosarkom. Druhou hlavní oblastí jsou srdeční onemocnění: arytmogenní kardiomyopatie pravé komory (ARVC, tzv. „boxerská arytmie") je pro plemeno specifická a může vést k náhlému úmrtí, subaortální stenóza (zúžení aortální chlopně) se projevuje kolapsovými stavy při zátěži. Dále se vyskytuje dysplazie kyčelního kloubu (vrozená vada vývoje kloubní jamky), spondylóza (přemosťování obratlů), degenerativní myelopatie (postupné odumírání míchy), hypothyreóza (snížená funkce štítné žlázy) a epilepsie. Torze žaludku (GDV) je u hlubokohrudých plemen vždy rizikem, preventivní gastropexe (přišití žaludku k břišní stěně) může být doporučena při jiném chirurgickém zákroku. Specifická je tzv. boxerská kolitida (histiocytární ulcerativní kolitida, chronický zánět tlustého střeva). U bílých jedinců je zvýšené riziko hluchoty (odhadem 18 % hluchých na jedno či obě uši) a kožních nádorů kvůli absenci pigmentu. Poměrně nově popsanou jednotkou je juvenilní onemocnění ledvin (JKD, nedostatečný vývoj ledvin během vývoje plodu), které se projevuje chronickým selháním ledvin většinou do tří let věku.

Ideální pes pro aktivní rodiny s dětmi, které hledají hravého a oddaného společníka s ochranitelským instinktem. Vhodný i pro zkušenější jednotlivce, kteří se chtějí věnovat kynologickému sportu. Nevhodný pro majitele, kteří tráví většinu dne mimo domov, protože boxer vyžaduje stálý kontakt s rodinou. Potenciální majitelé musí počítat s výrazným slintáním, citlivostí na extrémní teploty a zdravotními riziky typickými pro toto plemeno, zejména onkologickými a kardiologickými. Byt je přijatelný za předpokladu dostatečného pohybu (minimálně hodina aktivní zátěže denně), ale dům se zahradou je vhodnější. Pro úplné začátečníky v kynologii je boxer zvládnutelný, ale vyžaduje důslednost a ochotu investovat čas do výcviku a socializace.

Přímým předkem dnešního boxera je brabantský bulenbeisser (Brabanter Bullenbeisser), menší varianta loveckého psa původně používaného šlechtou k štvaní zvěře. S úpadkem šlechtických lovů koncem 19. století se bulenbeisser ocitl bez využití a byl křížen s anglickými buldoky. Tři němečtí chovatelé, Friedrich Robert, Elard König a R. Höpner, toto křížení systematizovali a v roce 1895 založili v Mnichově Deutscher Boxer Club, první chovatelský klub plemene. Boxer byl poprvé vystaven na výstavě v Mnichově roku 1896 a první standard byl publikován v roce 1904. Během obou světových válek sloužil jako kurýrní, hlídací a záchranářský pes. Mezinárodní popularitu získal po roce 1945, kdy si ho vojáci přiváželi z Evropy do zámoří. Název „boxer" je nejspíše odvozen z bavorského výrazu „Boxl" (krátké kalhoty), případně ze zkomoleniny slova bulenbeisser. Teorie o tom, že pes při hře „boxuje" předními tlapami, je považována za lidovou etymologii bez věrohodného podkladu. FCI plemeno uznala v roce 1955. Současný platný standard pochází z roku 2008 a mimo jiné diskvalifikuje přirozeně krátkoocasé (bobtail) jedince, kteří byli dříve v některých zemích cíleně šlechtěni.