Modrý gaskoňský baset

Původem z Gaskoňska v jihozápadní Francii, kde byl vyšlechtěn jako nízkonohý honič pro lov zajíce a králíka v hustém porostu. Odvozený od velkého gaskoňského modrého honiče (Grand Bleu de Gascogne), jehož pracovní nadšení a čich si zachoval v kompaktnějším těle. Povahově je to aktivní, veselý a přátelský pes s přirozenou potřebou společnosti, ať už lidské nebo psí. Při lovu pracuje samostatně a vytrvale, doma se proměňuje v oddaného rodinného společníka.

Vzhled

Typický baset s dlouhým tělem na krátkých končetinách, přesto ne příliš těžký. Hlava má mírně klenutou mozkovou část s výrazným týlním hrbolem a sotva naznačeným stopem. Oči oválné, hluboce posazené, hnědé, s něžným, lehce smutným výrazem. Uši jemné, stáčející se dovnitř, zakončené do špičky, nasazené hluboko pod linií očí, musí přesahovat špičku čenichu. Čenich velký, černý. Na tvářích mohou být jedna až dvě kožní řasy. Krk poměrně dlouhý, mírně klenutý, s vyvinutým lalokem. Hrudník prostorný, sahající pod úroveň loktů. Přední končetiny silné, standard toleruje mírnou torzi (maximálně polozahnutí). Ocas silný u nasazení, nošený šavlovitě, na konci s delšími, hrubšími chlupy. Srst krátká, polotlustá a hustá. Zbarvení tvoří černobílé žíhání vytvářející břidlicově modrý dojem s černými skvrnami různé velikosti. Na hlavě dvě černé skvrny po stranách pokrývající uši a obklopující oči, mezi nimi na temeni bílý proužek s typickou malou oválnou černou skvrnou. Pálené znaky nad obočím vytvářejí charakteristický efekt „čtyřlístku" (quatre-feuille), další pálení na tvářích, rtech, vnitřní straně uší, na končetinách a pod ocasem.

Vlastnosti a využití

Lovecký pes pro lov s puškou (chasse à tir), příležitostně i pro štvaní. Pracuje jednotlivě i ve smečce, specializuje se na zajíce a králíka v hustém, neprostupném terénu, kde jeho nízká stavba představuje výhodu. Disponuje výborným čichem a charakteristickým hlasitým vytím při stopování. Na lovu je vytrvalý a houževnatý, v domácnosti se proměňuje v poklidného, přítulného společníka.

Podobná plemena

Od basset hounda (FCI 163) se liší štíhlejší stavbou, menší hmotností a modrým zbarvením místo tříbarevného. Velký gaskoňský modrý honič (Grand Bleu de Gascogne, FCI 22), přímý předek, sdílí zbarvení i charakter, ale je výrazně vyšší (62 až 72 cm). Malý gaskoňský modrý honič (Petit Bleu de Gascogne, FCI 31) má stejné zbarvení, ale běžnou výšku končetin (50 až 58 cm), zatímco baset má typicky zkrácené běhy. Gaskoňsko-saintongeoisský baset (Basset de Gascogne Saintongeois) je příbuzný, ale bez pálených znaků.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo přizpůsobené nízké postavě a aktivitě. Plemeno má sklon k obezitě, proto je důležité kontrolovat porce. Kvůli hlubokému hrudníku a riziku torze žaludku se doporučuje rozdělit denní dávku do dvou jídel a vyhnout se intenzivnímu pohybu kolem krmení.

Aktivní, čilý a veselý pes s přirozenou společenskostí. K rodině je láskyplný a oddaný, rád se účastní rodinného dění. Ke cizím lidem bývá zpočátku zdrženlivý, ale bez agresivity. S ostatními psy vychází výborně díky svému původu ve smečkových lovech. Ke kočkám a malým zvířatům může projevovat lovecký instinkt, soužití je však možné při včasné socializaci. S dětmi je trpělivý a jemný, ale u menších dětí je vhodný dozor kvůli jeho energické hravosti. Špatně snáší dlouhodobé odloučení od rodiny, při samotě může být hlasitý a destruktivní.

Krátká srst nevyžaduje náročnou údržbu, stačí týdenní kartáčování. Zvláštní pozornost vyžadují dlouhé převislé uši, které jsou náchylné k bakteriálním a kvasinkovým infekcím. Uši je třeba pravidelně kontrolovat a čistit, zejména po pobytu v přírodě nebo ve vlhkém prostředí. Plemeno potřebuje denní pohyb v rozsahu jedné až dvou hodin, ideálně formou delších procházek s možností sledování stop. Vhodné jsou i čichové hry a nosework. Navzdory krátkým nohám je překvapivě aktivní a vytrvalý, ale intenzivní běh nebo skoky nejsou vhodné kvůli riziku poškození páteře.

Inteligentní plemeno s typickou honičí nezávislostí. Při výcviku reaguje nejlépe na pozitivní posilování s pamlsky a pochvalami, tvrdé metody jsou kontraproduktivní. Na procházce se snadno nechá rozptýlit zajímavými pachy, proto je spolehlivé přivolání obtížné a vyžaduje dlouhodobé procvičování. Krátká, pestrá cvičení fungují lépe než monotónní opakování. Socializace by měla začít co nejdříve a zahrnovat různé prostředí, lidi i zvířata. Výborně se uplatňuje v nosework a trackingu, kde může využít svůj přirozený talent.

Poměrně zdravé plemeno s několika predispozicemi souvisejícími se stavbou těla. Onemocnění meziobratlových plotének (IVDD, výhřez nebo degenerace plotének způsobující bolest, slabost až ochrnutí zadních končetin) je rizikem u všech basetovitých plemen s prodlouženým tělem. Dysplazie kyčelního a loketního kloubu (abnormální vývoj kloubů vedoucí k artróze) se může vyskytnout navzdory menší velikosti. Torze žaludku (GDV, život ohrožující stav, při kterém se žaludek naplní plynem a může se otočit) je zvýšeným rizikem u hlubokohrudých plemen. Luxace pately (vykloubení kolenní čéšky) se vyskytuje s různou závažností. Zánět zvukovodu (otitis externa) je častým problémem kvůli stavbě uší. Plemeno má sklon k obezitě, která zhoršuje ortopedické problémy a zatěžuje páteř. Doporučeno vyšetření kyčlí (RTG), pravidelné kontroly uší, sledování hmotnosti a preventivní péče o zuby.

Vhodný pro aktivního majitele se zahradou, ideálně na venkově nebo v klidnější lokalitě. Dobře se hodí pro rodiny s dětmi i pro lovce, kteří hledají vytrvalého společníka na procházky a stopování. Díky přátelské povaze a ochotě ke spolupráci zvládnutelný i pro méně zkušeného majitele, pokud je ochoten pracovat s typickou honičí nezávislostí. Nevhodný do bytu bez zahrady, do husté městské zástavby (hlasitost) ani pro majitele, kteří tráví většinu dne mimo domov. Nedoporučuje se pro domácnosti, kde bude pes dlouhé hodiny sám.

Kořeny plemene sahají do jihozápadní Francie, do historické oblasti Gaskoňska, kde se honiči modrého zbarvení vyskytovali po staletí. Modrý gaskoňský baset vznikl selekcí z velkého gaskoňského modrého honiče (Grand Bleu de Gascogne), jehož historie sahá až do 14. století. První podrobný popis basetí formy pochází z roku 1880. Na přelomu 19. a 20. století plemeno téměř vymřelo, ale bylo zachráněno díky úsilí oddaných chovatelů, zejména Alaina Bourbona. FCI plemeno uznala v roce 1963 pod číslem 35. V České republice je plemeno registrováno u ČMKU, ale zůstává poměrně vzácné. UKC plemeno uznal v roce 1991.