Baset artéský normandský

Baset artéský normandský (francouzsky basset artésien normand) je francouzský krátkonohý honič a jeden z předků známějšího basetského honiče. Vznikl v 19. století spojením dvou linií, artoiské (s rovnými předními běhy) a normandské (s mírně vybočenými), a vyšlechtěn byl k vytrvalému lovu drobné zvěře, hlavně králíků a zajíců, v hustém porostu, kam se větší psi nedostanou. Má vynikající čich, zvučný hlas a houževnatost, přitom je povahou laskavý, přátelský a milý. Dnes je vedle lovu oblíbený i jako rodinný společník. Oproti anglickému basetovi je lehčí a méně mohutný.

Vzhled

Jde o středně velkého psa na krátkých, silných končetinách, s dlouhým, dobře stavěným a kompaktním tělem; navzdory nízké postavě nejde o malé plemeno. Hlava je ušlechtilá a suchá, s mírně klenutou mozkovnou a výrazným týlním hrbolem, čenichová partie je dlouhá a zakončená velkým černým nosem. Oči jsou velké, oválné a tmavé, s klidným, jemným výrazem. Nezaměnitelné jsou velmi dlouhé, tenké a nízko nasazené uši (vždy pod úrovní očí), nesené svěšené a často mírně stočené. Hřbet je dlouhý a široký, hrudník hluboký, ocas dlouhý, šavlovitý, nesený těsně nad linií hřbetu. Přední běhy mohou být rovné, nebo mírně vybočené. Srst je krátká, hladká a přiléhavá, kůže volná a jemná. Zbarvení je nejčastěji tříbarevné (plavý základ s černým pláštěm a bílou) nebo dvoubarevné (plavobílé). Kohoutková výška se pohybuje mezi 30 a 36 cm, hmotnost zhruba mezi 15 a 20 kg.

Vlastnosti a využití

Jde o specialistu na lov drobné srstnaté zvěře se střelnou zbraní, hlavně králíků, ale poradí si i se zajícem nebo srnčí zvěří. Díky krátkým nohám pronikne hustou vegetací, kam se velký pes nedostane, zvěř odsud vyhání a stopu sleduje spolehlivě, systematicky a s hlasitým, melodickým doprovodem. Pracovat umí samostatně i ve smečce. Jeho tempo není rychlé, o to je ale důkladnější, takže ho lovec pohodlně následuje pěšky. Vášeň pro stopu si udržel dodnes: jakmile zavětří, jde za pachem a na okolí přestává dbát. Kromě lovu je z něj i příjemný rodinný pes, kterého potěší dlouhé procházky a čichová práce, byť pro typické sporty, jako je agility, se nehodí.

Podobná plemena

Nejbližším příbuzným baseta artéského normandského je anglický basetský honič, který z francouzských basetů vznikl; ten je ovšem výrazně mohutnější, těžší, s volnější kůží, delšíma ušima a přehnanějším vzhledem, kdežto artéský normandský zůstal lehčí a méně vyhraněný. Od dalších francouzských basetů se liší srstí a zbarvením: modrý gaskoňský baset má modře kropenaté zbarvení, plavý bretaňský baset je jednobarevně plavý a hrubosrstí vendéeští baseti mají drsnou, huňatou srst se srstnatými ozdobami, zatímco artéský normandský je hladkosrstý a zpravidla tříbarevný.

Výživa a krmení

Vhodné je kvalitní krmivo s dostatkem masa a spíše nižším podílem obilovin, přizpůsobené věku a aktivitě. Plemeno má sklon k nadváze, proto je důležité hlídat velikost porcí, započítávat i pamlsky použité při výcviku a psa nepřekrmovat, protože každé kilo navíc zatěžuje jeho dlouhá záda i klouby. Kloubům může prospět doplněk s glukosaminem a chondroitinem. Jako u psů s hlubokým hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročnějším pohybem i po něm.

Povahou je to přátelský, klidný a od přírody velmi milý pes. Ke své rodině je přítulný a oddaný, něžný a tolerantní k dětem (které se k němu ovšem musí umět chovat) a nekonfliktní i vůči jiným psům a domácím zvířatům. Je inteligentní a učenlivý, zároveň ale svéhlavý a samostatný, takže se nikdy úplně nepodřídí. Je citlivý a hrubé zacházení si dlouho pamatuje. Má melodický, zvučný hlas, kterým se na stopě hlasitě ozývá. A přestože je to milý společník, zůstává v jádru náruživým lovcem, který využije každou příležitost vyrazit za zajímavým pachem.

O krátkou, hladkou srst je péče snadná, stačí ji jednou týdně vykartáčovat, čímž se odstraní nečistoty a odumřelé chlupy. Hlavní pozornost si žádají dlouhé, nízko nasazené uši, ve kterých se špatně větrá a snadno se v nich drží vlhkost, takže jsou náchylné k zánětům a je potřeba je pravidelně kontrolovat a čistit. Pohybu potřebuje baset artéský normandský dost: je to houževnatý a vytrvalý pes, kterého potěší dlouhé procházky a čichová práce. Kvůli silnému nosu a chuti jít za stopou je na vycházkách jistější na vodítku nebo v zabezpečeném prostoru. Hlídat je dobré i váhu, aby se nepřetěžovala jeho dlouhá záda.

Ve výcviku je baset artéský normandský vděčnější než leckterý jiný honič, protože je chytrý a učenlivý, takže si s ním poradí i méně zkušený majitel. Počítat je ale třeba s jeho tvrdohlavostí a samostatností, proto je od začátku dobré nastavit jasná a klidná pravidla. Zásadní je jemný, trpělivý a vstřícný přístup a pozitivní motivace; dril, tvrdost a tresty jsou kontraproduktivní a citlivý baset si je dlouho pamatuje. Nejobtížnější bývá přivolání, protože jakmile pes chytí stopu, na povely přestává reagovat, takže se vyplatí věnovat mu zvlášť velkou pozornost a začít brzy. Kromě poslušnosti potřebuje i dost pohybu a čichového zaměstnání.

Celkově jde o poměrně zdravé plemeno, některá rizika ale plynou z jeho stavby. Dlouhé, nízko nasazené uši ho predisponují k zánětům zvukovodu a dlouhý hřbet k potížím s meziobratlovými ploténkami. Objevit se mohou oční choroby, jako je zelený zákal nebo progresivní atrofie sítnice (postupné slepnutí), a také degenerativní myelopatie (postupné onemocnění míchy vedoucí k ochrnutí zadních končetin) nebo dysplazie kyčelního kloubu (vývojová vada kloubu). Kvůli mlsnosti a stavbě těla je třeba hlídat i nadváhu, která další potíže zhoršuje. Odpovědný chovatel vybírá zdravé rodiče. Při dobré péči se plemeno dožívá zhruba 12 až 14 let.

Baset artéský normandský je ideální pro aktivní rodinu nebo jednotlivce, kteří ocení laskavého, přátelského a nenáročného společníka a rádi si s ním vyrazí na dlouhé procházky. Díky milé a nekonfliktní povaze se hodí k dětem, k jiným psům i zvířatům a zvládne ho i méně zkušený majitel, který nezanedbá důslednou, ale jemnou výchovu. Naopak se méně hodí pro pohodlné lidi, kteří psovi nedají dost pohybu, a pro ty, kdo chtějí bezpodmínečně poslušného psa nebo jim vadí hlasitý honičský projev. Předem je dobré počítat s jeho vášní pro stopu (a tedy náročným přivoláním), s péčí o uši a s hlídáním váhy. Vybírat je vhodné po zdravých rodičích s průkazem původu.

Krátkonozí honiči jsou ve Francii známí už od středověku, kdy mezi jinak dlouhonohými plemeny existovala i krátkonohá varianta, takzvaný baset. Řízený chov francouzského krátkosrstého baseta začal kolem roku 1870, kdy z psů společného původu vyšlechtil hrabě Le Couteulx de Canteleu pracovní typ s rovnýma předníma nohama, zvaný d'Artois, zatímco Louis Lane vytvořil pohlednější typ s vybočenými běhy, zvaný Normand. Obě linie se později spojily a v roce 1924 bylo přijato označení baset artéský normandský pro plemeno i chovatelský klub. Právě z těchto francouzských basetů vznikl v Anglii i mohutnější basetský honič. Mezinárodní kynologická federace plemeno vede pod číslem 34.