Bišonek

Bišonek (bišon frisé, francouzsky bichon à poil frisé) je malý veselý společenský psík francouzsko-belgického původu, proslulý načechranou bílou srstí ve spirálovitých kadeřích. Jeho předci provázeli už za renesance krále i šlechtu a objevovali se na obrazech věhlasných malířů; později z něj byl oblíbenec flašinetářů a kejklířů. Jméno vzniklo ze slova barbichon, tedy malý barbet. Dnes je z bišonka oblíbený rodinný společník, který okouzlí veselou, přátelskou povahou a usměvavým výrazem. Je to typický společenský pes, kterého lze bez potíží vzít kamkoli.

Vzhled

Jde o malého, ale pevného a pružného psíka obdélníkového rámce, který je o něco delší než vyšší a nese hlavu hrdě a vzpřímeně. Nejnápadnější je bohatá, sněhobílá srst tvořící volné spirálovité kadeře, připomínající srst mongolské kozy; je jemná, hedvábná, s měkkou podsadou a odstává od těla. Upravuje se stříháním do charakteristického kulatého tvaru, kterému se říká pudrovka. Hlava je zaoblená, s kulatýma tmavýma očima s tmavými okraji víček a živým, výmluvným výrazem, nos je zakulacený a výrazně černý. Uši jsou svěšené, vysoko nasazené a porostlé dlouhou srstí. Ocas je nesený elegantně stočený nad hřbetem. Zbarvení je vždy bílé (u štěňat do roka se toleruje nádech slonové kosti). Kohoutková výška se pohybuje zhruba od 25 do 29 cm (standard uvádí nejvýše 30 cm), hmotnost bývá od 3,5 do 6 kg, ideálně kolem 5 kg.

Vlastnosti a využití

Od nepaměti jde o čistě společenského psa a přesně k tomu se hodí i dnes: je to veselý, přátelský a přizpůsobivý mazlíček, kterého lze bez potíží vzít prakticky kamkoli. Miluje lidskou společnost, pozornost a mazlení a rád je středem dění. Přestože jde o klidnějšího psíka, který podle standardu není nervózní ani hlučný, je zároveň hravý, čilý a učenlivý, takže si rád zařádí a s chutí se učí triky i psí sporty, jako je agility nebo poslušnost. Skvěle se hodí do bytu i k méně zkušeným majitelům. Jedinou větší náročností je péče o jeho srst.

Podobná plemena

Do skupiny bišonů patří i několik příbuzných, se kterými se bišonek nejsnáze zaměňuje: boloňský psík je rovněž bílý, má ale srst spíš vločkovitou než kadeřavou, maltézský psík nosí dlouhou rovnou hedvábnou srst bez kudrn, havanský psík bývá barevný a coton de Tuléar má srst bavlníkovou. Kudrnatou srst má bišonek po svém příbuzném pudlovi, který je ovšem větší a barevný. Právě sněhobílá srst ve spirálovitých kadeřích, upravená do kulaté pudrovky, je pro bišonka nezaměnitelná.

Výživa a krmení

Vhodné je kvalitní krmivo pro malá plemena, přizpůsobené věku a aktivitě, s hlídáním porcí, aby pes nepřibíral. Vzhledem k drobnému vzrůstu a sklonu k tvorbě zubního kamene se hodí i vhodný tvar granulí a péče o chrup. Někteří bišonci mívají citlivější kůži a sklon k alergiím, takže se u nich vyplatí sledovat, zda jim strava svědčí, a případně volit krmivo pro citlivé psy. Pamlsky je dobré započítat do denní dávky a psa pravidelně vážit.

Povahou je to veselý, hravý a přátelský psík, který překypuje dobrou náladou a zbožňuje lidskou společnost. Je nesmírně oddaný, mazlivý a rád je středem pozornosti; s lidmi i jinými psy se snadno seznámí, a to i s neznámými, a k dětem i dalším zvířatům je vstřícný. Podle standardu není nervózní ani přehnaně štěkavý. Je také chytrý, zvídavý a učenlivý. Díky silné vazbě na své lidi ale špatně snáší dlouhou samotu a může trpět odloučením, proto se hodí k někomu, kdo s ním tráví hodně času. Je to prostě usměvavý optimista, se kterým je veselo.

Hlavní nároky bišonka míří k srsti. Kadeřavá srst sice málo líná, zato se snadno plstnatí, takže ji je potřeba několikrát týdně, ideálně denně, pročesávat a zhruba každé čtyři až šest týdnů nechat sestříhat do charakteristického kulatého tvaru, obvykle v salonu. Zvláštní pozornost si žádají oči, pod kterými se na bílé srsti snadno tvoří stopy po slzách, a svěšené uši, které je dobré čistit. Nezapomínat je třeba ani na chrup. Na pohyb je bišonek nenáročný, stačí mu každodenní procházky a hra, díky čemuž se hodí i do bytu.

Výcvik bišonka je vděčný, protože jde o chytrého, učenlivého a ochotného psíka, který se rád učí a baví ho triky i psí sporty. Nejlépe funguje laskavý, důsledný přístup s pozitivní motivací; jako citlivější plemeno špatně snáší tvrdost. Vyplatí se od začátku pracovat na tom, aby zvládal chvíle o samotě, protože se silně upíná na své lidi. U malých plemen bývá občas náročnější nácvik čistotnosti, takže je namístě trpělivost a důslednost. Kromě poslušnosti bišonka potěší i hry a učení triků, při kterých může být středem pozornosti.

Celkově jde o zdravé a poměrně dlouhověké plemeno, několik sklonů u něj ale stojí za pozornost. Objevit se mohou oční choroby, jako je šedý zákal (katarakta) nebo nadměrné slzení a ucpání slzných kanálků, dále luxace čéšky (vykloubení kolenní čéšky), citlivější kůže se sklonem k alergiím a u malých plemen i močové kameny. Kvůli svěšeným uším bývá náchylnější k zánětům zvukovodu a jako malé plemeno k zubnímu kameni. Odpovědný chovatel vybírá zdravé rodiče. Při dobré péči se bišonek dožívá zhruba 12 až 15 let.

Bišonek je ideální pro rodiny s dětmi, jednotlivce i seniory, kteří hledají veselého, přítulného a přizpůsobivého společníka do bytu a mohou s ním trávit hodně času. Díky přátelské, nekonfliktní povaze vychází dobře s lidmi i zvířaty a zvládne ho i méně zkušený majitel. Naopak se nehodí pro lidi, kteří jsou často a dlouho pryč, protože špatně snáší samotu, ani pro toho, kdo nechce nebo nestíhá řešit náročnou a pravidelnou úpravu srsti, ať už doma, nebo v salonu, a počítat s náklady na ni. Předem je dobré myslet i na péči o oči a chrup. Vybírat je vhodné štěně po zdravých rodičích s průkazem původu.

Bišonek patří k plemenům dlouhé historie; jeho předci se ve Středomoří chovali už dávno a do Francie se dostali z Itálie během renesance. Protože připomínali velmi malého barbeta, dostali jméno barbichon, zkrácené na bichon. V 17. a 18. století je malíři zobrazovali po boku králů a šlechty a další vlnu obliby zažili za Napoleona III., kdy byli známí jako tenerifští psíci. Po obou světových válkách plemeno téměř vymizelo a zachránili ho jen nadšení francouzští a belgičtí chovatelé. V roce 1933 byl přijat název bichon à poil frisé a v roce 1978 bylo plemeno uznáno jako francouzsko-belgické. Dnes je bišonek oblíbený po celém světě.