Bostonský teriér

Bostonský teriér (boston terrier) je malé americké společenské plemeno pojmenované po městě Boston, kde je oblíbeným rodinným psem. Vznikl v druhé polovině 19. století původně jako bojové plemeno křížením buldoků a teriérů, brzy se ale z něj stal elegantní, dobře vychovaný společník, kterému Američané hrdě přezdívají americký gentleman. Nezaměnitelný je kompaktní čtvercovou postavou, krátkou tlamou, velkýma kulatýma očima a smokingovým zbarvením, tedy tmavou srstí s pravidelnými bílými znaky. Je to živý, chytrý a přátelský pes, který zbožňuje svou rodinu a je z něj ideální mazlíček do bytu.

Vzhled

Jde o malého, kompaktního a dobře vyváženého psa výrazně čtvercového formátu, robustního, ale ne hrubého ani vyzáblého, který působí rozhodně, elegantně a půvabně. Hlava je krátká, s plochou, hranatou lebkou, výrazným stopem (přechodem čela v čenichovou partii) a krátkou, širokou tlamou bez vrásek; nos je černý. Oči jsou velké, kulaté, tmavé, daleko od sebe, s výrazem vysoké inteligence. Uši jsou malé a vztyčené. Tělo je krátké a kompaktní, hřbet rovný, ocas přirozeně krátký (rovný nebo zatočený), nesený nízko. Srst je krátká, hladká, jemná a lesklá. Zbarvení je žíhané, černé nebo tulení (takzvané seal, tedy černá s načervenalým leskem patrným jen na světle), vždy s pravidelně rozloženými bílými znaky na tlamě, mezi očima, na hrudi a nohách; žíhaná s bílými znaky je nejžádanější. Kohoutková výška bývá zhruba 38 až 43 cm (standard ji přesně nestanovuje), hmotnost do 11,35 kg; standard rozlišuje tři váhové třídy.

Vlastnosti a využití

Dnes jde o čistě společenského psa a přesně k tomu se hodí: je to elegantní, přátelský a dobře vychovaný mazlíček, kterému se ne nadarmo říká americký gentleman. Miluje společnost svých lidí a nejlépe mu je, když může být v pohodlí domova po jejich boku; stejně tak si ale rád zařádí a pohraje. Přestože je malý a přátelský, je z něj i pozorný hlídač, který hlasitým štěkotem ohlásí návštěvu a v případě potřeby svou rodinu brání, aniž by byl uštěkaný nebo agresivní. Na pohyb má přiměřené nároky, spokojí se s procházkami a hrou, díky čemuž se výborně hodí do bytu.

Podobná plemena

Nejsnáze se bostonek zamění s francouzským buldočkem, který je jedním z jeho předků: oba jsou malí, kompaktní a mají krátkou tlamu i vztyčené uši. Bostonek je ale elegantnější, vysokonožší a lehčí, s výraznějším čtvercovým rámcem a nezaměnitelným smokingovým zbarvením, kdežto francouzský buldoček je podsaditější, mohutnější a bývá jinak zbarvený. Vzdáleně připomíná i většího anglického buldoka, dalšího ze svých předků. Právě kombinace elegantní čtvercové stavby a tmavé srsti s pravidelnými bílými znaky je pro bostonského teriéra typická.

Výživa a krmení

Vhodné je kvalitní krmivo pro malá plemena, přizpůsobené věku a aktivitě psa, s hlídáním porcí, aby nepřibíral, protože nadváha mu zbytečně zhoršuje dýchání i zatěžuje klouby. Vzhledem k drobnému vzrůstu se hodí i vhodný tvar granulí a péče o chrup. Někteří bostonci mají citlivější trávení a sklon k plynatosti, takže se u nich vyplatí volit lehce stravitelné krmivo a krmit v menších dávkách. Pamlsky je dobré započítat do denní dávky a psa pravidelně vážit.

Povahou je to živý, chytrý, přátelský a dobře vychovaný pes s vyrovnanou náturou. Ke své rodině je nesmírně oddaný a mazlivý, miluje společnost a nejraději je v centru dění, hlavně mezi dětmi, ke kterým je loajální. Dlouhou samotu snáší špatně a bez své smečky se dokáže trápit, proto se hodí k někomu, kdo je hodně doma. K cizím lidem bývá zpočátku odtažitý a rezervovaný, časem si je ale oblíbí; podle standardu nesmí být agresivní ani přehnaně přátelský. Je to pozorný pes, který ohlásí návštěvu, ale není uštěkaný. Přes svou hodnou povahu si nenechá všechno líbit, takže s ním děti musí zacházet ohleduplně.

O krátkou, hladkou srst bostonského teriéra je péče minimální, stačí ji občas přejet kartáčem; línání je nízké. Zvláštní pozornost si žádají velké vypouklé oči, které se snáze poraní, takže je dobré je kontrolovat a chránit. Jako plemeno s krátkou tlamou hůř snáší horko i velký chlad: v parnu se nesmí přetěžovat a hrozí přehřátí, v zimě mu kvůli krátké srsti bývá zima, takže se hodí obléknout. Na pohyb má přiměřené nároky, stačí mu každodenní procházky a hra. Nezapomínat je třeba na chrup a uši.

Výcvik bostonského teriéra je vděčný, protože jde o velmi inteligentního a ochotného psa, který se rád učí a chce svému člověku vyhovět. Nejlépe funguje laskavý, důsledný přístup s pozitivní motivací; jako citlivé plemeno špatně snáší tvrdost, přitom si ale kvůli teriéří povaze umí prosadit svou, takže je namístě jemná důslednost. Vzhledem k silné vazbě na rodinu je dobré od začátku psa zvykat na krátká odloučení, aby lépe zvládal samotu. U malých plemen se vyplatí nepodcenit nácvik čistotnosti. Bostonek ocení hry, triky i drobné psí sporty, které ho zabaví.

Jako plemeno s krátkou tlamou je bostonský teriér náchylný k dýchacím potížím (brachycefalický syndrom) a špatně snáší horko, na což je potřeba myslet zvlášť v létě a při zátěži. Kvůli velkým vypouklým očím je náchylný k jejich poraněním a k očním chorobám, jako je šedý zákal (katarakta) nebo vřídky na rohovce. Objevit se může luxace čéšky (vykloubení kolenní čéšky), u jedinců s větším podílem bílé i hluchota a některé nádory. Vzhledem k velké hlavě štěňat bývá u fen porod často řešen císařským řezem. Odpovědný chovatel vybírá zdravé rodiče. Průměrně se bostonský teriér dožívá zhruba 11 až 15 let.

Bostonský teriér je ideální pro rodiny s dětmi, jednotlivce i seniory, kteří hledají veselého, přítulného a přizpůsobivého společníka do bytu a mohou s ním trávit hodně času. Díky přátelské, dobře vychované povaze vychází dobře s lidmi i zvířaty a zvládne ho i méně zkušený majitel. Naopak se nehodí pro lidi, kteří jsou často a dlouho pryč, protože špatně snáší samotu. Předem je dobré počítat s tím, že jde o plemeno s krátkou tlamou, které hůř snáší horko a bývá náchylnější k dýchacím a očním potížím, a s tím, že chrápe. Vybírat je vhodné štěně po zdravých rodičích s průkazem původu, od chovatele, který dbá na zdraví a dýchání svých psů.

Bostonský teriér vznikl v USA, konkrétně v Bostonu, v druhé polovině 19. století. Původně šlo o bojové plemeno vyšlechtěné křížením buldoků s teriéry, mimo jiné s dnes vymřelým bílým anglickým teriérem; za základ plemene je považován pes Hooper's Judge a fena Burnett's Gips. Kvůli neúspěchům v zápasech, ve kterých ho předčil silnější stafordšírský bulteriér, se od bojů upustilo a plemeno se přeorientovalo, nejprve na lov krys a brzy hlavně na roli elegantního společníka. V roce 1893 vznikl Boston Terrier Club of America a plemeno bylo uznáno. Dnes je bostonský teriér uznáván Mezinárodní kynologickou federací, americkým i britským kynologickým klubem a v USA patří k nejoblíbenějším plemenům. FCI ho vede pod číslem 140.