6. skupina FCI
Bosenský hrubosrstý honič - změnit foto
Barak · Bosanski Oštrodlaki Gonič · Bosnian Coarse-haired Hound
Středně velký hrubosrstý honič a barvář z Bosny a Hercegoviny, vousatý, rustikální pes odolný do drsných podmínek Balkánu. Vytrvalý a odvážný lovec s výborným nosem, doma ale přátelský, oddaný pes s jemnou duší. U nás vzácné plemeno, které potřebuje hodně pohybu.
- Skupina FCI
- 6. Honiči, barváři a plemena pracující po stopě
- FCI číslo
- 155
- Země původu
- Bosna a Hercegovina
- Kohoutková výška
- 46–56 cm
- Hmotnost
- 16–24 kg
- Doba života
- 12–14 let
- Srst
- Drsná (drátovitá)
- BytSpíše ne
- AlergieNení hypoalergenní
- DětiDobrý k dětem
- PsiVychází s psy
Vlastnosti plemene
Fotografie
O plemeni
Bosenský hrubosrstý honič (bosensky bosanski oštrodlaki gonič), zvaný také barak, je hrubosrstý honič a barvář původem z Bosny a Hercegoviny. Vznikl na drsném Balkáně křížením místních loveckých psů (srbských honičů, bosenských foxhoundů a dalších) s příměsí italského spinona a byl vyšlechtěn k lovu, hlavně černé a vysoké zvěře. Tvrdé podmínky z něj udělaly mimořádně odolného, houževnatého a zdravého psa. Nezaměnitelný je vousatou, hrubou srstí, kvůli které si ho laik snadno splete s voříškem. Přes svou loveckou dravost je to doma přátelský, oddaný pes s jemnou duší, který nade vše touží sloužit svému pánovi. U nás jde o vzácné plemeno.
Vzhled
Jde o středně velkého, silného a robustního honiče, který je o něco delší než vysoký a působí rustikálním, nenáročným dojmem, takže si ho neznalý člověk snadno splete s křížencem. Nejcharakterističtější je vousatá hlava: dobře vyvinutý vous, brada a obočí jí dodávají typický huňatý výraz. Tlama je silná, nos tmavý, oči velké a oválné s živým, přátelským výrazem, uši silné, zaoblené, nasazené ve výši očí a nesené svěšené. Hrudník je hluboký, hřbet pevný, ocas středně dlouhý, silný, bohatě osrstěný a nesený šavlovitě. Srst je hrubá a drsná, s měkkou podsadou, dlouhá zhruba 7 až 10 cm, takže dobře chrání před počasím. Zbarvení bývá žluté, červenožluté, zemitě šedé nebo tmavé, jednobarevné i vícebarevné, často s bílými znaky. Kohoutková výška se pohybuje zhruba od 46 do 56 cm (ideální je u psů 52 cm, feny bývají menší), hmotnost 16 až 24 kg.
Vlastnosti a využití
Jde o odolného a všestranného loveckého psa, který spojuje honiče s barvářem: dokáže vytrvale sledovat stopu i dohledávat poraněnou zvěř. Je odvážný a houževnatý, takže si poradí i s nebezpečnou černou zvěří, a v drsném terénu i počasí vydrží pracovat dlouho. Má výborný nos, silný lovecký pud a zvučný hlas. Kromě lovu je z něj i pozorný, spolehlivý hlídač a doma příjemný rodinný pes. Aby byl spokojený, potřebuje hodně pohybu, delší procházky a nejlépe i čichovou práci nebo lov; bez dostatečného vyžití strádá.
Podobná plemena
Nejsnáze se barak zamění s dalšími balkánskými hrubosrstými honiči. Istrijský hrubosrstý honič je mu podobný stavbou i srstí, je ale v základu sněhobílý s oranžovými znaky, kdežto barak bývá žlutý, šedý nebo tmavý. Podobný je i štýrský brakýř, další drsnosrstý horský honič. Vousatou srst má barak po italském spinoneovi, který se podílel na jeho vzniku. Právě kombinace vousaté, hrubé srsti a žlutého, šedého nebo tmavého zbarvení odlišuje baraka od bílého istrijského honiče.
Výživa a krmení
Jako velmi aktivní plemeno potřebuje kvalitní a výživnou stravu, přizpůsobenou věku a pracovní zátěži, která je v lovecké sezoně vysoká. Krmit ho lze kvalitními granulemi jako kompletním krmivem nebo přirozenou stravou. Množství je třeba přizpůsobovat skutečné aktivitě a hlídat kondici, aby si pracovní pes udržel štíhlou, vypracovanou linii. Jako u psů s hlubším hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm.
Povaha a temperament
Povahou je to přátelský, oddaný a milý pes, o kterém se říká, že má jemnou duši. Ke své rodině je silně připoutaný a nejlépe se cítí v jejím kruhu; jeho největším přáním je vyhovět svému pánovi. Přesto je v jádru náruživým a odvážným lovcem se silným loveckým pudem: jakmile zachytí stopu, jde za ní a hůř se přivolává. Je bystrý a učenlivý, ale jako honič i samostatný a svéhlavý. Zároveň je z něj pozorný hlídač, který dá najevo, že se něco děje. Je to houževnatý, zdravý a vyrovnaný pes, který má rád svou práci i své lidi.
Péče
O hrubou srst bosenského hrubosrstého honiče je péče přiměřená: stačí ji jednou týdně vykartáčovat a čas od času vytrhat (trimovat), aby se odstranila odumřelá srst; pozornost si žádá i vous. Pravidelně je vhodné kontrolovat svěšené uši, aby v nich nevznikaly záněty. Hlavní nároky plemene ovšem míří k pohybu: jde o vytrvalého, aktivního honiče, který potřebuje hodně pohybu, delší procházky a nejlépe čichovou práci nebo lov. Kvůli silnému nosu je na vycházkách jistější na vodítku nebo v zabezpečeném prostoru, protože za stopou rád odběhne. Díky odolné srsti mu nevadí ani drsné počasí.
Trénink a výchova
Výcvik bosenského hrubosrstého honiče je vděčný v tom, že pes touží vyhovět svému pánovi a rád spolupracuje, počítat je ale třeba s honičskou samostatností a silným loveckým pudem. Nejlépe funguje laskavý, důsledný přístup s pozitivní motivací; tvrdost se nevyplácí. Nejobtížnější bývá přivolání, protože jakmile pes chytí stopu, na povely přestává reagovat, proto se vyplatí věnovat mu zvlášť velkou pozornost a začít brzy. Důležitá je i socializace. Nejlépe je psovi, když může naplno využít svůj nos, ať už při lovu, nebo při čichových hrách.
Zdraví
Barak patří k mimořádně zdravým a odolným plemenům, což je dáno drsnými podmínkami a přirozeným výběrem, ve kterých vznikal; specifických dědičných chorob se u něj popisuje jen málo. Jako u honičů se svěšenýma ušima je vhodné dávat pozor na záněty zvukovodu a jako u aktivních psů hlídat klouby a kondici. Odpovědný chovatel vybírá zdravé rodiče. Při dobré péči se bosenský hrubosrstý honič dožívá zhruba 12 až 14 let.
Doporučení pro chov
Bosenský hrubosrstý honič je ideální hlavně pro myslivce a aktivní lidi, kteří mu dají dostatek pohybu, prostoru a nejlépe loveckou nebo čichovou práci a ocení odolného, přátelského a oddaného psa i pozorného hlídače. Díky milé povaze se hodí i do rodiny s dětmi a k jiným psům. Naopak se méně hodí pro pohodlné nebo často nepřítomné lidi a do bytu bez dostatečného vyžití. Předem je dobré počítat se silným loveckým pudem, hlasitým projevem a náročným přivoláním. Vzhledem k tomu, že jde u nás o vzácné plemeno, je dobré počítat i s delším hledáním; vybírat je vhodné po zdravých rodičích s průkazem původu.
Historie a původ
Podobní hrubosrstí honiči žili na Balkáně už ve starověku, dnešní bosenský hrubosrstý honič se ale formoval hlavně v 18. a 19. století. Balkánští lovci chtěli získat výkonného a odolného psa, který by byl výborným honičem i barvářem, a křížili proto místní lovecké psy, jako srbské honiče a bosenské foxhoundy; konečnou podobu plemeni dodalo koncem 19. století přikřížení italského spinona. Drsné podmínky zajistily přísný přirozený výběr, ve kterém přežili jen ti nejlepší psi. V roce 1965 bylo plemeno mezinárodně uznáno, tehdy ještě pod názvem ilyrský honič, který se později změnil, aby bylo jasné, ze které části Jugoslávie pochází. Rozpad Jugoslávie a válka v 90. letech přivedly plemeno na pokraj vyhynutí, počty baraků se ale na rozdíl od některých jiných balkánských honičů podařilo stabilizovat. Mezinárodní kynologická federace ho vede pod číslem 155.
Komentáře
Sdílej zkušenosti, otázky nebo doporučení k plemeni Bosenský hrubosrstý honič - změnit foto.
0Nahrávání...