Bernský salašnický pes

Bernský salašnický pes (Berner Sennenhund) je velké dlouhosrsté tříbarevné plemeno ze švýcarského kantonu Bern, jeden ze čtyř švýcarských salašnických psů. Původně to byl univerzální selský pes, který na dvorech hlídal, naháněl dobytek a tahal dvoukolové káry, mimo jiné s mlékem do sýráren; podle osady Dürrbach se mu dřív říkalo dürrbächler. Dnes je z něj díky nádherné srsti, klidné povaze a přizpůsobivosti po celém světě oblíbený rodinný pes. Je to dobrácký, vyrovnaný a oddaný obr, který zbožňuje svou rodinu a hlavně děti; jeho stinnou stránkou je bohužel krátký věk.

Vzhled

Jde o velkého, silného a přitom pohyblivého psa harmonické stavby, který je o něco delší než vysoký (zhruba v poměru 9:10). Tělo je mohutné a kompaktní, s pevným rovným hřbetem a širokým hlubokým hrudníkem, končetiny jsou silné a dobře zaúhlené. Hlava je velká, se silnou, plochou lebkou, znatelným, ale ne příliš výrazným stopem (přechodem čela v čenichovou partii) a mandlovýma tmavýma očima s přátelským, veselým výrazem. Uši jsou středně velké, vysoko nasazené, trojúhelníkové a přiléhavé, ocas dlouhý a bohatě osrstěný, nesený svěšeně, nikdy stočený na hřbetě. Srst je dlouhá, rovná až lehce zvlněná a lesklá, s hustou podsadou. Nezaměnitelné je tříbarevné zbarvení: sytě černý základ s hnědočerveným pálením na lících, nad očima, na všech nohách a na hrudi a s bílými znaky na hlavě, hrudi, tlapkách a špičce ocasu. Psi měří v kohoutku 64 až 70 cm, feny 58 až 66 cm, hmotnost bývá u psů zhruba 38 až 50 kg, u fen 36 až 48 kg.

Vlastnosti a využití

Odjakživa to byl všestranný selský pomocník: hlídal statek, naháněl a střežil dobytek a hlavně tahal náklad, ve speciálním postroji utáhne i mnohonásobek své hmotnosti. Silný cit pro hranice svého teritoria mu zůstal, takže neutíká a přirozeně střeží dům i rodinu, i když není ostrým hlídačem. S ústupem práce na salaších se z něj stal hlavně rodinný pes, uplatní se ale i v tažných sportech, agility nebo jako záchranář; podobně jako bernardýn dokáže vyhledat člověka zasypaného ve sněhu. Většina bernských salašnických psů navíc miluje vodu a ráda plave. Potřebuje přiměřený pohyb a hlavně blízkost rodiny.

Podobná plemena

Ze čtyř švýcarských salašnických psů je bernský ten jediný dlouhosrstý; ostatní tři, velký švýcarský salašnický pes, appenzellský salašnický pes a entlebušský salašnický pes, jsou krátkosrstí a mají stejné tříbarevné zbarvení, liší se ale velikostí a některými znaky. Právě dlouhá srst je tak hlavním poznávacím znamením bernského salašnického psa. Kvůli velikosti a barvě bývá někdy zaměňován i s bernardýnem, ten je ovšem bíločervený, mohutnější a molossoidnějšího rázu a s bernským salašnickým psem přímo příbuzný není.

Výživa a krmení

Vhodná je kvalitní, vyvážená strava pro velká plemena, přizpůsobená věku a aktivitě psa. U štěňat je důležitý řízený růst: nepřekrmovat a nepřetěžovat vyvíjející se kostru a klouby, aby se předešlo vývojovým vadám. Jako u velkých psů s hlubokým hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm, aby se snížilo riziko torze žaludku (nebezpečného nafouknutí a přetočení žaludku). Kloubům může prospět doplněk s glukosaminem a chondroitinem a je dobré hlídat kondici, aby pes nepřibíral.

Povahou je pověstný klidem, vyrovnaností a dobráckostí. Je neobyčejně přátelský a oddaný, silně vázaný na svou rodinu, a k dětem se chová jako pozorná starší sestra, která je bedlivě hlídá. Je bystrý, inteligentní a ochotný, udělá takřka cokoli za pochvalu nebo pamlsek. Přitom je to pozorný, byť ne ostrý hlídač, který svůj majetek i pána spolehlivě střeží. K cizím lidem bývá spíš zdrženlivý a u některých jedinců se může objevit sklon k bázlivosti, proto je důležitá pečlivá socializace. Miluje pohyb, hru i vodu a je to stále dobře naladěný, mírumilovný pes.

Dlouhá srst bernského salašnického psa vyžaduje důkladnou a pravidelnou péči: zhruba jednou až dvakrát týdně je potřeba ji nejprve opatrně rozčesat a pak pečlivě vykartáčovat, jinak se plstnatí a její následné rozčesávání pak psa bolí. V období línání, kdy hodně shazuje podsadu, je vhodné česat častěji. Kontrolovat je dobré i srst mezi polštářky tlap, kde přerostlé chlupy překážejí v pohybu. Nároky na pohyb jsou umírněné: pes rád běhá, hraje si a plave, štěně se ale nesmí přetěžovat, aby se nepoškodily rostoucí klouby. Vzhledem k husté srsti hůř snáší letní horko, proto je namístě chránit ho před přehřátím.

Výchova bernského salašnického psa bývá vděčná, protože jde o mírné, učenlivé a dobře ovladatelné plemeno, které se rád učí a spolupracuje. Přesto potřebuje důslednost a kvalitní základní výcvik, jinak se u něj, hlavně u psů, může i po dospívání rozvinout tvrdohlavost. Nejlépe funguje pomalý, citlivý a laskavý přístup s pozitivní motivací a dostatkem pochvaly; tvrdost se nevyplácí. Obzvlášť důležitá je od štěněte socializace, a to hlavně kvůli možnému sklonu k bázlivosti, ne kvůli agresivitě. Pomůžou psí školky i pozdější výcvik. Kromě poslušnosti ocení i smysluplnou činnost, jako je tah nebo aktivity v přírodě.

Bohužel jde o plemeno se spíše krátkým věkem a řadou zdravotních rizik. Jako u velkých psů se objevuje dysplazie kyčelního nebo loketního kloubu (vývojová vada kloubu) a torze žaludku (nebezpečné nafouknutí a přetočení žaludku), časté jsou i srdeční onemocnění a oční vady. Zvlášť závažná je vysoká náchylnost k některým nádorům, hlavně k histiocytárnímu sarkomu (agresivní zhoubný nádor), který se na krátkém věku plemene výrazně podílí. Právě proto je zásadní vybírat štěně od zodpovědného chovatele, který testuje zdraví rodičů. Průměrně se bernský salašnický pes dožívá jen zhruba 7 až 10 let.

Bernský salašnický pes je ideální pro rodinu s dětmi nebo klidnějšího jednotlivce, kteří touží po dobráckém, oddaném a vyrovnaném společníkovi, mají pro velkého psa dostatek prostoru, nejlépe dům se zahradou, a nevadí jim péče o srst ani línání. Díky mírné povaze ho při laskavé důslednosti zvládne i méně zkušený majitel. Naopak se nehodí pro lidi bez času na pohyb, péči o srst a hlavně na blízkost, protože potřebuje být součástí rodiny. Předem je dobré připravit se na to, že jde o velké plemeno s krátkým věkem a nemalými zdravotními riziky, což bývá citově náročné. Vybírat je vhodné štěně od zodpovědného chovatele, který testuje zdraví rodičů, a dbát na pečlivou socializaci.

Bernský salašnický pes je selský pes starého původu z předalpských oblastí a švýcarského středozemí v okolí Bernu, kde po staletí sloužil jako hlídací, honácký a tažný pes; ve speciálním postroji vozil i káry s mlékem do sýráren. Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý tříbarevný pes obzvlášť často vyskytoval, se mu původně říkalo dürrbächler. Cílený čistokrevný chov začal na přelomu 20. století; roku 1907 se v Burgdorfu sdružili chovatelé a sepsali charakteristiku plemene a v roce 1910 už bylo na výstavě předvedeno 107 těchto psů. Na popud profesora Alberta Heima získalo plemeno v roce 1913 dnešní jméno. Dnes je bernský salašnický pes oblíbený po celém světě. Mezinárodní kynologická federace ho vede pod číslem 45.